Jaký je život s „histriónem“?

Téhle poruše osobnosti se dřív říkalo hysterie. Postihuje asi dvě až tři procenta lidí a je buď děsivá, nebo zábavná. Záleží jen na úhlu pohledu a na tom, jak blízko histriónovi se nacházíte.
Jaký je život s „histriónem“?
7.7.2016 17:00 |

Na setkání s klasickou „hysterkou“ člověk nezapomene do konce života, a to i když to sleduje jen zpovzdálí. Můj dobrý přítel před lety „sbalil“ slečnu, respektive ona sbalila jeho. Dostala ho svým přehnaným projevováním sexuálního zájmu (přiznejme si – který muž by odolal?). Následoval krátký, ale velmi intenzivní vztah. Až příliš intenzivní…

Kamarád v hospodě střídavě nadšeně básnil o „nejlepší milence, jakou kdy potkal“ a střídavě si trpce stěžoval na neuvěřitelně žárlivé scény. Jejich výbuchy odpalovaly nesmysly a malichernosti. Třeba esemeska od kolegyně produkční, která kamarádovi psala, v kolik hodin má dorazit do fotografického ateliéru.

Jakmile kamarádovi ta esemeska pípla, hysterka popadla jeho mobil a zavřela se s ním do koupelny, aby ho důkladně „projela“. „Proč ze mě děláš krávu!“ ječela o pár minut později jako bohyně pomsty. „Takže ty si s tou kurvou domlouváš rande v nějakým ateliéru?!“ Následovala záplava vulgarit a urážek, doprovázená krupobitím ran a kopanců.

O chvíli později se hysterická agrese změnila v okázalé sebepoškozování. Slečna se válela po zemi a rvala si vlasy. Načež popadla kuchyňský nůž, že prý si podřeže žíly. Když ji vyděšený kamarád „zachránil“, s pláčem se mu schoulila v náručí: „Řekni, že mě nikdy nepodvedeš!!“ Řekl to, ale druhý den chtěla kvůli další pracovní esemesce od kolegyně skákat pod auto.

Samozřejmě neskočila – bylo to jen „jako“. Mezitím ovšem kamarádovi chodily její esemesky, že je „jediné světlo jejího života“ a že si „byli osudově souzeni“. Nebyli. Jakmile kamarád trochu vystřízlivěl ze zamilovanosti, utekl od ní tak rychle, jak to jen šlo.

LÉČBA PÁNEVNÍ MASÁŽÍ

Hysterie byla celá tisíciletí dávána do souvislosti s ženskými pohlavními orgány. „Už v 19. století před Kristem je popisována v papyru Kahun věnovaném především gynekologické problematice,“ píše psychiatr Radkin Honzák. „Je zde uvedena i její příčina: děloha se utrhne, bloudí po těle a tam, kde se usadí, působí příznaky. Doporučená léčba spočívala ve vykuřování a ve vkládání sošky posvátného ptáka ibise do vaginy.“

Z téhle představy se zrodila teorie o léčivé moci orgasmu, který byl v raném novověku označován za „hysterický záchvat“. Nikoli bez příčiny. Při orgasmu se přece žena třese, sténá, občas i na chvíli ztrácí vědomí… Prostě se chová jako klasická hysterka (ale pozor – že dva jevy vypadají podobně, ještě neznamená, že mají něco společného).

Už ve viktoriánské Anglii se proto hysterie léčila „pánevní masáží“, při které lékař nebo porodní bába ženě stimulovali pohlaví. Z dnešního pohledu je to bizarní, ale vypadalo to logicky. Pokud „hysterický záchvat“ vyvoláme uměle, přetlak škodlivé energie se vybije a nedojde k záchvatu skutečnému.

V roce 1870 se k tomuto účelu zrodila převratná terapeutická pomůcka – mechanický vibrátor, v roce 1902 doplněný vibrátorem elektrickým. Chybná diagnostika hysterie tak paradoxně může za dnešní vyspělou technologii sexuálního uspokojení žen. Celý rozsáhlý průmysl vibrátorů s často až neuvěřitelným spektrem funkcí odstartoval medicínský omyl. Možná jste o tom viděli americký film Vrtěti ženou (2011).

DVOJITÁ MINISTRYNĚ

Začátkem 20. století se začínalo ukazovat, že hysterie nesouvisí s pohlavím, ale s mozkem (s duší). Mezi psychiatry postupně převládla představa, že jde o neurotickou poruchu osobnosti. Histrión je sebestředný a neustále na sebe potřebuje přitahovat pozornost. Projevuje se to teatrálním chováním, sexuálním provokováním, labilitou a přehráváním (mimochodem, proto mají pravdu muži, kteří tvrdí, že hysterka je dobrá v posteli).

Lidé s histriónskou poruchou také bývají přehnaně vztahovační a citliví na kritiku. Když normálnímu člověku vyčtete chybu, buď ji uzná, nebo vám logicky vysvětlí, proč nemáte pravdu. Hysterka začne křičet, brečet, nadávat, vyhrožovat… Svědčí o tom třeba citát z rozsudku nad pražskou advokátkou L. H., v listopadu 2012 odsouzenou za vydírání učitelky mateřské školy ve Štěchovicích.

„Obžalovaná byla hysterická, vulgární a sprostá,“ píše se v rozsudku. „Po celou dobu zadržení byla velmi labilní, odmítla při výslechu vypovídat a slovně útočila na přítomné policisty a státního zástupce. Uvedla, že se chce stát ministryní vnitra, ale nejprve ministryní spravedlnosti a že udělá velkou čistku…“

A V BLESKU ZASE NIC...

Jak histriónská porucha osobnosti vzniká, se zatím moc neví. Podle jedné teorie je v pozadí chorobná touha být milován, vyvolaná pocitem nedostatku lásky a odmítnutí rodiči v raném dětství. Když se dítě naučí, že si pozornost nejbližších osob nejsnáze přivolá křikem, tuhle patologickou strategii si někdy podvědomě přenese i do dospělosti. Spouštěčem histriónské poruchy ale může být i rozvod rodičů, úmrtí rodiče nebo jiné trauma v dětství. Jakou roli hraje genetika, se ale asi nikdy nedozvíme. Pokud je hysterka vaše matka, mohla jste to po ní buď zdědit, či jen okoukat.

A podle další teorie může za ženskou hysterii sexuální role, kterou ženám přisuzuje dnešní společnost, média a móda. Ženy jsou tlačeny k tomu, aby si neustále vynucovaly pozornost mužů. Mají přitom jen dvě možnosti. Buď budou krásné a přitažlivé, nebo to zkusí jinak. To by vysvětlovalo, proč histriónskou poruchou osobnosti trpí ženy čtyřikrát častěji než muži.

Histriónské emoce jsou neustále rozkomíhány od extrému k extrému. Právě díky teatrálnosti a přehánění najdeme řadu histriónů mezi známými herci, zpěváky a moderátory. Jmenovat je nebudeme – jen bychom přitáhli další pozornost, po které tak prahnou. Nejhorším trestem pro histriónskou celebritu je, když se v Blesku právě nepíše, co kde zas vyvedla.

Histrión bývá skvělým manipulátorem, a to hned z několika důvodů. Většina z nás si neuvědomí, že jde o psychicky nemocného člověka. Na přehánění a emoce navíc nejsme připraveni. Považujeme to za příznaky krajní situace života a smrti. Histrión v nás tedy vyvolá pocit, že o něco jde. Jeho dryáčnická taktika jednání s lidmi slaví úspěch, což ho jen utvrzuje v tom, že to dělá správně. Z toho plyne taktika jednání s histriónem: chovat se zcela nevzrušeně a věcně.

JAKO V DIVADLE

Život s histriónem je neustálým divadlem s emocemi vyhnanými do krajnosti. Záchvaty smrtelné nenávisti se střídají s projevy bezmezné lásky. Protože okolí histriónovi slouží jako projekční plátno jeho neurovnaného ega, neustále vyvolává konflikty. Potřebuje je k životu stejně, jako normální člověk potřebuje ocenění a uznání.

Jak se s tím vyrovnat? Jedna možnost je, že si uvědomíte, že vám to za to nestojí, a najdete si jiný vztah. V tom spočívá největší paradox. V pozadí histriónství je totiž zoufalá potřeba lásky. K jejímu polapení histrión používá tak neadekvátní prostředky, že bývá někdy označován i za „generátor konfliktů a nepříjemností“. A kvůli tomu lásku opakovaně ztrácí. Anebo si s trpkým pousmáním řeknete, že s histriónem se nikdy nebudete nudit…


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Ivan Brezina
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

slunce | 13.7.2016 09:16

hystericka kolegyne

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění