Proč lžeme na facebooku?

Fotí se s jídlem, ale nejedí ho. Dělají to modelky, herečky, blogeři, ale také čím dál víc lidí okolo. Čím hubenější člověk, tím větší porce. Proč to dělají? Trochu jsem po internetovém fenoménu předstíraného jedení zapátrala.
Proč lžeme na facebooku?
11.11.2015 17:00 |

Na sociální síti Instagram existuje zajímavý účet. Jmenuje se „YouDidNotEatThat“ (tohle jste nesnědli) a jeho veřejnosti zatím neznámá autorka v něm odkrývá nenápadný, ale čím dál rozšířenější trend předstíraného jedení. Na fotce je většinou modelka nebo herečka s kusem pizzy, hot dogem, donuty alias typickými americkými koblihami s dírou uprostřed a pod ní vtipný komentář, například „V sobotu předstíráme, že jíme párek v rohlíku.“ Nebo „Slaninová parodie“ pod fotkou modelky Cary Delevingne strkající si do pusy plátky slaniny. Případně ještě „Jak se asi tvářili zaměstnanci téhle zmrzlinárny, poté co si Miley udělala selfie a vyhodila tenhle nádherný pohár do koše?“

Nikdo kromě lidí zvěčněných na fotografii samozřejmě neví, jestli je komentář pravdivý a jídlo po nafocení opravdu letělo do koše, nebo zdali si do něj dotyčný člověk aspoň ďobnul. Nebo že by to dokonce doopravdy snědl? Ale no tak, nenechme se vysmát. Jak říká Rachel Heinrichs, novinářka z kanadského módního magazínu Flare: „Tuhle otázku snad člověk aspoň trochu znalý prostředí ani nemůže myslet vážně!“ Jinými slovy samozřejmě, že jedenapadesátikilová modelka si nedala k obědu hamburger větší než její hlava! Tak proč se nás prostřednictvím internetu snaží přesvědčit o opaku?

BÝT COOL, TO JE OČ TU BĚŽÍ

Možná už jste si všimli, že pokud dnes chcete, aby vám druzí záviděli, mnohem lépe než ukazovat peníze, domy, auta, funguje mluvit o osobní pohodě a klidné nenucenosti v dosahování všeho, co si usmyslíte. Záviděl by vám někdo tělo, na které musíte denně tři hodiny dřít v posilovně a navíc si na to zoufalství nemůžete dát ani čtvereček čokolády nebo skleničku vína? Nejspíš ne. Nebylo by totiž co. Talíř studené červené řepy k večeři? Pche. Dokonalost skoro bez práce, kdy se všechno děje tak nějak „přirozeně“ (třeba když se vám díky dvěma párkům v rohlíku a zmrzlině k večeři vytvoří na břiše svalový pekáč buchet), to je ale jiná.

Kanadský časopis Flare tenhle fenomén pojmenovává jako tzv. cool index. Přičemž cool podle něj znamená především získat bez velkého úsilí všechno, po čem toužíte. Zkrátka pokud chcete být cool, musí to vypadat, že jste čehokoli, co si usmyslíte, dosáhli jaksi mimoděk a bez dřiny. Třeba že nemáte na těle gram tuku, ačkoli se cpete slaninou. „Představte si na místě modelky se slaninou kohokoli, jehož tělesné proporce odpovídají tomu, že skutečně snídá slaninu. Cool faktor okamžitě zmizí,“ píše Rachel Heinrichs.

DÁM SI KLIDNĚ SVÍČKOVOU SE ŠESTI A NEPŘIBERU

Psycholožka Katarína Filasová Szabados se nebojí pojmenovat tenhle fenomén hezky česky zlomyslnost. Vystavěná na prosté lidské soutěživosti, která byla, je a bude.

„Protože co je to vlastně jiného? Myslím, že je skutečně načase brát tyhle věci jako trend, který se snaží ubližovat. Usiluje o to vyvolat v lidech pocit závisti (já dělám denně sto sedů lehů a takové břicho nebudu mít nikdy, svět je nespravedlivý), viny, méněcennosti a nízkého sebevědomí. Možná je to i tak, že vůči příliš hubeným modelkám, jež otevřeně deklarovaly hladovění, jsme už otupěli, tak se zkrátka změnila forma. Každopádně to ale není nic šlechetného,“ myslí si psycholožka. To vlastně není nic moc nového.

Fotografie na sociálních sítích jako by se staly jakýmsi pokračováním toho, co před érou internetu zaznívalo v rozhovorech. Také jsme si tam přece většinou přečetli, jací jsou dotyční slavní gurmáni a že jedí všechno, na co mají chuť, klidně i svíčkovou se šesti. Zinscenované fotky mají nejspíš poskytnout důkaz, že je to pravda.

ZNAČKA JÁ

Asi není složité odpovědět si na otázku, proč takové fotografie vznikají a zaplavují sociální sítě. Kdyby se nám nelíbily a nedávali bychom jim lajky a jejich pořizovatelům větší a větší popularitu (a tím pádem taky víc a víc peněz), nikdo by je nezveřejňoval. Mnohem zajímavější je tak spíš zamyslet se nad tím, proč se nám vlastně líbí. Proč v éře, kdy na jedné straně voláme po upřímnosti, zároveň děláme všechno pro to, aby jí všude kolem bylo ještě méně?

S upřímností je bohužel problém, že je příliš obyčejná, přehlédnutelná, nezajímavá, a tak nevyvolá velké emoce. Což se moc nehodí k době, kdy se prodává hlavně jinakost, originalita, kreativita, kontroverze a kde nás novinové články denně přesvědčují o tom, ať se nebojíme být „svou vlastní značkou“, jiní, něčím zvláštní, ať máme odvahu být rebely, co si v éře quinoy a raw food zajdou klidně na dvojitý cheeseburger. Co nám moc nedochází je, že čím víc nás bude originálních a rebelujících, tím rychleji to přestane být zábavné, natož originální a stane se to zase nezajímavým a stádním.

JAK BÝT REBELEM DOOPRAVDY

Ačkoli rádi vykřikujeme slova o jinakosti a snaze jít proti proudu, člověk vždycky měl a bude mít tendenci chovat se spíš opačně, tedy napodobovat, co vidí kolem sebe. Zvlášť když mu to dodává pocit, že je trendy, cool nebo patří do nějaké sociální skupiny, kam patřit chce. Podle Kataríny Filasové Szabados je problém v tom, že podnětů je kolem nás tolik, že skoro v každém z nás někdy zahlodá červ pochybností: a neměla bych to přece jenom zkusit? Jen málokdo má odvahu zaujmout skutečně rebelský postoj a být svůj. Ne se tak jenom prezentovat, aby si to o něm ostatní mysleli a poplácávali ho za to po zádech třeba v podobě lajků.

„Sebrat odvahu být jiný znamená v dnešní době položit si důležitou otázku: jak to chci já? Chci posnídat rohlík s marmeládou, nebo mi stojí za to mixovat si mandlové mléko? Opravdu jsem ráno ochotná dělat tolik? Stojí mi to za to? Vyplatí se do toho investovat energii, nebo ji radši vložím jinam?“ říká psycholožka. Je to zdravý selský rozum, kterým se dnes můžete odlišit a vybudovat si svět a život, ve kterém budete spokojení. Jenže ten se, na rozdíl od cool indexu, moc neprodává. A lajk ani peníze za něj taky nedostanete. Aspoň ne zatím.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Jana LeBlanc
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění