Buďte zvědaví! Budete šťastnější!

Čtyřleté dítě klade zhruba 300 zvídavých otázek denně. Než dospěje, jeho každodenní zvědavost klesne téměř na nulu. Psychologové přitom tvrdí, že díky zvědavosti je náš život nejen bohatší, ale také smysluplnější a šťastnější. A možná i delší.
Buďte zvědaví! Budete šťastnější!
13.4.2016 17:00 |

„Mami, chceš vědět, kolik měří největší kočka na světě?“ zeptala se mě moje desetiletá dcera. „Ne,“ odsekla jsem. „Už máš připravenou tašku do školy?“

Zrovna jsem se snažila během deseti minut připravit večeři, vyprázdnit myčku a uvést byt do přijatelného stavu. Kočičí rekordy mi byly naprosto ukradené. Pak mě to samozřejmě zamrzelo. Nejen proto, že jsem odbyla své zvídavé dítě, ale i proto, že jsem si uvědomila, že zvědavost se z mého života téměř vytratila. V restauraci si objednávám ze všeho nejraději smažák, čtu knihy od autorů, od nichž jsem už předtím něco četla, v televizi se nejraději dívám na reprízy seriálů a na víno chodím s lidmi, které znám už od vysoké. Prostě naplňuji svůj život věcmi, o kterých už předem vím, co od nich můžu čekat. Proč ztrácet čas s něčím, o čem nevím, jestli mi to přinese očekávané potěšení?

Psycholog Todd Kashdan, autor knihy Curious?, ovšem tvrdí, že to je chyba. „Nové a neznámé aktivity, jejichž výsledek je nejistý, přinášejí lidem víc potěšení a vytvářejí lepší vzpomínky než to, co je pro nás zavedenou rutinou,“ tvrdí. Ale na to, abychom se pouštěli do „nových a neznámých aktivit“, musíme mít dostatek zvědavosti.

VÍC NEŽ JEN ŠTĚSTÍ

K tématu zvědavosti Todd Kashdan dospěl poměrně nečekanou cestou. Začal totiž tím, že se věnoval studiu úzkosti a sociální fobie. „Studoval jsem lidi, kteří trpí velkou stydlivostí a obávají se, že je jejich okolí bude hodnotit. A zároveň jsem pozoroval také opačné typy, lidi s bohatým společenským životem. Ptal jsem se jich na jejich pocity během sociálních interakcí. A stále znovu jsem od nich slýchal podobné odpovědi: Zajímalo mě to, byl jsem na to zvědavý. Uvědomil jsem si, že zvědavost je protilékem proti úzkosti.“

Zvědavost je podle něj nejen touha po vědění, která nás vede k tomu, že si googlujeme pozoruhodná a v praktickém životě nevyužitelná fakta („krysy, které požily kokain, nejraději poslouchají jazz“), ale i ochota vystavovat se novým zážitkům a zkušenostem, o nichž přesně nevíme, jak dopadnou. „Uvědomil jsem si, že cílem mého života není být šťastný nebo často zažívat výhradně pozitivní emoce, ale žít bohatě a smysluplně. A k tomu chci inspirovat i druhé. Když nebudete dělat chyby, zažívat i negativní emoce a okamžiky úzkosti, znamená to, že neriskujete. Když žijete tak, že se snažíte vyhnout hrozbám, nemůžete být kreativní a nemůžete objevovat své silné stránky a zjišťovat, jak je můžete použít ve svém každodenním životě,“ říká. „Takže už nehledám pozitiva, ale hledám život, který má smysl. Jde o experimentování, zkoumání a objevování.“

Zvědaví lidé neodvozují svou spokojenost jen od hédonistických aktivit, jako je sex, televize nebo pití, ale věnují se různým smysluplným činnostem, což jim dodává vyšší úroveň kvality života. A mívají také kvalitnější vztahy. Rádi se totiž druhých vyptávají a naslouchají jim, aniž by je jakkoli posuzovali či odsuzovali. Zájem o druhé lidi jim pomáhá navázat nová přátelství a prohloubit ta stávající. Zvědavost může osvěžit dokonce i manželství po dvaceti letech. Stačí přestat předpokládat, že o svém partnerovi přece už všechno víme. Obvykle to totiž není pravda. To, co o něm víme, je pouhá představa, kterou jsme si o druhém vytvořili během prvních dvou let vztahu, kdy jsme se navzájem poznávali. A konečně, podle jednoho výzkumu zvědavost dokonce prodlužuje život a je prevencí některých neurologických onemocnění. Přísloví „nebuď zvědavá, budeš brzo stará“ tedy neplatí. Právě naopak.

ZVĚDAVOST BOLÍ

Benefity zvědavosti jsou jednoznačné, a přesto většina dospělých moc zvědavá není. Jak to?

Prvním důvodem je, že většina z nás se stydí klást „hloupé“ otázky. Chceme vypadat jako ti, kteří už vědí, jako zasvěcení. Nechceme před druhými prozradit, že nemáme páru, o čem se mluví, přestože ostatní na tom mohou být podobně.

Ve většině firem, a stejně tak ve školách navíc brzdí zvědavost i strach z toho, že budeme potrestáni za chybu nebo neúspěch. Slovně se sice propaguje důraz na kreativitu, ve skutečnosti jsou ale ti, kteří se opravdu snaží nacházet nové kreativní postupy, kritizováni jako potížisté.

A konečně, nerozlučným společníkem zvědavosti je nejistota. Vždy, když zapojíme zvědavost, si pouštíme do života něco, co se nedá předem úplně odhadnout. „Když prožíváme zvědavost, jsme ochotni opustit známé teritorium a rutinu a podstoupit riziko, i když nám to přináší úzkost a nepohodlí. Zvědaví průzkumníci jsou ochotni snášet riziko nových výzev, místo aby se zoufale snažili vysvětlit a ovládat svůj svět. Jsme-li zvědaví, přijímáme nejistotu a vidíme svůj život jako zábavnou objevitelskou výpravu,“ říká Todd Kashdan.

Zvědavost nám současně pomáhá této nejistotě čelit. V jednom experimentu se měli dobrovolníci věnovat činnostem, které a priori považovali za nepříjemné. Když je organizátoři pokusu vyzvali, aby se zaměřili na nové a neznámé aspekty toho, co dělají, dobrovolníci byli sami překvapeni tím, že údajně nepříjemná činnost se jim nečekaně zalíbila.

Jedním z testovaných byl například osmnáctiletý kulturista, který nalezl nečekané potěšení v háčkování. Po skončení pokusu přiznal, že ho překvapilo, jak je to namáhavé, ale současně konstatoval, že je to činnost, kterou lze využít při meditaci. Stačilo, aby se zbavil představy, že háčkování je pro mladého muže zcela nepřijatelné. A odnesl si vlastnoručně uháčkované sandály.

NOVÝ POHLED NA SVĚT

Každému z nás je dána jiná úroveň zvědavosti, která navíc po třicítce plynule klesá. „Hodně lidí třeba v mládí hrálo na nějaký nástroj, ale pak přestanou a říkají – teď musím chodit do práce. Ve skutečnosti neexistuje žádná definice toho, co dospělí mají nebo nemají dělat a jak mají žít. A pro některé lidi to je opravdu objev proměňující život,“ říká Todd Kashdan. Zvědavost navíc můžeme kultivovat každodenním cvičením.

Není potřeba kvůli tomu cestovat do exotických destinací nebo si pořizovat nového bizarního koníčka. Zvědavost je totiž způsob přístupu ke světu, který můžeme praktikovat v naprosto všedních situacích. Můžete například během cesty do práce věnovat pozornost detailům, kterých jste si nikdy předtím nepovšimli, anebo se snažit každý den dozvědět něco nového o lidech ve svém okolí, a nemyslím to v pavlačovém slova smyslu.

Dobrým způsobem, jak procvičovat zvědavost, je návštěva knihkupectví – nikoli internetový e-shop, ale skutečný kamenný obchod. Při vyhledávání na internetu totiž vždycky najdete jen to, co hledáte, v závislosti na klíčových slovech, která zadáte do vyhledávače. Zatímco v klasickém knihkupectví se vystavujete setkání s knihami, o kterých jste neměli ani tušení.

Pro toho, kdo chce být zvědavým objevitelem, je dobré vědět, že každý zážitek má svou cenu, i ten negativní. Tak například – nikdy jste neochutnali korejské kimči a jako zvědavý gurmán si ho objednáte v restauraci. Když vám zachutná, výborně. A když ne, máte alespoň historku k vyprávění: „Už jste ochutnali kimči? Je hnusné!“ V každém případě tím rozšíříte svůj svět.

P. S.: Největší kočka na světě měřila skoro metr a čtvrt. Bez ocasu.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Barbora Šťastná
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění