Fašank rozverný a nevázaný

K bujarým oslavám se v našich zemích hledaly záminky odnepaměti. Někdejší masopustní reje obyvatel Moravy i Čech dokládají písemné zprávy z dávného třináctého století.
Fašank rozverný a nevázaný
aktualizováno 19.2.2012 8:00 |

„Zhusta, chlapci, zhusta, konec masopusta, masopust sa krátí, víc sa nenavrátí“



Mravokárci již ve středověku bláznivé rozpustilosti našich předků kritizovali! Maškarní plesy, taneční zábavy, nazývané reduty, přístupné zpočátku jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům, se v Praze pořádaly od roku 1752.

Původní masopustní tradice v málokterých oblastech přetrvaly beze změn, většinou svou tvář v průběhu času pozměnily či úplně ztratily a obětaví nadšenci ji obnovují. Dávné masopustní zvyky tak znovu ožívají pro radost i poučení dětí i dospělých. Všude jsou vítaným zpestřením celoroční každodennosti, poučením i tmelicím prvkem společnosti.

Tradiční masopustní období, oficiální období obžerství a nezřízeného veselí, začíná svátkem Tří králů (6. ledna) a vrcholí nejveselejším týdnem ve svém závěru před Popeleční středou.

Délka období masopustu je proměnná. Masopust sice začíná pravidelně s koncem vánočního období, končí však nepravidelně s počátkem postu, jenž o 40 dní předchází velikonoční svátky.

Po celou dobu masopustu se vždy konaly bohaté hostiny, veselé tancovačky, na venkově se porážela prasátka a obyvatelé si užívali vepřové hody. A protože nepřítomným sousedům a příbuzným se tradičně nosila výslužka, která většinou obsahovala zabijačkovou polévku „prdelačku“, jitrnice, jelita, prejt, huspeninu, ovar, škvarky, klobásy a tlačenku, užívali si všichni bohatě po celý masopust, než byla postupně poražena vykrmená prasátka v obci či neskončila zabijačková nabídka městských masných krámů. Bylo věcí cti řezníka, aby nabízené dobroty byly co nejlepší.

Nejdivočejší poslední masopustní dny, neboli ostatky, fašank, končiny…, jak jsou krajově nazývány, symbolizují období, kdy je možné se naposledy přesytit a bujně poveselit před následujícím čtyřicetidenním postním obdobím, kdy není vhodné zábavy pořádat a účastnit se jich.

 
Co nám radí pranostiky:

  •   V bláznivých posledních dnech masopustu nepořádejte svatby, oba manželé by byli blázniví!
  •   Užívejte si závěru zimy ve znamení zábav a veselí, kdo o masopustě moc dělá, v létě to odleží!

\
\ Každý kraj, každá vesnice se lišila specifickými zvyky vážícími se na nejveselejší poslední masopustní dny. Mnohde bujarý závěr masopustní doby počínali Masopustním čtvrtkem „tučňákem“, pokračovali Masopustní nedělí s bohatým obědem a koblihami, smaženými na másle, božími milostmi, slaninou, klobásami a pálenkou i pro obchůzkáře. Neodpočívali ani o Masopustním pondělí, kdy většinou pořádali hlučné taneční zábavy.



Masopustní úterý završili svátečními průvody maškar, hrávalo se i divadlo, následovala poslední tancovačka. Za nářku všech byla před půlnocí vynesena a „pohřbena“ basa – parodie na pohřeb zemřelého marnotratníka. Úderem půlnoci před Popeleční středou bylo však veselí a přejídání všude konec.
 
Jakmile ponocný zatroubil na roh, rychtář vyzval hlučné veselící se k rozchodu. Nikdo si nedovolil příkaz porušit. Následovala čtyřicetidenní doba postní, doba zklidnění a příprav na velikonoční svátky a jarní práce.

V některých regionech je dodnes součástí masopustních tradic obřadní průvod masek, který obchází s muzikou vesnici a v obchůzkách mívá hlavní roli tanec. Každá maska mívala dříve svůj význam a funkci.

Nejznámější býval medvěd, kterému se přisuzovaly magické vlastnosti, především plodnost - proto si s ním dívky a ženy musely zatancovat. Komické masky bývaly výsměchem a kritikou špatných vlastností a neřestí spoluobčanů, což v sobě neslo výchovný prvek.

Dnes je průvod často pořádán bez obřadních prvků a jde již jen o lidovou zábavu v maskách s následným maškarním bálem, masopustní masky bývají komické a působí radost dětem i dospělým.

Autor článku: Marie Valasová
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění