Chcete změnit sami sebe?

Realistická proměna je ten nejspolehlivější způsob, jak si zajistit budoucnost, na kterou se už nyní můžete těšit.
Chcete změnit sami sebe?
26.2.2015 17:00 |

Většině z nás je vlastní spotřebovat většinu energie na bezprostřední denní starosti. Naproti tomu budoucnost nám bývá často nejasná, ztrácí se v oparu; když o ní přece jen máme určitou představu, vnitřně cítíme, jak je nerealistická.

V životě se často vzdáváme ve chvíli, kdy bychom naopak měli přidat. Jindy zarytě pokračujeme v něčem, co jsme dávno měli vzdát. Přitom právě bez jasného, realistického vyhodnocení současnosti, bez toho, že bychom si sami vytyčovali cíle a taky jich postupně dosahovali, nás čeká budoucnost, o kterou nestojíme – lhostejno, zda by mělo jít o osamělost, nemoc, nemajetnost nebo obyčejné nenaplnění. Co si má snílek tedy počít?

Psychologové, kteří vyhodnocují jednání jednotlivců v průběhu posledního půlstoletí, tvrdí, že na proměnu není nikdy pozdě. Obzvláště u žen se objevuje chuť pozitivní proměny osobnosti i v sedmé dekádě. Ale moudřejší je samozřejmě začít dříve než v důchodu. Profesor psychologie a autor knížky Chytrá proměna Art Markman tvrdí, že splnění úkolu lze dosáhnout s přihlédnutím k jeho obtížnosti během dne, týdne nebo dvanácti let. Člověk si jednoduše musí dopřát čas, který k dokončení svého cíle realisticky potřebuje.

Pokud nemáte dlouhodobý cíl, riskujete, že svůj čas prošustrujete spoustou malých úkonů: posíláním textovek a e-mailů, sledováním televize nebo YouTube, bez toho, že byste tím vědomě a cíleně ovlivňovali svou budoucnost. Dát svému životu smysl znamená najít a dosáhnout něčeho většího, co přesahuje vaši každodennost.

Jak má ale člověk vědět, o co usilovat? Představte si sami sebe v daleké budoucnosti: Čeho byste nejvíc litovali, kdybyste to v životě neudělali? Napište si to a hned bude jasnější, co pro to musíte udělat. Jednoduchý trik. Ale funguje. S jeho pomocí si naplánujete svůj další život.

OCHOČIT SI VLASTNÍ BUDOUCNOST

Než se budete moci změnit, potřebujete přesně vědět, kdo vlastně jste. Robert Steven Kaplan je děkanem Business School na Harvardu a věří tomu, že: „Člověk musí znát své silné a slabé stránky, svoje vášně a svůj osobní příběh. Teprve pak se může rozhlédnout, co hýbe světem, a pokusit se najít přiležitosti, které jsou mu nejlépe šité na tělo.“

Má to ale jeden háček: Dost často trpíme iluzemi. Pevně věříme například tomu, že naše schopnosti jsou nadprůměrné. Drsná pravda ale je, že většina lidí nemůže být výjimečná. Pokud se tedy snažíte zhodnotit sami sebe a odhadnout úsilí, které bude k vaší proměně nezbytné, musíte být k sobě především naprosto upřímní. Proberte svoje sny s člověkem, kterému na vás záleží, s někým, kdo vás dobře zná a před nímž nebudete mít tendence hrát nějaké hry a přetvářky.

Naše plány maří překvapivě nejčastěji naši blízcí: kamarád, který potřebuje pomoc s rozjezdem vlastní firmy, nebo máma, která si stěžuje, že se nedožije vnuka.

Pokud si člověk neujasní, čeho chce v životě dosáhnout, neprojde procesem sebezkoumání, ale jenom se neustále podřizuje rozhodnutí a přání jiných, dřív nebo později si začne říkat: „Tohle ale přece nejsem já!“ Moji kalifornští přátelé mi před dvaceti lety ukázali fotografii, na které byl jejich italský dům. Hromadou cihel prorůstala bříza, roští a býlí. Upřímně jsem si tehdy myslela, že se pomátli.

Oni ale postupně postavili jedno z nejkrásnějších obydlí v Umbrii a před důchodem začali žít v nové zemi. Život umělce a spisovatelky. Přesně tak, jak o tom snili, jak si to naplánovali a jak se k tomu pečlivě propracovali. Lidé jako oni jsou motivováni vnitřně, sami se bez ohledu na překážky postupně dopracovávají k tomu, co je naplňuje. Proto vzácněji trpí depresemi. Díky své vnitřní motivaci jsou také mnohem spokojenější než ti, kteří se snaží především oslnit svět nebo sousedy.

BUDOUCNOST „BOLÍ“

Výzkumy ukazují, že nejméně hodinu denně se v myšlenkách zabýváme budoucností. Přesto často nejsme s to dobrat se té, o které sníme.

Odborníci tvrdí, že jedním z důvodů je skutečnost, že jsme přehnaně optimističtí. Očekáváme prý, že v budoucnu se automaticky vyloupne naše lepší, schopnější já. Já, které nebude ustrašené, líné, otálející. Jako to naše dnešní. A co je ještě horší – podceňujeme úsilí, bez kterého naše plány nikdy nemají šanci na uskutečnění.

Pěšák, který sní o velícím můstku uvnitř velké firmy, si málokdy dokáže představit, jak stresující podobný job je. A starší matka snící o miminku nemá ponětí, co ji bude stát nekonečná řada bezesných nocí. Je jedno, do čeho se člověk chce pustit: Vždycky by si měl ale udělat realistickou představu, co dosažení jeho snu obnáší.

Čím konkrétněji a přesněji si ušijeme své sny na sebe a na svou povahu, tím je pravděpodobnější, že se kvůli vytčenému cíli vzdáme každodenních slabostí. Když u ledničky zabrzdíte a představíte si, jak probíháte cílem vysněného závodu, kterým může být minus pět kilogramů vašeho tuku, je pravděpodobnější, že raději sáhnete po pomeranči než po obložené bagetě.

VZHŮRU K ÚSPĚŠNÉMU ZÍTŘKU

K tomu, aby se jeden prokousal ke změně, musí si nejprve osvojit návyky a instinktivní chování. Je úterý večer. Místo abyste si dovolili přemýšlet o tom, jaká je venku zima a tma, jak jste utahaní a jak hezky byste si doma užili večer s knížkou v ruce, hodíte si automaticky do tašky sportovní věci a seběhnete ze schodů dřív, než vás napadne dvacet dobrých důvodů, proč se dnes vyhnout posilovně.

Bylo mi třicet jedna, když jsem jedné zkušené americké dámě přiznala, že bych docela ráda začala budovat vlastní rodinu. Řekla mi, že se to stane, ale musím přestat spoléhat na náhodu a být sama podnikavější. Dala mi radu, která mi připadala tak absurdní, že jsem tehdy poslechla jenom pro zábavu. Zavolala jsem svým kamarádům, kamarádkám a příbuzným, ať mi najdou manžela. Ke svému (i jejich) nemalému úžasu jsem do roka a půl byla vdaná a těhotná. Pokud chcete zásadní změnu, musíte se donutit i do kroků, které vám do té chvíle byly cizí, dokonce takřka nepředstavitelné.

K uskutečnění dlouhodobého cíle je třeba být si vědom úkolů, které k němu vedou. Některé jsou pětiminutové, jiné zaberou dny a týdny nebo celé roky. Zajímavé je, že jedinci, kteří mají velkou potřebu uspět, častěji zanedbávají dlouhodobé cíle. Spotřebovává je každodenní potřeba úspěchu, na přípravu té dlouhodobější jim nezbývá čas, myšlenky ani energie.

Když chcete zhubnout, naplňte si ledničku zdravým jídlem. Když se chcete naučit novou řeč, položte si úkol hned vedle talíře a dejte se do něj, jen co dovečeříte. V žádném případě ho nenechávejte na druhé straně bytu, kam byste pro něj museli dojít. Je neuvěřitelné, co člověk stihne bez toho, že by nejdřív začal poklízet rozházené věci, zapnul si televizi nebo kontroloval e-maily. A pokud se vám podaří najít někoho, kdo se snaží dobrat stejného cíle, úspěch bude ještě pravděpodobnější.

BRZDY ÚSPĚCHU

Většině z nás se bohužel dostává jenom omezené množství energie a vůle, kterou jsme schopni ze sebe každý den vydolovat. Experti tomu říkají vyčerpané ego. Musíte s tím počítat. Stejně jako s tím, že ve svých výkonech můžete mít výkyvy. Vaši motivaci mohou ovlivňovat faktory jako třeba lenost, momentální nepohoda atd. Není třeba se z toho hroutit a obviňovat se ze selhání. Ale pokud se chcete dobrat svého cíle, nikdy nemůžete zpohodlnět nadlouho. I bez laxního přístupu má život sklony házet nám pod nohy klacky, které zpomalují. Jsou a vždycky budou věci, které nemůžete mít pod kontrolou.

ZMĚNA MÍČKU

Na rozdíl od postav průměrných TV seriálů se člověk v životě posouvá a jeho touhy se mění. Proto je užitečné těmto změnám přizpůsobovat naše plány.

Není nic horšího, než se zatvrzele domáhat cíle, který nás sice už dávno nebere, ale připadalo by nám slabošské se ho vzdát. Je to běžné u lidí, kteří nejsou motivováni vnitřně. Mají strach, co by tomu, že se vzdali, řekli jiní. Na cíl, který nevede k větší spokojenosti, je lepší zapomenout. Ubírá vám cennou energii, kterou můžete (a potřebujete) uplatnit jinak. Obzvláště v případech, kdy vás pohání pouze strach z neúspěchu, je tedy dobré přestat. Uvidíte, jak se vám najednou uleví.


Je vaše proměna realistická?

  • Odpovídá váš cíl vašim hodnotám? Zamilovali jste se do představy postavit si vlastní dům. Je to ale skutečně něco, co vás opravdu zajímá? Pokud si nejste stoprocentně jistí, nebude se vám dostávat energie projekt dotáhnout. A i když se vám to nakonec podaří, budete se cítit vyčerpaní a neuspokojení.
  • Ohrožuje váš cíl vaše ostatní životní priority? Výsostné postavení ve firmě vám přinese prestiž, ale zároveň vás připraví o čas, který člověk potřebuje, aby si udržel přátele, partnery a záliby. Zvažte, co je pro vás v které životní etapě důležitější.
  • Dokážete se svému cíli věnovat dlouhodobě a z těch správných důvodů? Když víte, kdo jste, dokážete rozpoznat, které vlastnosti a návyky potřebujete změnit; pak přestanete blokovat plnění vlastních snů.
  • Dá se získat zadostiučinění z každého kroku? Pokud se dopracujete jakéhosi klidu, s nímž se posouváte k cíli, vaše úkoly vás příjemně pohltí a naplní i přesto, že jste se vysněného cíle nakonec nedobrali.
  • Jste si jistí, že to opravdu chcete? Donuťte se živě si představit vysněnou budoucnost ve chvíli, kdy se naplní: Bude váš venkovský dům lepší řešení i ve chvíli, kdy započítáte každodenní dojíždění, týdenní sekání trávníku a měsíční hypotéku? Proberte to s někým, kdo vás dobře zná.
  • Můžete mít dosažení svého cíle pod kontrolou? Pokud vás k dosažení vašeho cíle mohou přivést specifické, praktické úkoly, vypadá to nadějně. Pokud je ale jeho dosažení podmíněno např. výhrou v loterii, překonáním zdravotních obtíží nebo velkých vzdáleností, raději svůj cíl ještě jednou zvažte.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Anastázie Harris
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění