Jsem bez citu

„Ten má srdce z kamene,“ říkáme o některých lidech a narážíme tím na jejich bezcitnost. Co to vlastně bezcitnost je a jak vzniká? A může být u některých lidí jen maskou, kterou si nasazují podle potřeby?
Jsem bez citu
9.11.2010 0:00 |

„Nic se mnou nehne. K nikomu se nevážu. Nedokážu projevovat lásku k rodičům, k partnerovi, nemám potřebu sdělovat myšlenky ani emoce,“ svěřuje se v internetové diskusi Pavel. Ostatní ho nazývají bezcitným. Psycholog Petr Šmolka si to nemyslí, Pavel je podle něj spíš těžce introvertní.

„Takový člověk nemá žádnou potřebu sdělovat své myšlenky, což se však u bezcitných lidí často nevidí: ti naopak své myšlenky sdělují zcela neomaleně a bez cenzury, aniž by jim docházelo, jak mohou být pro okolí zraňující,“ domnívá se odborník. Bezcitnost je neschopnost číst emoce, a to jak vlastní, tak těch druhých.

Odborně se tento problém nazývá alexitymie - v prázdninovém čísle Mojí psychologie ho popsala Veronika Kavenská. Ve stejné diskusi napsala k Pavlovu příspěvku jedna žena, že ona se „stala bezcitnou“ v důsledku špatných životních zkušeností - konkrétně nevěry.

„Sama teď nevím, jak je možné, že jsem tak chladná. Říkají to i lidé kolem. Mohu se toho zbavit, nebo to chce pouze čas?“ Zatvrdit se v důsledku špatných zkušeností lze, stává se to; podle odborníka je to forma obrany před případným dalším zraněním a někomu může dočasně sloužit i jako jistá prevence před příliš neuváženými kroky - například před tím, aby si dotyčná žena citové zranění chtěla léčit ukvapeným navázáním nového, a tím opět rizikového vztahu.



Čas samozřejmě pomoct může, ale účinnější bývá psychoterapie, zvlášť pokud se problém postupně zhoršuje. „Pokud bezcitnost člověku brání v navazování a udržování harmonických vztahů s okolím nebo pokud zažívá opakované konflikty nejen s blízkými, ale i se zákony a dalšími společenskými normami, je nejvyšší čas obrátit se na odborníka,“ tvrdí Petr Šmolka.

U někoho je bezcitnost jen maska, kterou si nasazují. Někdy vědomě, jindy nevědomě. „Vědomou masku nasazujeme zpravidla tam, kde máme pocit, že je to pro nás nějak výhodné. Třeba muž, který se domnívá, že v masce tvrdého a navenek emoce tlumícího chlapáka bude pro potenciální partnerky přitažlivější. Bude-li však opakovaně dostávat zpětnou vazbu, že nikoli, pak je s to danou masku bez problémů odložit,“ vysvětluje psycholog a pokračuje: „Nevědomá maska bývá obranou před emočním zraněním.

V osobní anamnéze většinou najdeme nějaký klíčový moment nebo etapu, která nám umožní pochopit význam člověkem zvolené pózy - třeba právě onu zmiňovanou nevěru.“ Pokud znáte někoho takového, nesnažte se mu masku násilně servat třeba výčitkami. Dotyčnému pomůže spíš postupné osmělování v emočně bezpečném vztahu -přátelském či kolegiálním - nebo psychoterapie.

P. S.: Pokud jste navzdory vlastní bezcitnosti sami se sebou spokojeni, pak vězte, že je vždycky jenom otázkou času, kdy se vám váš postoj vymstí.


Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)

Autor článku: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění