Advent, čas předvánoční

První adventní svíce dohořela, a před námi je čas podivuhodný – předvánoční. Pro někoho doba rozjímání a pohody, pro jiného čas plný chvatu a shonu, nervozity a stresu. Měli bychom všichni trochu zpomalit a prožít advent klidněji, než je zvykem.
Advent, čas předvánoční
3.12.2013 12:00 |

I ten advent býval dřív delší…

První adventní neděle nás může překvapit už v listopadu. Jelikož advent musí mít čtyři neděle (myšleny dny) a končí na Štědrý den západem slunce, může se jeho první neděle posunout do dvacátého sedmého listopadu, poslední termín první adventní neděle je nejpozději třetího prosince.

Kdysi trval advent šest týdnů, od jedenáctého století se drží v západní liturgii (= bohoslužebný řád) pouze advent čtyřtýdenní. Původní délku adventu dodržují dodnes pravoslavní, u nichž se tato doba pojí i s šestinedělním půstem. V křesťanských zemích býval v adventu půst třítýdenní, postupně ale vymizel.

Býval advent určitě klidnější, lidé se dříve uměli přizpůsobit ročnímu období, kdy příroda odpočívá. Skončili práce na poli, při dlouhých večerech se dralo peří, vyprávělo, a pro vánoční betlémy si ti šikovní vyřezávali figurky a vylepšovali celkový vzhled betléma.

Tradice nám příliš neříkají

Pro věřící má adventní čas hlubší význam v očekávání narození Krista. O adventu se konají roráty – ranní mariánské mše s liturgickými zpěvy. České chorály, jsou ojedinělé svým rozsahem a bohatostí, nemají ve světě obdoby. Jejich počátek se datuje někdy do doby Karla IV., který stanovil celoroční mše k Panně Marii, od šestnáctého století dostaly roráty písňovou náplň, z níž vychází dnes.

Pro nevěřící bývá advent dobou horečného uklízení, shánění a nakupování. Jako by lidem chyběly jistoty a naděje, které si zaměňují za hromady dárků, věcí pořízených na půjčky (a leckdy zbytečných). Plní se spíž, jako by o svátcích bylo možné sníst několikanásobek běžných porcí… někde tam se ztratily klid a pohoda.

Pojmenování adventních nedělí „železná, bronzová, stříbrná a zlatá“ není nic jiného, než komerční tah obchodníků, pobízení k nákupům, dokud „je čas“, s tradicí to nemá pranic společného. Jeden pěkný zvyk se ale v posledních letech rozšířil: zvykli jsme si mít doma adventní věnec, na němž každou předvánoční neděli zapálíme jednu ze čtyř svíček.

Jste-li šikovní a máte-li materiál, uděláte si přírodní adventní věnec podle svého gusta. Na vánočních trzích najdete pěkné a vkusné kousky, můžete mít i svícen keramický, dřevěný nebo skleněný. Pro naše předky byl věnec symbolem vítězství, světlo svící pak rozptylovalo strach a zahánělo temnotu.

Adventní kalendáře tu také nemáme tak dlouho, děti si je zamilovaly okamžitě: čtyřiadvacet okének nebo kapsiček na bonbóny (každý den jeden kousek), ukáže i těm nejmenším, co neznají počty, jak se blíží Štědrý den. Podoba adventních kalendářů je bohatá – od papírových za pár korun, přes šité kapsáře, různé schránky, truhličky, až po kamiony a vláčky na opakované použití.

Adventní svatí

V době předvánoční nás od nepaměti provází důležití svatí. Prvním je svatý Ondřej (30. 11.), patron nevěst. Svobodná děvčata se v tento snažila zjistit, kdy se provdají – věštilo se litím olova, prosekával se led na rybníce a z obrazu ve vodě se usuzovala budoucnost. Leckteré dívce stačilo zaklepat na kurník: ozval-li se kohout, byly vdavky do roka jisté, zakrákorala-li slepice, bylo na výbavu času dost.

Další v pořadí je svatá Barbora (4. 12.), patronka horníků a dělostřelců. Nám se připomíná spíš „barborkami“, přirychlenými větvičkami třešní nebo zlatice. Pokud vykvetou svobodné dívce barborky na Štědrý den, může počítat s vdavkami do roka.

Nejznámějším svatým tohoto období je Mikuláš (6. 12.). Patron námořníků a rybářů, ochránce převozníků a dětí byl původně biskupem. Po smrti svých rodičů rozdal veškerý majetek potřebným a odešel na pouť do Palestiny, aby nemusel slyšet díky za svůj počin. Nejvíc ho milují děti, kterým v doprovodu čerta a anděla přináší dárky v předvečer svého svátku.

Poslední svatou předvánočního času je Lucie (13. 12.), podivná bytost bíle zahalená, chránící po setmění domy před čarodějnicemi a zlými kouzly. Přísloví praví, že „svatá Lucie noci upije, a dne nepřidá“ – v té době jsou nejkratší dny v roce, teprve se štědrovečerním slunovratem se začnou dny maličko prodlužovat.

Autor článku: Alena Menclová
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění