Kdy mě začal bavit sex

První milování si většinou pamatujeme, i když za moc nestálo. Vybavíme si ale chvíli, pocit, okolnosti, kdy jsme sex „objevily“? Kdy nám začal dávat smysl? Zeptali jsme se žen, které vládnou perem a umějí svůj vnitřní svět srozumitelně popsat. Mužů jsme se neptali, poněvadž víme, že je baví téměř vždycky.
Kdy mě začal bavit sex
23.9.2015 17:00 |

Eva Hauserová: Až po třicítce

Sex mi dával v různých obdobích života velice různý smysl.

Dospívání: sex je statusová záležitost, stydím se, že jsem panna, žádoucí jsou zkušenosti, třeba klidně i trochu podivné a exotické - bylo by príma mít milence, který není tak snadno dostupný, něco trochu jiného než „kluka odvedle“. To se samozřejmě nedaří a zůstávám u „kluků odvedle“. Co se týče sexu, zaměřuju se na to, abych se neztrapňovala, o kvalitě erotického zážitku vůbec nepřemýšlím.

Jako dvacátnice: sex je prostředek k založení rodiny (inu, husákovská éra…), k vdavkám a otěhotnění. Vím, že bych si měla užívat nějaké erotično, ale moc se to nedaří. Jsem paralyzovaná svou výchovou (o sexu se nemluví, je to něco hanbatého) a také mírným, ale stálým rejpáním svého muže (hysterky jsou nejlepší milenky). Mně si přitom vzal proto, že jsem se mu nejevila jako hysterka.

Jako třicátnice: konečně mi život přináší partnera, který nepopichuje a nerejpe, naopak mě hýčká a obdivuje, tím pádem se mohu uvolnit a všechno si užívat. Smysl sexu: vylepšuje a udržuje partnerský vztah, a taky hodně zlepšuje můj vztah k vlastnímu tělu.

Irena Obermannová: Před rozvodem s mým mužem

Můj vztah k sexu si spolu se mnou prošel různými životními etapami jako veškeré mé pocity, názory, postoje. Ale nakonec vždycky zjistím, že se nic nezměnilo, že jsem to všechno přece věděla už na začátku. Sex pro mě vždycky znamenal a znamená lásku, nejvyšší možné spojení. Má božskou podstatu, a to i když se jedná o takzvaný sex na jednu noc. Navždy miluju všechny muže, se kterými jsem něco měla.

Když jsme se já a sex setkali poprvé, moc jsme si nerozuměli. Ale nevadilo nám to. Bylo to s mojí první láskou a současně otcem mých dvou dětí, takže jsme byli oba nezralí na to, abychom si sex dokázali vychutnat. Přiznávám, že jsem „to dělala“ nejdřív hodně kvůli němu, pak protože jsem chtěla děti. S ním. Po dvou dětech a paradoxně chvíli před rozvodem jsme to dokázali. Užívali jsme si. Našli jsme poklad. Oběma se nám ty prožitky zalíbily natolik, že jsme si přestali stačit. Rozloučili jsme se. Pak jsem se chvíli chovala jak utržená ze řetězu a byly to krásné doby. Tehdy jsem začala naplno vnímat své tělo, což mě naučil jistý muž.

Začala jsem také víc vnímat chlapa v celé jeho chlupatosti, primitivnosti a přitom tak závratné, všeobjímající něze. Tehdy jsem také pochopila, že skutečně hluboký sexuální prožitek je duchovní povahy a že je možné ho prožívat s jedním člověkem. Nejzajímavější sex pro mě je po padesátce, kdy už je odtržen od své rozmnožovací funkce a jakékoli jiné povinnosti a jde o vzájemné, svobodné, nejlépe totální splynutí. Překvapuje mě to. Ale šedesát, sedmdesát ani sto mi zatím nebylo, třeba budu překvapena stále příjemněji.

Bára Šťastná: Nevěrná

Kdy jsem pochopila, o čem je sex? Když jsem poprvé (a taky naposled) v životě byla nevěrná. Bylo mi jednadvacet a konečně jsem měla „svého kluka“, se kterým jsem už rok chodila za ruku po parku, jezdila na výlety, chodila na koncerty a liknavě přikyvovala jeho životním plánům, které zahrnovaly domeček se zahrádkou, dvě děti a manželství se mnou. Sex k tomu všemu tak nějak patřil, ale, upřímně, moc jsem nechápala, co na tom všichni vlastně vidí. Pak jsem odjela na stipendium do Paříže. Byla jsem tam tři měsíce. Sama.

Nijak mi to nevadilo, protože Paříž mi dokázala vyplnit veškerý volný čas. Ale když jsem dva týdny před svým odjezdem na jednom večírku potkala francouzského studenta astronomie jménem Benoit, zjistila jsem, že Paříž může být ještě o něco lepší. Benoit taky chtěl domeček, dvě děti a manželství. Jenže ne se mnou. Se mnou chtěl prožít jenom těch pár dnů do mého odjezdu. Možná právě proto, že naše setkání bylo tak nemilosrdně časově ohraničené, bylo zároveň tak intenzivní. A protože v něm šlo „jenom“ o sex.

Poprvé v životě jsem pochopila, že sex sám o sobě, i bez chození a vyhlídek na společnou budoucnost, může stát za to. S Benoitem jsem se znovu potkala o deset let později. Kouzlo bylo pryč, sešli jsme se jako staří kamarádi a vytáhli fotky partnerů i čerstvě narozených dětí. A když mi jen tak mezi řečí navrhl, jestli s ním nechci jet na služební cestu na Kanárské ostrovy, moc jsem nechápala, co tím vlastně myslí.

Tereza Brdečková: My sexu říkali láska

V letech, kdy člověk objevuje erotiku, mezi patnácti a pětadvaceti, moje generace slovo sex v hovoru nepoužívala. Byla to doba volné lásky, a sex měl smysl, když ho měla ta láska, i když byla třeba jen na jednu noc. Dodnes mi samo slovo sex smysl nedává, protože ho chápu jako dohodu dvou bytostí, že ten sex spolu budou provozovat. Což je naivní, protože sám akt je součástí hadího klubka kladných i záporných emocí. Ale ptáte se, kdy člověk skutečně objeví, jaké zázraky mu může tělo poskytnout. Myslím, že každý jsme jiný - a jiná -, ale často se to děje ve vyšším věku, po čtyřicítce. Je lepší se na to zamilovat, a to do osoby, která se k vám po téhle stránce hodí.

Jana LeBlanc: Popletla jsem si lásku s vášní

Vdávala jsem se v jedenadvaceti. S minimem zkušeností, životních i sexuálních, ale šíleně zamilovaná. A tak mě bavilo všechno. Můj mozek, moje tělo, obojí bylo napružené a hladové jako cédéčko čekající, až do něj někdo vypálí písničku. Netušila jsem ani, co do sebe nechat nahrát. Vlastně cokoli, hlavně zkušenost. Protože do té doby jsem jich měla poskrovnu, vítala jsem všechno. Neměla jsem s čím srovnávat, tudíž nebylo co hodnotit. Nepamatuju si, že bych se někdy zabývala tím, jestli je sex dobrý nebo špatný, což značí, že jsem byla spokojená. Když jsme se rozvedli, bylo to horší. Jsem člověk, který potřebuje cit. Vztahy na jednu noc mi nikdy nic neříkaly, jenže právě takové se objevovaly. Neosobní sex mě nepřitahoval, tak jsem ho neprovozovala.

Pak jsem potkala člověka, z něhož se mi rozklepal rozkrok. Doslova. Popletla jsem si sice lásku s vášní, dlouho to bolelo, ale zpětně můžu říct, že jsem šťastná, neboť jsem poznala a užila si skvělý sex. Dnes jsem znovu vdaná, krátce. Mám vášeň, možná o něco menší, což přičítám i tomu, že jsem starší, ale hlavně: mám lásku. Možná je brzy to říkat, ale nechápu hanlivé řeči o stereotypu. Miluju stereotyp, kdy se nemusím oblékat, točit si vlasy, trpět celou noc na podpatcích a cosi předstírat, ale můžu ležet v županu na gauči, povídat si, hlavu v klíně svého muže a sex přijde jako výsledek prosté domácí pohody. Je skvělý a baví mě, protože přesně takhle to teď chci.

Pavlína Wolfová: Konečně bez citu

Paradoxně v momentě, kdy jsem se citově odpojila. Bylo mi bezmála čtyřicet a do té doby jsem nějakých dvacet let hledala smysl všech těch pohybů a vlhka a toužila po napojení, o němž jsem četla v románech. Musela jsem se za ty roky mnohokrát zamilovat, mnohokrát se trápit, zkusit si to párkrát s kamarádkou, dvakrát se vdát a porodit dvě děti, až to konečně přišlo.

A bylo to najednou. Z rozhodnutí, že to bude pro mě. Moje věc, moje jízda, jediné, o co mi běželo, co mělo smysl, jsem v tu chvíli byla já. A tenkrát na tom úplně novém poli, s naprosto nevýznamným mužem, jako nepopsaný list, jsem začala poznávat svoje tělo, jeho potřeby a vlastní možnosti. Touhu, její podstatu a uspokojení následované totálním vyčerpáním.

Nezabývala jsem se v tom čase vůbec láskou ani neláskou, nedívala se napravo, nalevo a poslední, co bych byla bývala chtěla, byl vztah a smysl. A právě tak jsem svému sexu dala smysluplnost, kterou jsem léta zřejmě hledala. Dneska, když jsem k sobě lásku zase pustila, už nepřemýšlím o sexu. Zase se miluju. Často. A vždycky si v duchu připomenu - buď sobec. A čím větší jsem sobec, tím šťastnější je můj muž. A já taky. A tak jsme zpátky u podstaty, smyslu celé téhle nádherné věci.

Markéta Lukášková: S mužem, který mi zvedl sebevědomí

Sex mně začal dávat smysl ne ve chvíli, kdy splnil svůj účel - tedy uspokojil mě, to koneckonců zvládnu dobře i sama. Bylo to teprve ve chvíli, kdy naplnil svůj smysl, což je pro mě fyzické a duševní propojení dvou lidí. Takového propojení jsem však začala být schopna až se svým současným partnerem, který mi jako první chlap v životě dodává kopec sebevědomí a neustále mi dává najevo, že jsem pro něj naprosto dokonalá a nejvíc sexy žijící bytost na světě.

Díky tomu se dokážu při sexu stoprocentně uvolnit a prožít ho naplno, nemusím přemýšlet, jak u toho vypadám, co u toho dělám a jak se u toho asi tvářím, prostě si to konečně můžu užít nejen v té fyzické, ale hlavně v té duševní „nahotě“. Díky tomu je to pro mě jiný zážitek než dřív a snad můžu říct, že pro mě dává smysl.

Anastázie Harris: Když k němu konečně došlo

Když mi bylo šestnáct, mého kluka poslali do Sýrie. Jeho otec ho tam uklidil, protože měl strach, že otěhotním a „zničím chlapci kariéru“. Do té doby jsme spolu trávili každou volnou chvíli a vraceli se domů zelektrizovaní pozdě k ránu z temných zákoutí Špilberku. Šátrání, muchlování, mazlení končilo bez toho, že by kdy došlo k sexu. Úplně mě totiž už v pubertě zblbnul článek doktora Plzáka, v němž ve slovenském časopise Dievča velmi přesvědčivě argumentoval, že do devatenácti let je pro dívku mít sex nevýhodné.

Dodneška si pamatuji léto, lodičku, jezero a (jiného) krásného kluka, jak sedí za mnou a říká: Kdybys věděla, na co myslím, dala bys mi přes hubu! Bylo mi osmnáct a nemyslela jsem (ve dne v noci) na nic jiného, ale neřekla jsem ani slovo. Byl slušný a já se přinutila být „slušná“. Takže když mi KONEČNĚ bylo devatenáct, všechno to dosavadní odříkání šťastně vyplynulo v sex, o kterém se mi do té doby jenom zdálo.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Klára Olexová
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění