Jana Hroudová: Věda je vysoce konkurenční

Vystudovala farmacii, neurovědy, získala několik ocenění, zkoumá vliv antidepresiv na metabolismus buněk a je zapojena také do výzkumu nových léků na Alzheimerovu chorobu. Na první pohled přitom Mgr. Jana Hroudová, Ph. D., připomíná spíš adeptku na královnu krásy a třicet byste jí nehádali ani náhodou!
Jana Hroudová: Věda je vysoce konkurenční
1.4.2015 17:00 |

Jaká byla moje cesta k „neurovědecké“ práci?

Vlastně velmi rychlá a intenzivní. Už při studiu farmacie v Hradci Králové jsem tušila, že moje práce asi nebude v lékárně. Ale absolventi farmaceutických fakult mají i jiná uplatnění. Před skončením fakulty jsem absolvovala stáž v Heidelbergu, která mi dala impulz pro to, abych studia dokončila co nejdříve a ve vědecké práci pokračovala.

Přihlásila jsem se na doktorské studium v oboru neurovědy, během kterého jsem stále pracovala na částečný úvazek v nemocniční lékárně a ujasnila si svou další profesní cestu. Musím ale přiznat, že i tato lékárenská práce byla zajímavou zkušeností.

Další stáž, kterou jsem absolvovala, přišla víceméně náhodou. Mluvili jsme o takové možnosti s mým školitelem a na stránkách fakulty v té době visela nabídka stáže v Austrálii. Melbourne? Proč ne. Zjistit, jak funguje věda jinde, naučit se nové metody, poznat nové lidi a získat kontakt s podobně zaměřeným pracovištěm… Na stáž mě přijali a pobyt u protinožců stál rozhodně za to.

Co mám na své práci ráda?

Rozmanitost. Dny mají svůj určitý rytmus nebo řád, a přesto je každý den jiný. Práce u laboratorních přístrojů se střídá s tou u počítače, s přípravou na přednášky nebo s kontrolou medikace pacientů. Součástí mé práce jsou také vizity, při kterých konzultuji s lékaři vhodnost zvolených léků. Někdy je toho sice hodně, nevím, co dělat dřív, ale je důležité, že mě práce baví.

A navíc mi nevadí vytížení, zodpovědnost ani fakt, že si s ohledem na svůj věk musím někdy pracněji získávat autoritu. Jsem zvyklá fungovat naplno a dny prožít. A také si své nasazení kompenzovat. Asi proto jako introvert ráda běhám, plavu, jezdím na bruslích nebo hraji na klavír.

Jak můj život ovlivnila ocenění, která jsem za svou práci zatím získala?

V prvé řadě mě každé to ocenění překvapilo. Cena Josefa Hlávky, Nadačního fondu Scientia i Kuffnerova cena… Nikdy jsem o ně cíleně neusilovala a o to víc si jich vážím. Je sice pravda, že vědecké prostředí je nesmírně konkurenční, zvlášť když jde o granty, ale získané ceny mi do života naštěstí nepřinesly nic negativního. Žádnou závist nebo nepřejícnost. Jen občas si mne kolegové z práce dobírají pro mé mediální aktivity, ale z legrace, která i v práci musí být.

Co plánuji dál?

Po návratu z Austrálie jsem chvíli přemýšlela, že bych se vrátila do Melbourne nebo odletěla například do USA. Nicméně jsem si zase zvykla zpátky v Praze, a navíc se začala více věnovat svému soukromému životu, který jsem – přiznávám se – při té spoustě práce předtím opomíjela. Svůj profesní život jsem nastavila tak, abych byla spokojená teď i v budoucnu, kdy samozřejmě plánuji rodinu. Nebude to ale hned, ještě nemám pocit, že je ten správný čas. Nyní se chci dál věnovat vědě, učení a klinické farmacii; atestace z klinické farmacie mě teprve čeká.


CO MÁM RÁDA

  • Mám ráda počítače. Při práci jsou nutností. A navíc mě baví hrát si s grafikou.
  • Bez dobrého, silného kafe si neumím představit svůj den.
  • Ráda běhám nebo bruslím na in-linech. Výborně u toho relaxuju a endorfiny po sportu jsou fajn.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Jana Potužníková
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění