Kdy být raději zticha?

„Chtěla jsem si s ním o tom promluvit, ale mlčel jako zařezaný.“ „Neřekla ani slovo, asi jsem jí nestál za odpověď.“ Jsou snad ti druzí tak bezradní nebo přezíraví, že si v dnešní době komunikační dovolí v rozhodující chvíli mlčet?
Kdy být raději zticha?
19.10.2016 17:00 |

Schválně, jaké vlastnosti přisoudíte tomu, kdo rád a hodně mluví? Nejspíš o něm řeknete, že je výřečný, duchapřítomný, pohotový, akční, ale také otevřený a upřímný. Každopádně výřečnost přijímáme většinou pozitivně. Naopak mlčenlivost jako by byla známkou slabého ducha, pasivity a může vyvolávat až dojem nepřátelství či povýšenosti.

STŘÍBRO, NEBO RADĚJI ZLATO?

Máme dvě přísloví: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“ a „Co na srdci, to na jazyku“. Jsou moudrá, ale jak s nimi naložit? Kdy je lepší mlčet než mluvit a jak tyto situace rozeznat? „Neexistuje lepší recept než používat intuici,“ říká koučka Nikola Šraibová. „Vnímejte vlastní pocity, poslouchejte člověka, s nímž mluvíte, a berte v potaz celkovou situaci. Někdy to vyžaduje dlouhodobý trénink. I já jsem se učila,vychytávat‘ v rozhovoru s klientem, kdy mluvit nesmím, protože bych narušila tok jeho myšlenek a zkazila celý proces.“ Nabízíme vám osm modelových situací, kdy uděláte lépe, když nebudete na druhého reagovat, a to i navzdory silnému pokušení…

1. Zbytečně byste druhého urazili. Pokud vám na druhém záleží, není důvod riskovat vzájemné odcizení tím, že zhodnotíte jeho chování negativněji, než je schopen emocionálně unést. Nejlepší je vyhnout se konfrontaci a pokusit se najít způsob, jak svou frustraci vyřešit jinak. „Na kritiku obvykle reagujeme lépe, když nejsme zatíženi emocemi. Je tedy dobré chvíli vyčkat. Připravte druhého na to, že mu chcete sdělit zpětnou vazbu,“ radí Nikola Šraibová.

2. Zranili byste jeho city. Zakládáteli si na svém taktu, jistě nechcete komentovat jednání či vzhled jiných lidí, kteří zrovna nemají svůj den. Totéž platí i v případě, že se projeví něčí naivita nebo nedostatek informací. Pokud vyhrknete první, co vám přinese slina na jazyk, zbytečně druhého zraníte. „Neznamená to však neříci něco, co říci chceme, a cítit se pak špatně,“ poznamenává koučka.

3. Vaše reakce by vás zahnala do obrany. Pokud vám někdo nabízí konstruktivní kritiku, je moudré odložit ego a zamyslet se otevřenou myslí nad oprávněností svého pohledu. Je tedy hlavně ve vašem zájmu mlčet, pozorně poslouchat a teprve pak reagovat (pokud vůbec). Pokud neodoláte okamžitému nutkání bránit se, přijdete tak možná o cennou příležitost dozvědět se o sobě něco důležitého.

4. Jen byste prohloubili hněv druhého. Nemá smysl reagovat na někoho, kdo v danou chvíli kvůli emocím není schopen racionálně vnímat. Jakákoli reakce zhorší situaci. Nezbývá vám než mu poskytnout prostor a vyslechnout ho. I když budete vědět, že přehání, zůstaňte klidní. Zvyšíte tak šanci, že bude nakonec schopen vyslechnout si odlišný názor.

5. Ještě víc byste se naštvali. Cítíte, jak vám začíná rudnout obličej, tepová frekvence stoupá, vaše ruce se začínají chvět a v žaludku se třepetají motýli? Vaše emoce se chystají předběhnout logické uvažování. Zhluboka se nadechněte, racionálně vyhodnoťte situaci a dění ve své hlavě. Zdá se nemožné reagovat rozumně v situaci, kdy jste tak naštvaní, že máte chuť druhého roztrhat na kousky. Proto je lepší držet jazyk za zuby a pokusit se co nejrychleji zklidnit (dýchání, meditace, vizualizace…).

6. Šli byste na ruku škodolibému člověku. Není důvod reagovat na kohokoli, kdo se vám škodolibě posmívá, útočí na vás a ponižuje vás. Jen byste tak dodali sílu jeho slovům či činům a plýtvali vlastní energií. Rozhodně nejste povinni reagovat na agresivní a nekonstruktivní kritiku a takový člověk není hoden vaší odpovědi. Většina nezúčastněných to pochopí a vaše mlčení rozhodně nebude brát jako projev slabosti či zbabělosti.

7. Nechali byste se zatáhnout do cizí hry. Když vás někdo láká do slovního souboje, který nelze vyhrát, je to pravděpodobně proto, že si libuje v nesmyslných sporech a debatách, masíruje si tak vlastní ego a jeho jediným cílem je podmanit si vás. Jak řekl Mark Twain: „Nikdy se nepři s hloupými lidmi. Budou tě chtít stáhnout na svou úroveň a pak tě s přehledem porazí.“

8. Podpořili byste chování, které je třeba změnit. Malé děti využívají vztek jako způsob získání pozornosti nebo usměrnění situace tak, aby se vyvinula podle jejich představ. Až na pár výjimek je dobré to takticky ignorovat, jinak jejich chování můžete nechtěně posílit. Děti se potřebují naučit vypořádat s frustrací, a pokud povolíte opratě natolik, že se jim podřídíte, podpoříte je v manipulativním chování.

PS. NAUČIT SE VNÍMAT SEBE SAMA

Nikola Šraibová vřele doporučuje trénovat sebereflexi, která se vám v těchto situacích bude hodit: „Než na druhého člověka negativně zareagujete, včas se zastavte a zhodnoťte, jaký potenciální dopad by měla vaše reakce na váš vzájemný vztah a jestli vám stojí za to, škodit si vyvolanou negativní energií. Není to jednoduché a chce to trénink, dlouhodobě je to ale dobrý a efektivní nástroj, jak si zachovat v komunikaci nadhled a neupadat do negativních reakcí a emocí.“


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Martina Coufalová
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění