Tereza Zavadilová: O povýšení si musíte říct

Tereza Zavadilová je profesí ekonomická redaktorka. Pracovala v redakcích BBC, Lidových novin a časopisu Týden, vždy psala o penězích. Teď vede jako šéfredaktorka ekonomický deník E15. Žena – a šéfovat ekonomickému titulu? V Čechách věc nevídaná.
Tereza Zavadilová: O povýšení si musíte říct
16.12.2015 17:00 |

Jak jsem se stala šéfkou

Mám štěstí na osvícené šéfy a taky v tomto případě asi na povahu. Jsem přirozeně průbojná, mám tendenci se prosazovat a zřejmě mám i dost mužských vlastností. Možná i proto nemám s muži, jako podřízenými, žádný problém.

Proč je tak málo žen ve vedení

Ženy si o šéfovská místa neříkají – čekají, jestli to někoho napadne. Nenapadne. Proto je potřeba se přihlásit: já to chci, jsem na tu práci připravena, počítejte se mnou. Nesmí vás odradit, že na vás ostatní ženy budou koukat skrz prsty, my se totiž rády někdy vzájemně podrážíme.

Jak se mi daří delegovat

Cítím rozdíl v tom, že muži si jakoukoli funkci užívají daleko víc než žena. Pro jejich ego je to důležité, pro moje ne. Pravda je, že odjakživa nerada někoho poslouchám, ale abych si užívala to, že se obklopím armádou lidí a budu jim házet práci, kterou bych měla dělat já, to ne.

Nevýhody mého postavení

Muži mají skupinky, takoví ti „hoši, co spolu mluví“. Na večírcích a jiných akcích si předávají informace, ale se ženami se baví spíše společensky. Ty jsou tím pádem odříznuty od sociálního a informačního kapitálu, který je na řídících místech důležitý. Dostávají se k informacím hůře, zprostředkovaně.

Co mi dala psychologie

Studovala jsem i psychologii, ale vlastně jsem hned na začátku kariéry dala přednost ekonomice, nejvíce finančním a kapitálovým trhům. Ty jsou z 80 % psychologie. Jde o to, vědět, jak se chovají, jaké jsou davové trendy. A platí to i obráceně. Když člověk rozumí penězům, nenechá se tak snadno oblbnout například finančními poradci.

Na co jsem si hrála jako malá

Panenky mě nikdy nelákaly, nejčastěji jsem si hrála na obchod. Měla jsem z východního Německa parádní kufřík, ve kterém byly marky, bloky, pokladničky, zboží – to mě bavilo nejvíc. A pak jsem si hrála na noviny. Moje první se jmenovaly Lesní noviny, vydala jsem je tuším v šesti letech pro svého dědečka.

Do čeho vždycky investuju

Nepotřebuju moc peněz, ale chtěla bych mít vždycky dost na to, abych mohla jezdit po světě. Kdyby to z nějakých důvodů nešlo, byla bych nešťastná. To je vlastně investice, protože si tím rozšiřujete obzory a dozráváte.


CO MÁM RÁDA

  • Knížky a komiksy Neila Gaimana
  • Kočky
  • Motorové čluny a jachty

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Klára Olexová
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění