7 kroků, jak odhalit, co v životě chcete

V době přesycené možnostmi a stresem vás ta otázka napadá možná stále častěji: proč jsme vlastně na tomto světě? A je to dobře. Hledání smyslu života vás totiž chrání od totální životní rezignace. Jak se ale labyrintem myšlenek dostat k tomu, co vám skutečně přinese životní naplnění?
7 kroků, jak odhalit, co v životě chcete
5.8.2013 8:00 |

V době přesycené možnostmi a stresem vás ta otázka napadá možná stále častěji: proč jsme vlastně na tomto světě? A je to dobře. Hledání smyslu života vás totiž chrání od totální životní rezignace. Jak se ale labyrintem myšlenek dostat k tomu, co vám skutečně přinese životní naplnění?

1) Nebuďte hledači, buďte tvůrci

Když jde o hledání smyslu života a pocitu životní naplněnosti, psychologové rozeznávají dva přístupy. Ve svých praxích se potkávají s klienty hledači, kteří vycházejí z předpokladu, že smysl života je něco, co je člověku určeno a co má on za úkol objevit, a s klienty tvůrci, kteří se soustředí na to, čím chtějí svůj život naplnit oni sami. Zatímco hledač doufá, že bude nějak osloven, tvůrce se aktivně snaží dát životu smysl.

S hledáním smyslu života je to přitom jako s láskou. Říká se, že člověk ji má cítit, dávat a přijímat, otevřít se jí (nebo tomu, že zrovna žádná není), a ne o ní teoretizovat. Spousta lidí bohužel promarní celý život tím, že hledají, místo aby aktivně tvořili. Pokud k vám nepřichází žádné volání shůry, zkuste o smyslu svého bytí přestat tolik přemýšlet a více ho aktivně naplňujte.

2) Odhalte své hodnoty

Abyste věděli, jak aktivně naplňovat svůj život, je dobré znát hodnoty, které uznáváte. Pak můžete začít dělat věci, kterými můžete tyto hodnoty rozvíjet. Když víte CO, způsob JAK už se najde. A je úplně jedno, jestli se to týká schopnosti mluvit pěti světovými jazyky, nebo se stát skvělým rodičem.

Zkuste se ptát sami sebe, proč po něčem toužíte. Proč například chcete mít děti? Můžete dojít k různým závěrům. Jeden z nich může být třeba ten, že chcete po sobě zanechat nějakou stopu. Pak se můžete ptát, co chcete, aby si vaše děti z vás odnesly, co jim chcete předat. „Takovými otázkami se postupně můžete dobrat k tomu, jaké jsou hodnoty na pozadí vašich konkrétních přání,“ říká psychoterapeut Michal Mynář.

3) Žijte tady a teď

Zkuste si položit otázku, kolik věcí v životě děláte, aby… Chodíte do práce, abyste vydělali peníze. Sportujete, abyste zhubli, i když vás to ve skutečnosti nebaví. Vaříte, abyste byli in, protože vařit je teď v módě. „Děláme příliš věcí zištně - pro něco. Neumíme je už dělat pro ně samé, respektive pro radost a naplnění, které nám přinášejí tady a teď,“ říká Michal Mynář.

Podléháme iluzi, že až budeme mít dost peněz, štíhlé tělo nebo ještě tuto a tamtu věc, budeme šťastní. Ale cynický pragmatismus typu „nejdřív zaplatit složenky a pak se můžu věnovat tomu, co mi přináší radost“ je podle Michala Mynáře slepou uličkou. Je užitečnější myslet primárně na to, co nás naplňuje, a pak hledat způsob, jak pomocí toho třeba zaplatit složenky.

4) Rozhodujte se a získávejte

Lákavých možností, čím naplnit život, je dnes víc, než můžete stihnout. Smiřte se s tím, že máte jenom jednu hlavu, jedno tělo a den má čtyřiadvacet hodin, tedy že nemůžete být Matkou Terezou a Carrie ze Sexu ve městě v jednom. „Máte možnost být čímkoli, ale abyste se tím mohli stát, musíte zvolit určitou cestu. Něco získat, něčeho se vzdát,“ říká psycholog Michal Mynář.

Když opravdu víte, co chcete, každé vzdání se něčeho je krokem k naplňování smyslu života, který jste si zvolili. Pokud chcete mít rozhodování o tom, co má smysl a co nikoli, jednodušší, pomáhají otázky spojené s perspektivou smrti. Například: Kdybych teď měl zemřít, čeho z toho, co jsem nestihl, bych nejvíc litoval? Ačkoli to může působit morbidně, ve skutečnosti je podle Michala Mynáře úleva, když se nám podaří udělat si ze smrti spojence pro lepší život.

5) Sněte a plánujte s mírou

Plány a snění bývají skvělou motivací, ale většinou slouží jen do té doby, dokud se nám daří jejich naplnění přibližovat. Když se dařit přestane, mění se ve frustraci. Připadá nám totiž, že ve schopnosti ovlivňovat svůj život selháváme. „Sny a přání většinou přesahují naši sféru vlivu. Pro jejich realizaci jsou důležité i okolnosti, které nemůžeme ovlivnit,“ říká odborník.

Například toužíte po partnerovi, o kterém máte jasnou představu. Ale nedaří se vám nikoho takového potkat. Pokud jste na tento sen upnutí, začnete cítit nervozitu. To, kdy a zda se vysněný partner objeví, ale nelze ovlivnit. Pokud to vezmete jako fakt, uleví se vám. „Díky tomu, že přijmete skutečnost, že některé věci nejsou ve vaší moci, můžete se lépe zaměřit na to, co ve své moci máte. V tomto případě třeba vytvářet podmínky, které zvýší šanci potkat někoho zajímavého,“ říká Michal Mynář.

6) Počítejte s krizí

Ať svému bytí dáte jakýkoli smysl, občas se zkrátka objeví pochybnosti: jste skutečně tam, kde chcete být, nebo jste se zase nechali uvláčet tím, co vám doporučili přátelé, knihy, časopisy a trendy?

Psychologové doporučují naplánovat si takzvané checkpointy - schůzky se sebou samým, na nichž zhodnotíte, jestli se vám daří žít tak, jak skutečně chcete. Pomáhá k tomu několik jednoduchých otázek: Jaký je můj cíl a jaká je skutečnost? Co v životě ovlivnit mohu a co ne? Řada lidí se vyhýbá rozhovorům sama se sebou, protože mají hrůzu z toho, co by se o sobě dozvěděli. Jenže čím méně toho o sobě víme, tím menší je naše sebedůvěra. Jsme snáze manipulovatelní a život se nám děje, místo abychom byli jeho tvůrci.

7) Rezignace nic neřeší

Řada lidí žije s přesvědčením, že dokud nepřijde ono volání shůry, je zbytečné se snažit. Není složité propadnout rezignaci, kdy se lidé odmítají rozhodovat, nedávají životu žádný směr, užívají si, odmítají se vázat. Ačkoli takový přístup možná může znít lákavě, na psychiku působí negativně a psychoterapeut Michal Mynář nezná nikoho, kdo by byl s takovým životním stylem šťastný.

„Krátkodobě je to možná úleva, ale dlouhodobě je to ubíjející stereotyp, hledání nových uspokojovadel, která přinesou jen pomíjivou radost.“ Tito lidé většinou doufají v jakési samozlepšení situace, jenže nic takové nepřijde. Ostatně věděl to už Aristoteles, že radost a pocit štěstí je následkem činnosti, nikoli pasivního čekání na osvícení.

Článek vyšel v časopise Moje Psychologie

Autor článku: Jana Benešovská
Zdroj: Moje Psychologie

Komentáře

Jirka | 12.5.2017 23:41

Náplnění života? Jak se to dělá! Píšete, když vím co, jak už příjde, hm ok vím co :náplnění života,jak příjde?

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění