Jak ženy řeší krizi středního věku?

Rozvody, nové ženy, nové děti, motorky. Viagra, manické návštěvy fitness, adrenalinové sporty. Asi víte, co uvedené znamená v životě muže. Jak ale řeší krizi středního věku ženy? Mohou z ní vyjít silnější, nebo se jen, stejně jako muži, před celým světem ztrapní?
Jak ženy řeší krizi středního věku?
20.4.2015 17:00 |

Ať už si o krizi středního věku myslíte, co chcete, přichází nejčastěji z jednoho důvodu: na dně každé duše, mužské i ženské, je od jistého momentu zakořeněná obava, že už se vám nic nového nestane. Že už nic nebude poprvé. Že už nikdy neucítíte motýly v břiše, jako když jste se zamilovala v patnácti. Že nezažijete výskavou euforii z vydařeného koncertu. Že už se vám prostě všechno někdy stalo a všechna další opakování zážitek jen zředí. Přidejte si k tomu obavu, či spíše neodvratitelné vědomí toho, že život tak, jak jej žijete teď, se už nikdy nezmění. Do smrti se nezmění. Je pak celkem nasnadě, že se dobrovolně necháte semlít životními breaky. A navíc si je sama způsobíte. Té sérii špatných rozhodnutí se říká krize středního věku.

NIC NENÍ NANEČISTO

Možná máte pocit, že právě teď je čas, kdy se můžete nadechnout a začít dělat znovu (a hlavně lépe) všechno, co jste musela odsouvat. Cestování kvůli tomu, že jste na škole neměla peníze. Kariéru kvůli tomu, že místo šestnácti hodin denně v práci jste se musela postarat o svoje (navíc nejen o svoje!) dvě malé děti. Že jste vlastně odsouvala i vztahy.

Problém ale je, že tohle celé je váš život, a že si nemůžete odtrpět dobu, která vás nenaplňuje zas až tak úplně po okraj, a pak si to dát celé ještě jednou a „na plný koule“. Ovšem neexistuje nic nanečisto a načisto, existuje jen znovu. A přesně tak řeší svou krizi kolem čtyřicítky muži. Podle psychologů je několik základních vodítek, kdy jim tahle „újma“ hrozí. Cítí, že jejich život tak úplně není jen jejich. Cítí se unaveni, nebo dokonce znuděni každodenností. A taky si poměrně často dopřejí románek.

Ženu, kterou mají doma, totiž znají. Vědí, jak voní, jak vaří, jak s nimi spí, jak vychovává jejich děti, vědí, kdy se kvůli cyklu bude chovat, dejme tomu, lehce nestandardně. Pak jim vstoupí do cesty jiná – ne lepší, ne nutně mladší, zkrátka jen jiná. To kvůli ní si pořizují všechny ty nové koníčky, začnou se věnovat novým sportům, kupují si motorky a sportovní auta, do nichž se vejde jen on a nová blondýna, rozhodně ne kočárek, dvě dětské sedačky a pytel mulčovací kůry, kterou je potřeba vzít na chalupu.

Zkrátka chytají druhý dech, protože nové partnerce, byť nejčastěji dlouho tajené, je zapotřebí ukázat, že s tím usazeným týpkem od dvou dětí nemají ale vůbec nic společného. A když se kolem šedesátky dostanou se svou novou „starou“ ženou do stejné situace, mají často pocit, že svůj život prohráli.

Chci tím říct, že je úplně v pořádku, pokud je vám kolem čtyřiceti a máte hmatatelný pocit, že musíte svůj život změnit k lepšímu hned teď. Jen k sobě přistupujte opatrně. Následky případné krize totiž stejně jako muži taky ponesete celý život.

KRIZE? JEN NEPŘIJETÍ SEBE SAMA

Všechny změny, které samy sobě ordinujeme, jsou jen finálním projevem toho, že jsme nepřijaly samy sebe. Chtěly jsme mít rodiny, chtěly jsme mít kariéru, a když jsme to dokázaly, začaly jsme povykovat, že jsme kvůli „tomu“, rozumějte kvůli dosahování cílů, které jsme si samy nastavily, nestihly žít. Jak absurdní! Ženská krize se, aspoň podle sociologů, neprojevuje o moc jinak než ta mužská. Taky máme tendenci začít toužit po novém, voňavém vztahu, a nejen proto, že otec našich dětí nás může překvapit snad jen tím, že by začal chodit včas domů nebo se odnaučil zapomínat ihned prakticky cokoli, co mu svěříte. Někdy nás může štvát už tím, jak vidličkou shrnuje poslední sousta na okraj talíře – ony obligátní ponožky nechme stranou – nebo tím, jak rychle si zvykl na to, že u vás doma je všechno jako ve filmu o spořádané středostavovské rodině, ovšem jen díky vám.

Krize se taky může projevit tím, že vám začne připadat hloupá i vaše práce. Tolik jste o ni stála. Tolik jste do ní investovala času a energie. A dneska, když už máte na vizitce vysněnou pozici, před kanceláří svou vlastní asistentku a v garáži služební auto, máte neodbytný pocit, že chodíte do práce, kde se řeší žabomyší války, zatímco třeba v Africe… byste mohla zachraňovat děti. I sklony k charitě se s krizí středního věku pojí.

Není to proto, že bychom si tak ostře uvědomovaly, jak dobře se máme. Spíš za sebou taková rozhodnutí vždycky vlečou další větu: aspoň bych k něčemu opravdu byla. Tak až to na vás zase skočí, uvědomte si, že vy už k něčemu jste. A že zachraňovat tu pomyslnou Afriku mohou lidé, kteří mají jiné vzdělání než vy, více peněz, jiné nastavení a hlavně by doma nenechali rodinu, která je potřebuje.

V neposlední řadě se můžete kvůli krizi připravit i o staré přátele, je to s nimi totiž jako s muži: taky už je dokonale znáte. Jenže to, čeho byste si na nich měla cenit, tedy intimita v nesexuálním slova smyslu, schopnost chápat druhého bez dlouhého vysvětlování nebo jen možnost jít na kafe a neřešit nic, vám najednou přijde jako nekonečná nuda. Chcete nové emoce! Nové zážitky! Nové přátele! Těžko vám bránit. Jestli se z krize středního věku dá vybruslit takhle, obětujte, co vám bude chybět nejméně.

Najděte si nové zájmy. Zkuste nová dobrodružství. Udělejte cokoli, ale zkuste se zároveň vyvarovat rozhodnutí, která budou nevratná. Neříkám vám, že máte zůstávat ve svazcích, které jsou pro vás nepohodlné, ale než sbalíte jemu nebo sobě kufry, zamyslete se nad tím, jestli váš dosavadní život byl vážně takový průšvih vyžadující chirurgická řešení, nebo jestli vás jen třeba nepálí dobré bydlo. Nespokojte se s životem, který vás nenaplňuje, ale občas si zopakujte, že máte dvě zdravé a krásné děti a že ten-který-tluče-vidličkou-o-talíř je možná přečtený víc než oblíbená knížka, ale taky je vám zatraceně blízko. Přijměte jako fakt, že až dosud tohle byl váš život. A stejně jako staré kamarády, ani starý život byste neměla házet do koše. Mohl by vám totiž chybět.

ŠPATNÉ VZORY ELIT

Politici, herci, muzikanti, naše stará dobrá česká elita, byť by tato rozhodně měla být označena v uvozovkách, v době středního věku hojně odchází od svých žen, které už „dosloužily“. A my všichni je obdivujeme, místo abychom jimi spíš pohrdali. Obdivujeme ty, kteří založili druhé rodiny, a lidem jako Mirek Topolánek nebo Jiří Paroubek to dokonce na jistou dobu mohlo opticky i přidat na sex-appealu.

Přitom by to o nich mělo říkat úplně jinou věc: nebyli schopni na svůj život nahlížet jako na kvalitní. Hnali se spíš za společenským uznáním na úrovni poplácání od chlapů v hospodě, kdy se chválí, že místo staré mají mladou (a to nemluvím o tom, že minimálně tihle pánové si své nové ženy pořídili i v blond verzi).

Takže než se pustíte do trvalého řešení své vlastní krize středního věku, aspoň na vteřinu se zamyslete nad tím, jestli se vlastně nemáte úplně báječně. Jestli změny, po kterých toužíte, neznačí spíš vaši ukolébanost nebo klidně i vyčerpanost dosavadním životem než rovnou jeho nekvalitu.

Jestli se krize středního věku nedá vyřešit třeba tak, že začnete víc myslet na ostatní než na to, že váš (dobrý!) život není tak jiskřivý jako třeba život rockové hvězdy. Přeju vám dobrý náhled.


Jak zatočit s krizí středního věku

Cestujte. Není nutné mít plán, kam byste chtěla jet a co byste ještě chtěla vidět, který je navíc zbytečný ve chvíli, kdy jste na všech místech, která vás zajímala, už dávno byla. Možná je vám to jedno, jen chcete vyrazit ven, možná se chcete vracet na stará místa, možná poznávat nová. Pokud si ale nedokážete sednout k počítači s tím, že víte, že příští víkend chcete strávit v Rize, zalogujte se na www.azair.cz. Je to jediný portál, na němž nemusíte vyplňovat, kam chcete jet. Prostě se nechte překvapit. Stačí zadat místo odletu a data, která vám vyhovují, a server vám najde místa, kam můžete letět. Prohledává nízkorozpočtové společnosti i ty tradiční.

Učte se jazyky. Možná máte skvělou angličtinu, francouzštinu, obstojně zvládáte taky němčinu a španělštinu. I tak se můžete pustit do dalšího jazyka. Jestli jste všechny ty praktické zvládla, pusťte se třeba do norštiny, švédštiny nebo maďarštiny. Kromě nepopiratelných znalostí získáte i dobrý pocit z osobnostního rozvoje. Najděte si kurz, choďte na něj pravidelně, nebo zkuste odjet třeba na dvoutýdenní kurz přímo v zemi, jejímž jazykem jste se rozhodla do roka a do dne mluvit. Výtečná nabídka je třeba na www.chc.cz nebo www.intact.cz

Cvičte. Podobně jako s jazyky můžete nový vítr do plachet nabrat i díky sportu (to o těch vyplavených endorfinech si už nemusíme opakovat, viďte). Je celkem jedno, jestli máte svůj jógový nebo třeba boxerský klub, kterému budete do smrti věrna, začněte dělat něco naprosto nečekaného. Strachu navzdory začněte jezdit na kolečkových bruslích nebo třeba na koni. Přihlaste se do kurzu potápění. Zkuste skákání s padákem. Ve středním věku je ještě brzy na to říkat, na co už jste stará. Možná je tohle poslední možnost, jak mít ve skutečném stáří nač vzpomínat.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Helena Málková
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nika007 | 30.4.2016 09:07

krize a sex

hanička | 21.4.2015 12:29

ach jo

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění