Co dělá muže šťastným?

Zdánlivě banální téma, které – říkal jsem si – „vysmahnu jako malinu“. Ale ouha! Kolik jen odboček, kliček a zákoutí skýtá možná odpověď, přičemž přesně ukázat na zdroj mužského štěstí je prakticky nemožné.
Co dělá muže šťastným?
31.5.2016 17:00 |

Muže dělá šťastnými poměrně široká škála věcí, pocitů a událostí, je to něco velejemného, takové pápěříčko, které je náhle přivanuto, aniž bychom to kolikrát čekali. Může to být obyčejné posezení v hospodě, kdy si na okamžíček při nějaké skopičině či legračně pronesené větě uvědomíte, že jste s přáteli stále ti malí kluci, kteří proháněli obruč nebo roztáčeli káču, třebaže už vám na dveře klepe třicítka/čtyřicítka/padesátka/šedesátka/sedmdesátka… (nehodící se škrtněte).

Nebudu se tady rozepisovat o něčem tak nabíledňovém, jako jsou děti a rodina. To je samozřejmost a snad každý pořádný tatínek mi to potvrdí. Třeba moje čerstvá příhoda se synem, kdy se mi zničehonic zadíval zblízka do očí a fascinovaně, přitom nevinně, jak to jen tříapůlletý kluk umí, pronesl: „Hele! My máme stejný oči!“

Samozřejmě se podněty, které činí muže šťastným, mění s jeho věkem. Ve dvaceti vás asi pěkná zahrádka neuspokojí, ale umím si představit, že takového šedesátiletého barda prospívající cypřiš stálezelený či čilimník poléhavý šťastným klidně udělat může.

Velkým donátorem mužského štěstí je sběratelství. Zatímco ženy k tomuto odvětví nemají poměr a děvčat, co něco sbírají, je doslova jako šafránu – což je mi s podivem, protože k tomu mají historicky, jako sběračky, neoddiskutovatelné vlohy, snad každý muž něco sbírá. Známky, pivní etikety, podpisy slavných osobností, izolátory, odznaky, Fabergého vejce, vína, auta, angličáky… Existuje nepřeberně možností, z čeho všeho se dá poskládat umná kolekce.

Je to individuální

Jeden můj kamarád dokonce sbírá takový ten žmolek textilu, který se vám za celý den vytvoří v pupíku! Ano – sběratelství skýtá mnoho možností, jak být šťastný. Představte si, že vám ve sbírce chybí jeden jediný exemplář. Dlouho po něm pasete, třeba i několik let – a najednou bác ho – máte ho! Zajímavé je, že jste ohromně šťastní v okamžiku získání předmětu, drží se vás to ještě, když si získanou věc nesete domů, když předmět rozbalujete, když ho poprvé uchopíte… ale po chvilce, když ho zařadíte mezi již ulovené kusy, vás ten pocit štěstí zvolna opouští. Po čase, když si prohlížíte svoji kolekci, už se nedá hovořit o tom, že jste šťastný. Spíš je to jakýsi pocit zadostiučinění, dobře odvedené práce, maximálně radost. Ale že by opravdu štěstí?

Nemyslím si ani, že úspěch v práci činí muže nějak obzvlášť šťastným (pokud nejste Venclovský a nepřeplaval jste právě kanál La Manche). Když se něco povede, je to fajn, ale o pocitu štěstí se dá hovořit jen ve velmi výjimečných případech. Třeba u sportovců. S čímž souvisí další obor, nebojím se říct doména mužů – fandovství. Občas se zamýšlím nad tím, proč muži tolik prožívají sportovní události. Z dosažených úspěchů se dokážou radovat často víc než sami sportovci – stačí se podívat do ochozů, když fotbalové mužstvo vstřelí gól. Jsou v tu chvíli opravdu šťastní? Vypadá to, že ano. To je totiž kolikrát neskutečný rykot, a kam se u nás hrabeme třeba na Turky!

Nedá se tedy přesně označit, co muže činí šťastnými, protože je to silně individuální. Kdybychom to měli nějak uzavřít, muže dělá šťastným pravděpodobně už sama možnost a vidina toho, že možná bude šťastný, a proces těšení se na něco. Někdo totiž brázdí na lodi jezero, jiný běhá po lese či jezdí na kole, další se věnuje kutilství, lezení po skalách či létání ve větroni. Velké množství mužů se věnuje nejrůznějším aktivitám, které je činí šťastnými, aniž by si to v té chvíli uvědomili. Ovšem při pohledu zpátky si pak řeknou: „Jo, tehdy jsem byl fakt šťastnej!“


JAKUB KOHÁK

Reklamní, filmový režisér (Kde lampy bloudí, Okresní přebor, Autopohádky), točí videoklipy, hraje ve filmech (Čert ví proč, U mě dobrý, Vejška atd.). Jeho reklamy byly mnohokrát oceněny, např. na festivalu v Cannes byl prezentován v prestižním světovém výběru Young Directors.

Jakub Kohák Jakub Kohák


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Jakub Kohák
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění