Děti a domácí práce -jak je vést k zodpovědnosti

Prozradím vám, jak si zjednodušit život a připravit své děti na dospělost -a to obojí najednou!
Děti a domácí práce -jak je vést k zodpovědnosti
12.5.2008 0:00 |

Mnohé děti to mají velmi lehké. Často s údivem zaslechnu, že už dospělí mladí lidé, kteří mohou mít přes dvacet a víc, žijí u svých rodičů a nechávají si od nich prát prádlo! Mnoho dětí tímto způsobem dlouho nedospěje -nepřevezmou odpovědnost za péči o sebe. Platí to zejména o mladých mužích, možná jste se za jednoho takového provdala!

Po celém světě, od Nepálu přes Novou Guineu až po Nikaraguu, je normální, že děti mají doma své úkoly. Obvykle jsou pod dohledem dospělých (nejsou zanedbávány jako mnoho dětí v blahobytných západních zemích) a mají své každodenní povinnosti, které plní ochotně a s viditelnou pýchou. Mají čas i ke hrám, ale jen příležitostně. Výsledkem takového „pracovního dětství“ je, že téměř ve všech zemích mimo Evropu a Severní Ameriku dětství hladce a bez potíží přechází do dospělosti. Jak jsme vůbec mohli přijít na myšlenku, že dětství je jen „čekárna“ na skutečný život?

Můžeme svým dětem účinněji pomoci, aby se připravily na soběstačnost v dospělosti? Samozřejmě! Jednou z cest je zvykat je na práci. Můžete začít velmi brzy, od roku a půl či dvou let, kdy už děti mohou mít svůj malý každodenní úkol. Zařiďte to tak, aby ho vykonávaly jen ony, nikdo jiný.
Těchto úkolů pak může měsíc po měsíci přibývat. Vybírejte takové, které jsou pravidelné a jednoduché, včetně péče o sebe, a rovněž úkoly, které přispívají k blahu celé rodiny. Do tří let tak děti mohou například prostírat stůl a své špinavé nádobí vždy odnést do dřezu. Jak porostou, snadno budete přicházet na další a další úkoly. Připomínejte jim je, dohlížejte na jejich splnění a časem od dětí očekávejte, že je budou vykonávat samy. Chvalte je a buďte na ně pyšní, ale nebuďte z toho u vytržení -není to nic světoborného, jen to, co se očekávalo.
Hodně se dnes mluví o sebevědomí a o tom, jak je důležité děti a jejich úsilí chválit a oceňovat. Je ovšem rovněž důležité mít na mysli, že skutečné sebevědomí vyplývá z vlastního přispívání ke společné věci. Neznají-li děti své místo a nepřispívají-li vlastní prací, mohou si o sobě vytvořit falešný obraz „mladého talentu“ -bublinu, která ve velkém světě, daleko od milujících rodičů brzy splaskne.

Nenásilné, postupné zvykání na povinnosti dětem později velmi usnadní život. Dospívající děti, které doma pomáhaly, nebudou mít problémy, až budou muset přiložit ruku k dílu -pro ně to bude běžné. Vaším cílem by měl být mladý člověk, který v osmnácti letech přispívá k chodu domácnosti téměř tak jako rodiče: alespoň jednou týdně uvaří pro celou rodinu a je odpovědný za některé jiné oblasti života rodiny. Když dětem přidělujete úkoly, přidělte jim práci, kterou dělají rády, ale i díl toho, co dělají nerady -jako je tomu v životě každého dospělého člověka.

Mělo by studium tento režim nějak ovlivňovat? V období zkoušek je možné ho přizpůsobit. Ale, celkem vzato, studium a domácí práce jsou prostě jejich „každodenní zaměstnání“ a prvně jmenované by dětem nemělo bránit odvádět svůj podíl v domácnosti.

Nezapomeňte, že cílem vaší výchovy je způsobilost ve všech základních oblastech života, jako je vaření, úklid, prádlo, péče o zvířata, zacházení s penězi a plánování času, stejně jako jednání s ostatními členy rodiny a týmová práce! Až budou vaši mladí odcházet z domova, budou plně vybaveni k tomu, aby se o sebe postarali. (Pravděpodobně odejdou i o něco dříve, jen aby unikli té dřině doma!)


Zdroj: Proč jsou šťastné děti šťastné, Steve Biddulph, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění