Klára Kolouchová Poláčková: Strach je důležitý

Klára Kolouchová Poláčková vylezla před devíti lety na Mount Everest. Letos v červnu se chystá na druhou nejvyšší horu světa – K2. Na Everest vystoupala jako svobodná a bezdětná, teď má manžela a je mámou dcery Emmy a syna Cyrila.
Klára Kolouchová Poláčková: Strach je důležitý
6.5.2016 17:00 |

Na návrat do vysokých hor jsem myslela mnohokrát, ale vážně jsem ho začala řešit loni v létě. Svedla jsem se sebou vnitřní boj, různá pro a proti jsem přehazovala v hlavě celé prázdniny. Nejčastější otázka, která na mě vyskakuje vlastně doteď, byla: Můžu si dovolit to udělat, když mám zodpovědnost za dvě malé děti? Pro spoustu lidí to bude znít sobecky, ale když hodně dávám, musím si občas také něco vzít. Naprosto zásadní ale bylo, jak se k celé věci postavil můj manžel. Rozhodnutí vyrazit bylo podmíněno tím, že bude stát stoprocentně za mnou – ve všem, co taková expedice obnáší. A nejen po dobu příprav, ale především ty dva měsíce, kdy budu pryč.

Mateřství mě nabíjí

Spousta sportovkyň se po porodu dostala do špičkové formy. Podaly nejlepší výkony v kariéře. Jako by fyzicky i mentálně dozrály. Cítím to podobně, hlavně po narození syna. U Emmy jsem se možná zbytečně brzy hnala do práce, miminkovské období Cyrila jsem si chtěla maximálně užít. Jedinečná příležitost vyskočit z profesního kolotoče a věnovat se rodině i sama sobě. A vidíte, tohle je výsledek! Kdy jindy bych se mohla sbalit a odjet na dva měsíce na expedici? Bude to takový efektní závěr mateřské dovolené. Nechci, aby to vyznělo špatně. Mateřství je pro mě dar a hnací motor.

Trénink je dennodenní dřina

Celou expedici připravuji sama. Zařídit sponzory, logistiku a všechny věci okolo je občas náročnější než dvoufázový trénink. Tam vypínám hlavu a soustředím se jen na pokyny trenérů. Až budu začátkem června sedat do letadla, musím být ve špičkové formě. Intenzivně trénuji od loňského podzimu, dnes už šestkrát týdně, tři až čtyři hodiny denně: vytrvalost, síla, výběhy do kopce, kruhový trénink. Jen regeneraci trochu zanedbávám, na druhou stranu, být pod lehkým stresem a mít toho na bedrech hodně mi vlastně vyhovuje.

Nebát se je nesmysl

Mám za sebou spoustu kopců. To ale nedělá výstup na ten další o nic jednodušší, naopak. Čím víc hor jsem zlezla, tím víc jsem si vědoma, co se může stát. Můj respekt je s každou cestou větší. Hnací motor je radost a svoboda, kterou mi majestátní hory nabízejí. Pevně doufám, že k nám K2 bude přívětivá.


CO MÁM RÁDA

  • Francouzské šampaňské La Grande Dame, Veuve Clicquot Ponsardin
  • Mýtického himálajského tvora Yettiho
  • Vozík na lyžování, běhaní a cyklistiku, takže můžu sportovat i se svým synem

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Jana LeBlanc
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění