Jak škodí prací prášky?

Prací prostředky v různém rozsahu poškozují prádlo, jejich nevymáchané zbytky mohou způsobovat alergie a některé složky mají jako součást odpadních vod negativní dopad na životní prostředí.
Jak škodí prací prášky?
21.8.2006 0:00 |

Nejstarším a dodnes k pokožce, pranému materiálu i životnímu prostředí nejšetrnějším pracím prostředkem je mýdlo. Jeho nevýhodou je, že se ve tvrdé vodě sráží a v měkké zase příliš pění, takže není vhodné do automatických praček. Kromě jiných složek obsahuje přírodní tenzidy, což jsou látky, které snižují povrchové napětí (tenzi), a napomáhají tak uvolňování nečistot. V mnohem účinnějších moderních pracích prostředcích, vyráběných chemicky především z ropy, jsou tenzidy také, ale uměle vyrobené, tedy saponáty. Ty jsou však neblaze proslulé škodlivým působením na životní prostředí, a tak je většina výrobců uvádí pod obecnějším, méně známým a neškodně znějícím názvem tenzidy. Dále jsou součástí pracích prášků tzv. aktivační přísady, které snižují tvrdost vody. Jejich účinnou složkou bývají pro životní prostředí škodlivé fosfáty.
Bělicí látky obsahují aktivní kyslík nebo chlor, oba se během praní teplem uvolňují. Zjasňující prostředky pohlcují tu část světla, která způsobuje nažloutlý odstín látek, a posilují vyzařování složek vyvolávajících modrý nádech, díky němuž se prádlo zdá jasnější a bělejší. Jako zvláštní přísady se do prášků přidávají enzymy, někdy také dezinfekční látky či antistatické přísady aj. Moderní prací prostředky mívají nejčastěji podobu granulovaných prášků, které se snadno rozpouštějí, nehrudkují a nepráší. Vyrábějí se také jako pasty nebo roztoky, v poslední době i v podobě větších tablet. Prací prostředky do automatických praček musí mít podstatně sníženou pěnivost. Nadměrné množství pěny ohrožuje některé citlivé součástky a změkčuje dopad prádla na vodní hladinu, a tím snižuje mechanický účinek praní.

Druhy pracích prášků
Univerzální prášky slouží k praní bílého i barevného prádla při teplotách od 30 do 95 °C ve všech druzích praček a většinou i pro ruční praní. Prášky pro praní bílého prádla obsahují bělicí přísady a optické zjasňovače. Ty naopak nesmějí být v přípravcích na barevné prádlo, protože by jeho zbarvení poškodily. V některých prášcích jsou enzymy, které rozpouštějí nečistoty bílkovinného původu. Účinné jsou pouze při teplotách do 60 °C. Nesmějí se pochopitelně používat na vlnu a hedvábí, obsahující bílkovinné složky, ze stejného důvodu se nehodí pro ruční praní bez rukavic. Enzymy pocházejí z rostlin nebo živočichů, mají tedy biologický původ. Vůbec to ale automaticky neznamená, že všechny enzymatické prášky jsou ekologické. Speciální prášky bývají určeny pro praní jemného prádla, vlny a hedvábí při nízkých teplotách v ruce i pračkách. Obsahují pěsticí látky, např.lanolin. Přípravky rozpouštějící nečistoty způsobené prachem a kouřem a zabraňující jejich opětovnému usazování se používají na praní záclon. Existuje také řada prostředků určených pro praní kojeneckého prádla.

Jsou prací prostředky ekologické?
Ekologicky zcela nezávadné jsou pouze ty, jejichž všechny složky se po použití rozloží na látky, které jsou pro přírodu běžné a neškodné. Říká se o nich, že jsou odbouratelné biologickou cestou. Na výrobcích, jež tento požadavek splňují, to výrobce zaručeně nezapomene uvést; na našem trhu jsou však naprostou výjimkou. Jinak se z údajů uvedených na drtivé většině běžných výrobků nedá o ekologické nezávadnosti nic vyčíst. Navíc se je mnoho výrobců v rozporu se stávajícími zákony ani nenamáhá přeložit do češtiny, a pokud ano, běžný spotřebitel se v nich bez vysokoškolských znalostí chemie (a někdy ani s nimi) nevyzná.
Zahraniční i domácí výrobci pracích prostředků bohužel využívají nepřehledné situace a často dodávají na náš trh i výrobky, které by vzhledem ke složení v mnoha evropských zemích vůbec neobstály, nebo jsou tam dokonce zakázány. Látky v nich obsažené se totiž často nedají bezezbytku odstranit ani v čistírnách odpadních vod. Těmi u nás navíc splaškové vody z menších měst a obcí mnohdy ani neprocházejí.
Ekologické nejsou žádné aerosolové přípravky čili spreje. I když se v nich jako hnací plyn už od roku 1991 nesmí používat freon ohrožující ozonovou vrstvu, nejsou ani jeho náhrady neškodné pro přírodu, a tedy i pro nás. Některé z nich jsou prudce hořlavé, obaly všech mohou explodovat, a zatěžují tedy životní prostředí jako nebezpečný a obtížně recyklovatelný odpad. Vhodným náhradním řešením jsou ruční rozprašovače na
stlačený vzduch.

Biologický neznamená ekologický
Přestože naprosto drtivé většině běžně používaných pracích prostředků přívlastek ekologický nenáleží, snaží se výrobci v tomto směru spotřebitele různě zmást. To je také případ enzymatických prášků. Z ekologického hlediska jsou přínosné pouze v tom, že znečištěné prádlo stačí díky nim místo vyváření vyprat při teplotách 60, někdy jen 40 °c, což znamená úsporu energie. Označují se však jako biologické, přestože to pouze vypovídá o původu jedné složky, tedy enzymů. S ekologickou nezávadností obsahu, přesněji s biologickou odbouratelností, to nemá vůbec nic společného! Výrobci tento všeobecně rozšířený omyl pochopitelně nevyvracejí, ale naopak využívají.

Výběr pracích prostředků
Pokud chceme kvůli svému zdraví i z ohledu na životní prostředí používat ekologické prací prášky, hledáme ty, na nichž je výslovně uvedeno, že obsahují rozpustné biologické nebo přírodní látky, které se vyrábějí biologickou cestou z obnovitelných zdrojů. Bývají sice podstatně dražší, ale většinou koncentrovanější a účinnější, takže se vyšší investice nakonec vyplatí. Většina těchto výrobků pochází ze zahraničí a není k dostání v obchodech, ale pouze prostřednictvím sítě drobných soukromých distributorů. Jsou-li k nám dováženy legálně, musí na nich být text i v češtině. České ekologické výrobky nesou naši jedinou zaručenou ekologickou značku, udílenou od roku 1994 Ministerstvem životního prostředí a uznávanou i ve světě s ostatními evropskými ekoznačkami, jako je německý Modrý anděl, skandinávská Bílá labuť či Květina Evropské komise. Jedině výrobky označené těmito známkami jsou k životnímu prostředí šetrnější; od výběru surovin přes výrobu, distribuci, používání až po likvidaci.
Jinak se snažíme při výběru pracích prostředků volit alespoň menší zlo. Ujistíme se, zda je na obalu výslovně uvedeno, že náplň neobsahuje žádné fosfáty. Ty způsobují „vykvétání“ rybníků, přehrad a jezer, takže se v nich nedá koupat, a potíže (tedy i zdražování) způsobují i při úpravě vody na pitnou. Pokud tam takové ujištění nenajdeme, fosfáty v prášku s největší pravděpodobností jsou. Dále hledáme nápis, že všechny složky jsou biologicky odbouratelné dle norem OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), což sice není úplně ideální stav, ale rozhodně plus. Je-lito možné, pereme raději v prostředcích na jemné a barevné prádlo, které neobsahují bělidla. Pokud bělicí prášky nutně potřebujeme, koupíme místo těch s chlorem dražší s aktivním kyslíkem, které jsou k životnímu prostředí o něco šetrnější. To platí i o tzv. kompaktních prášcích, jejichž malé množství má stejnou účinnost jako větší dávka obyčejného. Většinou splňují i předchozí požadavky, zejména neobsahují fosfáty. Prášky bez údajů v češtině se vůbec nesmějí prodávat, u všech dovezených můžeme podle nových zákonů od prodejce požadovat tzv. atest, písemný doklad o tom, že odpovídají našim normám.

Správné dávkování pracích prostředků
Zbytečně vysoké dávky jsou neekonomické a neekologické, příliš nízké zase nemusí prádlo dostatečně vyprat. Nedávkujeme proto „od oka“, řídíme se návodem na obalu. Uvedené množství nikdy nezvyšujeme, spíše mírně snižujeme. Dobré je také znát tvrdost vody, kterou na praní používáme, prtože také na ní závisí spotřeba prášku. Její stupeň můžeme zjistit na Správě vodovodů a kanalizací, příslušné našemu bydlišti. Většinou se udává jako mírně, středně nebo velmi tvrdá voda. Dostatečně měkká je jedině dešťová voda, mírně tvrdá je z rybníků, řek a přehrad, velmi tvrdá pochází z podzemních zdrojů, tedy z hlubokých studní. Bezpečně ji sami poznáme podle charakteristických usazenin, které zanechává např. na umyvadlech. Čím měkčí je voda, tím méně pracího prášku potřebujeme, a naopak. V místech s mimořádně tvrdou vodou se vyplatí přidávat do ní nějaký změkčovací přípravek, protože to přijde levněji než zvýšená dávka pracího prostředku.

Zdroj: 365 rad pro prádelník, šatník, botník, autorky Eva Malinovská a Dagmar Vojířová, vydalo nakladatelství Motto, www.motto.cz

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění