Jak porazit vztahovačnost?

Berete si osobně každou repliku a urazíte se kvůli každé poznámce, která se vás přitom vůbec nemusí týkat? Jste vztahovační a komplikuje vám to život. Proč to děláte a jak s tím můžete přestat?
Jak porazit vztahovačnost?
12.7.2016 17:00 |

Odhalte kořeny

Jestliže vám schází psychická odolnost, nestačí si nařídit, že automaticky hodíte vše, co vám kdo řekne, za hlavu. Vztahovačnost totiž signalizuje, že s vaším vztahem k sobě samým není něco v pořádku.

„Vztahovačnost ukazuje na pochybnosti o sobě samých. Kvůli tomu pak vidíme kritiku a slovní napadání i tam, kde ve skutečností není. Ale ani sebejedovatější verbální seknutí nám nemůže ublížit, pokud nemá spojence uvnitř nás samotných,“ říká psychoterapeut Michal Mynář.

Takových spojenců může být mnoho: nízké sebevědomí, perfekcionismus, namyšlenost, společným kořenem všech je nejistota. A té je třeba se postavit.

Připusťte si nejistotu

Jak bojovat s nejistotou? Už jen připustit si ji může mnohé změnit. „My se ale většinou snažíme o pravý opak. Konfrontováni s nepříjemnými pocity, snažíme se jich zbavit, vytěsnit je,“ říká Michal Mynář. Proto utíkáme k myšlenkám na něco jiného nebo k činnosti, kdy se motivujeme k dělání věcí, které nám nejsou vlastní, třeba uběhnout maraton.

A proto také fungují rozptylovadla typu televize nebo mobilní telefony. Dají nám na chvíli zapomenout na sebe sama, nepříjemné pocity tím ale nezmizí. Kdo je chce porazit, musí se naučit být sám se sebou, bez knihy, sluchátek na uších, televize. Jen když o sobě budete přemýšlet, máte šanci si vnitřní nejistoty uvědomit a správně se k nim postavit.

Buďte si oporou!

Nejistoty potřebují přijetí – to je může utišit. „Nejistota poukazuje na zranitelnost a my se bojíme být zranitelní. Ale pokud tento strach překonáme a dokážeme ke své zranitelnosti přistoupit jako laskavý rodič k dítěti, tedy být sami sobě oporou, pocit nejistoty zmizí,“ říká odborník.

Ať jste, jací jste, máte nohy do O, neumíte anglicky, i když všichni kolem vás ano, přiznejte si to a pochopte, že problém z toho děláte vy. Musíte být tím, čím jste, abyste se nemuseli představovat ve falešném světle. Tím jen zavdáváte příčinu, abyste si každou poznámku, která ale vůbec nemusí být směrovaná k vám, brali osobně. Když si tyto věci sami v sobě srovnáte, nerozhodí vás sebeostřejší replika.

Nevytvářejte si domněnky

Člověk má tendenci vytvářet si domněnku, že každý vidí život stejně. Předpokládáme, že ostatní lidé myslí stejně jako my a posuzují nás ze stejného úhlu jako my je. Z toho důvodu máme strach být sami sebou. Abychom to mohli změnit, musíme si sami na sebe v prvé řadě udělat čas. Naučit se pokládat sami sobě nepříjemné otázky a také si na ně odpovědět.

Pochválit se za své úspěchy a dát si nové a jedinečné životní cíle. Protože život není to, co je právě v módě a co zrovna konají ostatní, život je to, co konáme my, byť to třeba na první pohled může vypadat neatraktivně a zoufale nudně. Ale když to milujeme, tak proč bychom se za to měli stydět a pokoušet se hrát si na někoho jiného?


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Jana Benešovská
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění