Jitka Sedláčková: Voním si i chodidla

Mnoho let hrála v Divadle pod Palmovkou, znáte ji možná i z několika seriálů. Dnes je herečka Jitka Sedláčková na volné noze a věnuje se nové profesi – koučuje rétoriku, a jak říká, neměnila by.
Jitka Sedláčková: Voním si i chodidla
14.7.2014 17:00 |

Léta byla členkou souboru Divadla pod Palmovkou a stálým hostem Divadla v Řeznické. Před kamerou ztvárnila mnoho malých rolí, až ve středním věku se začala etablovat v seriálech, jako je Ulice, Ordinace či První republika. „Co mi paměť sahá, chtěla jsem být herečkou. Jsem ráda, že se mi to splnilo. Zajímavý způsob, jak prožít život,“ říká Jitka Sedláčková.

Kdy vás napadlo změnit profesi?

Po třiadvaceti letech obdržela nemilosrdný vyhazov z Divadla pod Palmovkou. „Každý mě plácal po rameni s tím, že se neztratím. Já se ale bála strašlivě.“ Jitka tehdy překročila padesátku a začínala takříkajíc od píky. Zlomové pro ni bylo první setkání s rétorikou, která ji zaujala jako další možná profesní cesta. „Chytlo mě to. Začala jsem číst všechny dostupné knihy, byla jsem až posedlá formulacemi, analýzami.“

Jitka se zapsala na semináře, vyhledávala alternativní směry. „Vytvořila jsem novodobý pohled na rétoriku a řídím se v komunikaci selským rozumem a intuicí. Pracuji paměťovou cestou, mám uloženy soubory slov v mozku a jednoduše analyzuji řeč i text.“ Díky profesnímu restartu se stala koučem rétoriky, ale píše třeba i projevy. Je pedagožkou Univerzity Jana Amose Komenského v Praze.

Co dělám právě teď?

Jitka nyní působí jako koučka pražského primátora Tomáše Hudečka, kterého učí, jak správně mluvit. „Jde o rétoriku, neučím ho intonovat, jak si někdo myslí. Rétorika je řeč mozku a na tom spolu pracujeme. Na strategiích, na lidském projevu a na srozumitelnosti. Taková ‚králova řeč‘ po česku.“

Bylo těžké profesně začínat znova?

„Nebylo to snadné, ale svou kůži jsem rozhodně nedávala za cenu ponížení. Když to shrnu, prostě bylo dobře, že jsem se naučila nové věci. I díky tomu dnes komunikuji snadno a jednoduše. Usnadňuje mi to život. Nespoléhám už třeba na to, že kvůli práci zazvoní telefon, ale sama aktivně vyhledávám možnosti. Začínám mít tolik práce, že nevím, kam dřív.“ Herectví se Jitka nevzdává. V současnosti točí film s Irenou Pavláskovou inspirovaný příběhem fotografa Jan Saudka. „Další radost v mém životě,“ komentuje natáčení.

Co bych doporučila ostatním a jaké jsou moje nejcennější zkušenosti?

„Být jedinečnou, osobitou bytostí. Vymezit se, být svérázný originál, snažit se objevit své talenty.“


CO MÁM RÁDA

  • Lehké bílé víno. Nejenže mi chutná, ale taky mě povzbuzuje a někdy zlomí. Ale stojí to za to!
  • Diář Moleskine. Má zvláštní, jakoby vlhký papír. Je retro, to mě baví, a taky má šmrnc!
  • Jahodová zmrzlina. Vždycky mi udělá dobrou náladu.
  • Parfém Elizabeth Arden. Polévám se jím od hlavy po paty, jsem známá tím, že si voním i chodidla. Elizabeth Arden je fajn!

Její motto: "Nač porcovat medvěda, který běhá po lese."


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Libuše Procházková
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění