Jaké postavení mají ženy ve světě?

Přestože ženy představují asi polovinu světové, více než 7miliardové populace, ani zdaleka nemají celosvětově poloviční příležitosti a mnohde ani stejná práva jako muži. Každý rok, již od roku 2006, vydává World Economic Forum report o rovných příležitostech mezi muži a ženami – Global Gender Gap Report. Ve 133 zemích zkoumá rozdíly ve čtyřech základních kategoriích: příležitost získat zaměstnání, dostupnost vzdělání, zdravotní péče a možnost participovat v politice.
Jaké postavení mají ženy ve světě?
11.12.2014 17:00 |

V celosvětovém měřítku jsou ženy mnohem více postiženy chudobou, a přestože často pracují více než muži, jsou placeny méně než oni; 70 % všech lidí žijících v chudobě jsou právě ženy a také tvoří 75 % negramotných na planetě. Bylo by chybou se domnívat, že ženy nemají stejná práva jako muži jen například v muslimských zemích kvůli náboženství. Na světě je mnoho jiných států, kde je na ženách pácháno násilí a musejí neustále bojovat za svá práva.

KDE SE ŽENÁM ŽIJE NEJLÉPE

Podle Global Gender Gap Report se ženám žije jednoznačně nejlépe na Islandu. Vede v průzkumech o postavení žen už několik let. Zde mají ženy největší pravděpodobnost a šanci podílet se na ekonomickém a politickém životě země. Společně s Islandem jsou v první desítce také další severské země: Finsko, Norsko a Švédsko.

Tyto státy byly jedny z prvních, kde ženy mohly volit. V Dánsku, Švédsku a Norsku také zavedly na začátku sedmdesátých let politické strany kvóty na počet žen v politice, což mělo za následek vysoký počet političek v průběhu dalších let. Švédsko je se 44,7 % žen v parlamentu na prvním místě na světě. Severské země patří také do první desítky těch, kde je nejlepší být matkou a vychovávat děti. Konkrétně v Norsku se nejlépe žije svobodným matkám, protože dokážou svým dětem zajistit téměř stejné podmínky, jako mají děti z úplných rodin.

Jedinou zemí Asie a Tichomoří, která se umístila ve zmíněném reportu v první desítce rovných příležitostí pro ženy, jsou Filipíny. Po nich je na šestém místě Irsko, následují Nový Zéland, Dánsko, Švýcarsko a Nikaragua jako jediný zástupce Latinské Ameriky a Karibiku. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj jsou Norsko, Dánsko a ostatní severské země zároveň místy, kde ženy věnují nejméně času tzv. neplacené práci. Tu představuje úklid domácnosti, vaření a domácí práce, kterým věnují jen o 50 minut více než muži, a mají tak nejvíce prostoru pro svůj volný čas.

V tomto ohledu jsou na tom nejhůře ženy v Mexiku, které na rozdíl od mužských protějšků věnují práci doma denně více než 4 hodiny, ženy v Indii více než 5 hodin. Tento významný rozdíl je ale také způsoben mnohem menšími možnostmi žen získat placenou práci. Není divu, že právě z Mexika pochází termín machismus, který určoval ženám jejich místo v domácnosti spojené s prací kolem rodiny a zajišťování potřeb muže.

Česká republika je podle posledního Global Gender Gap Report celkově na 83. místě, v podstatě si průběžně pohoršujeme, v roce 2010 to bylo 65. místo, 53. místo v roce 2006. V dostupnosti vzdělání pro ženy jsme však mezi nejlepšími (stejně jako Island, Rakousko, Norsko, Finsko, Dánsko, Francie, Kanada, Spojené státy, Austrálie nebo Nový Zéland). Nejhůře jsme na tom v kategorii ekonomické rovnosti s českými muži, a to až na 95. místě.

Ženy v České republice znevýhodňuje nedostatek školek pro děti a flexibilních pracovních úvazků, které by jim usnadnily návrat na trh práce. V České republice je rozdíl mezi platem muže a ženy na plný úvazek zhruba 22 %, pro celou EU je to průměrně 16 %. Jsou ale státy, kde jsou tyto rozdíly mezi platy žen a mužů mnohem vyšší, například v Jižní Koreji je to 38 %.

KDE TO ŽENY NEMAJÍ SNADNÉ

Za jednu z nejhorších a nejnebezpečnějších zemí pro život žen je považován Afghánistán. Prvotním z důvodů je místní špatná zdravotní péče. Kvůli komplikacím v těhotenství a při porodu zde umírá jedna žena z jedenácti. Dalším důvodem je vysoká míra domácího násilí, oběťmi je až 87 % místních žen. Většina dívek zde nechodí do školy déle než šest let, pouze 13 % žen nad patnáct let umí číst a psát, ve srovnání se 43 % místních mužů. Průměrná žena v Afghánistánu nepřežije své padesáté narozeniny a je to druhé nejhorší místo, kde být matkou (k dalším místům se řadí ještě Somálsko, Demokratická republika Kongo, Nigérie, Mali a země centrální Afriky).

Zoufalé postavení mají ženy v Jemenu, kde se svědectví ženy považuje za poloviční. A svědčit vůbec nemůžou v případě urážky, cizoložství nebo krádeže. Stejně tak v Jemenu nemůžou ženy opustit dům bez svolení manžela. V Saúdské Arábii ženy nemohou hlasovat, poprvé jim to bude umožněno až v roce 2015. Nemohou řídit auto, musejí obdržet svolení mužského zákonného zástupce než se mohou vdát, cestovat, vzít placenou práci či se přihlásit na vysokou školu. A pokud se stanou obětí znásilnění, hrozí jim obvinění z trestného činu. Mohou být potrestány za to, že odešly z domu bez mužského společníka. Stejné postihy mohou očekávat i ženy v Maroku.

NASILÍ NA ŽENÁCH

Každá třetí žena na naší planetě se během svého života setká s fyzickým násilím nebo znásilněním. V Etiopii, kde je snad nejvyšší procento sexuálního nebo fyzického zneužívání, je mu vystaveno 71 % žen, 44 % zažilo sexuální zneužívání. V Sieře Leone uvádí 41 % žen bití od svých manželů, pokud odmítnou sex. V některých zemích není domácí násilí postižitelné zákonem, například v Saúdské Arábii, kde jsou ženy považovány za občany druhé kategorie.

Na domácí násilí také samotné ženy na světě pohlížejí různě. V Indii se více než polovina žen domnívá, že je naprosto omluvitelné a pochopitelné, pokud jsou fyzicky napadeny mužem. V Číně, která má jeden z největších nepoměrů v počtu narozených dívek a chlapců způsobený pohlavní diskriminací dívek, považuje domácí násilí za normální celá čtvrtina žen.

V Rusku zemře ročně na následky domácího násilí čtrnáct tisíc žen a dalších téměř šedesát tisíc je ze země odtaženo k prostituci. V Mexiku je sexuálnímu násilí od svého partnera vystavena čtvrtina žen a v Egyptě je sexuálně obtěžováno přes 99 % žen! Nejméně domácího násilí zažívají japonské ženy, stejně jako mají nejnižší procento sexuálního násilí.

DĚTSKÉ NEVĚSTY

Každý rok je na světě provdáno čtrnáct milionů nezletilých, v rozvojových zemích je jedna ze sedmi dívek vdaná před svými patnáctými narozeninami, některé už do devíti let. Většina z nich je z chudých rodin, s nízkou vzdělaností, žijících ve venkovských oblastech. Manželství má na dětské nevěsty hluboce negativní vliv, ve formativní fázi psychického vývoje dokážou mnohem hůře čelit zneužívání a diskriminaci. Z důvodu fyzické nezralosti a nedostatečné zdravotní péče jsou komplikace v těhotenství a při porodu také hlavní příčinou úmrtí dívek ve věku 15–19 let v rozvojových zemích.

Dětské nevěsty Dětské nevěsty

V Indonésii umírá každou hodinu jedna matka při porodu dítěte. V Indii, kde je přes 44 % dívek provdáno před osmnáctými narozeninami, umírá ročně přes padesát tisíc žen. Stejně tak dítě narozené matce před osmnáctým rokem věku má o 60 % větší riziko, že zemře v prvním roce života, než pokud by se narodilo ženě starší devatenácti let. Odhaduje se, že v roce 2020 bude žít na planetě 142 milionů dívek provdaných v dětství. Nejvíce jich je v Nigérii, Čadu, Bangladéši, Guineji, Středoafrické republice, Etiopii, Jemenu, Mali či v Indii. Vynucené sňatky nebo prodej žen do manželství se uskutečňují dodnes i v Egyptě.


ŽENSKÁ OBŘÍZKA

Stále se praktikuje ve 29 zemích Afriky a na Středním východě a dnes s ní žije více než 125 milionů žen. Ženská obřízka mezinárodními organizacemi dohlížejícími na dodržování lidských práv označovaná za mučení je jedním z nejzávažnějších projevů diskriminace žen. Provádí se u dívek od narození do patnácti let a zákrok nemá žádné zdravotní přínosy. Způsobuje krvácení, problémy s močením, infekce, neplodnost, komplikace u porodu atd.

Nejvíce se vyskytuje v Egyptě – údajně ji tam podstoupí až 91 % žen, v Somálsku, Guineji, Mali, v Sieře Leone, Etiopii, Súdánu, Eritreji a Džibuti, a to i přesto, že je v některých z těchto zemí zakázána. Mimo africký kontinent se provádí i v Jemenu, iráckém Kurdistánu, u beduínů v Izraeli, ve Spojených arabských emirátech, Malajsii a v Indonésii. V Africe jsou obřízkou každoročně zmrzačeny 3 miliony dívek. V Evropě žije přes půl milionu dívek a žen s obřízkou.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Hana Chaloupková
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění