Kam za sluncem? II.

Uklidnit si nervy a dobít energii se nejlépe daří tam, kde je klid. Vybrali jsme pro vás tři místa, na kterých vám nehrozí stres, slunce tam hřeje i v lednu a vůbec celkově je to „pohoda jazz“.
Kam za sluncem? II.
20.1.2016 17:00 |

AUSTRÁLIE: SYDNEY

Když se mě někdo zeptá na výlet do Austrálie, říkám na rovinu, že to není dovolená na týden. Let do Austrálie je strašně dlouhý, ale hlavně, za týden se nedá moc stihnout. Ještě tak Sydney.

Hodně lidí, mě nevyjímaje, začíná svůj výlet právě v Sydney. Strávila jsem v tomhle městě rok a každého, kdo sem jede, posílám prvně na palubu Manly Ferry. Z lodi, která jede na pláž, je nejen nejlepší výhled na Harbour Bridge a Operu (když nepočítám ten, kdy zhruba za tři sta dolarů vyšplháte na samotný Harbour Bridge), ale hlavně, jede do čtvrti Manly, která je podle mě asi nejlepší esencí celé Austrálie. Většinu dní v roce je tady nádherné slunečné počasí, je tu nejlepší pláž a desítky surfařských kurzů, nejlepší kafe na světě, nejchutnější banánový chleba politý rozpuštěnou čokoládou, krabičky čerstvého sushi za pár korun, nejrůznější restaurace, bio a eko všechno na každém kroku, úsměvy kolemjdoucích a „easy going“ každý, s nímž se dáte do řeči.

Je tu optimismus, barevnost, energie, pohoda. Ne taková ta předstíraná, na kterou si občas hrajeme v Česku. Tady prostě je. No worries. Automaticky a celý rok. Aspoň na chvíli tu chce žít tolik lidí, že nájmy se šplhají k nepochopitelným částkám. Na druhou stranu, budit se s výhledem na oceán, seběhnout kopec a smočit si nohy v Pacifiku, než vyrazím ráno do školy, to mi bude vždycky chybět. Stejně tak procházky po pobřeží. A teď nemyslím ty po vydlážděném chodníku kolem pláže, ale třeba takovou, jako je ta pod Spit Bridge, kdy jdete chvíli po skalách, místy buší, místy po písku, prodíráte se pestrobarevnými rostlinami nejrůznějších tvarů a fotíte si vyhřívající se australské ještěrky.


Návrh slavné Opery (viz obrázek výše) byl dokončen v roce 1956, dostavěna byla o sedmnáct let později v roce 1973. Budova je na Seznamu světového dědictví UNESCO.


SLADKÝ ŽIVOT

Surfing, který tu dělá každý, jsem sice zkusila, ale brzo toho nechala. Tenhle sport mě moc nenadchnul, ale zpětně si říkám, že jsem nebyla zrovna moc trpělivá. Můj instruktor Mark tvrdí, že kdybych sjíždění vln dala ještě aspoň jednu šanci, nikdy bych z Austrálie neodjela.

Zato na plážích jsem byla pořád. Kromě Spit Bridge je vyhlášená také Bondi Beach, jenom už je tady mnohem víc cítit turismus. Ve stáncích kolem pláže prodávají smaženou tyčinku Mars (ano, smaženou). Má asi milion kalorií, ale je to nejlepší vyprošťovák, když to v Sydney přeženete s alkoholem, což není velký problém. Řádí a pije se tu celkem dost. Na párty bych vás poslala do Ivy. Není tam vůbec levno, ale to není nikde v Austrálii, a za ten drink servírovaný přímo do bazénu s výhledem na sydneyské mrakodrapy to stojí.

Operu vám popisovat nebudu, protože je prostě krásná, ale je dobré vědět, že hned za ní leží rozlehlá botanická zahrada, kde je nikoli pouze dovoleno, ale přímo doporučeno chodit bosi v trávě a objímat stromy. Na skvělé brunche a nákupy originálních věcí jsem chodila do historické části Sydney „The Rocks“, kde se každý víkend konají opravdu hezké trhy. Taky musíte do Darling Harbour, sydneyského akvária, na vyhlídkovou věž, do zoo, odkud je perfektní výhled na město, asi do stovky obchodů a restaurací, no a pak už bych vám možná dovolila koupit si tu letenku do Melbourne (ne domů!) a posunout se v objevování Austrálie a jižní polokoule o kus dál.


Příště: MAROKO


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Jana LeBlanc
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění