Když dítě odmítá léky

Občas se každý z nás musí podrobit užívání nejrůznějších léků, kapek, sirupů, čípků nebo si musí nechat píchnout injekci.
Když dítě odmítá léky
1.7.2003 0:00 |

Je to nepříjemná zkušenost a někdy se jí nevyhneme. Dítěti, kterému je méně než šest nebo sedm let, jen těžko vysvětlíte, že tyto nepříjemnosti jsou „pro jeho dobro“, zvláště pokud má dítě pocit, že mu vlastně nic není. Dítě je schopné vnímat jen momentální situaci – vy po něm chcete, aby spolklo lžičku sirupu, který chutná odporně. Takový úkol vám dítě ani v nejmenším neusnadní. Některé děti nakonec přesvědčíte, jiné se budou vzpouzet a vyvádět, jakmile se k nim někdo (vy nebo lékař) s kapkami nebo injekcí přiblíží. V dítěti může všechno, co vyžaduje zásah do jeho těla, budit opravdovou hrůzu.

Takové scény, které rodiče těžko prožívají a které v nich vyvolávají dokonce pocity viny, se při podávání léku mohou opakovat denně, nebo dokonce několikrát za den. Dítě se brání tak, že sevře zuby, vyplivuje léky, válí se po zemi nebo uteče na druhý konec bytu. Takové jednání se dá ovšem pochopit. Jestliže dítě nechápe, k čemu je naše chování dobré, proč by mělo odevzdaně čekat, až mu dáme kapky do nosu nebo do uší, strčíme mu do pusy pilulku nebo čípek či teploměr do zadečku. Je v pořádku, když si dítě své tělo velmi pečlivě chrání.
Chcete-li sebe i své okolí ušetřit podobných scén, zkuste využít některou z následujících rad.

Berte věci z té lepší stránky
To znamená, že byste si měli být jisti sami sebou. Nemáte proč se dítěti omlouvat, když mu chcete dát lék. Také na sobě nedejte znát, že podle vás chutná ten sirup pěkně odporně a ten lék že je zase trochu zbytečný. Ukažte dítěti, že léčení je součástí života, nic víc a nic míň.


• Buďte důslední a jednejte přímočaře. Dítě by mělo cítit, že vám ani na mysl nepřijde, že by si mohlo lék nevzít. Jednoduše si ho vezme tehdy, kdy je potřeba. Nemá na vybranou a ani není důvod o tom diskutovat.

• Neomlouvejte se za to, že jste špatný rodič, který svému dítěti dělá nepříjemné věci, ale ani dítě nehubujte. Vy i pan doktor si jednoduše přejete, aby bylo dítěti lépe, a proto chcete, aby se léčilo, to je všechno.


Usnadněte dítěti léčení
Léky se vyrábějí většinou v několika provedeních, promluvte si o tom s lékařem. Jestliže dítě špatně snáší čípky, zeptejte se na to, zda není možné podávat tento lék nebo jemu podobný v jiné formě, kterou by dítě snášelo lépe. Pokud se touto radou budete řídit, uvidíte, jak je možné usnadnit léčení jak dítěti, tak také sobě.


• Pokud vám to lékař povolí, můžete lék podávat zároveň s něčím, co má dítě rádo. Prášek je možné podávat zároveň se lžičkou kompotu nebo marmelády. Rozpustné léky nebo sirupy se mohou zředit trochou džusu nebo mléka (ovšem nesmí ho být příliš, protože dítě obvykle nevypije všechno a nedostalo by tak svou dávku léku). Naopak nikdy nepodávejte prášky s bonbony, protože jejich kombinace by mohla být pro dítě nebezpečná.

• Zkuste použít různé metody a zapojte fantazii. Například trocha krému může usnadnit vklouznutí čípku nebo teploměru do zadečku. Pomocí injekční stříkačky bez jehly můžete dopravit tekutinu přesně na konkrétní místo v dětské pusince. Bude-li se dítě soustředit například na televizi, snese lépe kapky do ucha, které budou navíc méně nepříjemné, budou-li vlažné. A jak na kapky do očí? Osvědčilo se požádat dítě, aby se položilo a zavřelo oči, a kápnout mu kapky do vnitřního koutku oka. Když potom dítě oči otevře, kapky se samy dostanou na rohovku.

• Podejte dítěti vysvětlení, co se s ním děje a jak a proč něco proti tomu děláte. Vysvětlete dítěti jednoduše, v čem jeho nemoc spočívá. Snadno pochopí, že „malí bojovníčci“, kteří v jeho těle svádějí bitvu se zlými bacily, potřebují zbraně. Léky díky tomu získají smysl (srov. též kapitolu Běžné dětské nemoci). Když se chystáte provést nějaký léčebný zákrok, vysvětlete dítěti v krátkosti, co s ním provedete, a pak to bez odkladu proveďte, aniž byste dítě litovali. Abyste dítěti pomohli rychle zahnat pachuť sirupu nebo prášku, mějte připravenou skleničku džusu.

Je také dobré dítěti vysvětlit, jak dlouho léčení potrvá. Můžete zakroužkovat nebo zaškrtnout dny v kalendáři nebo k nim zakreslit hvězdičku pokaždé, když si dítě vezme všechny potřebné léky. Vědomí, že zbývá vždycky menší a menší počet dnů léčby, pomůže dítěti k tomu, aby léčbu lépe snášelo. Ve chvíli, když přijde řada na čípek, kapky nebo injekci, může například každý večer zazvonit budík. Jakmile zazvoní, jde se na to. Dítě se pak může zlobit na budík, ne na vás.

• Veďte dítě k tomu, aby s vámi spolupracovalo a podílelo se na vlastním vyléčení, je to lepší, než když bude zastávat jen pasivní roli. Může například samo dělat značky do kalendáře, může dojít pro krabičku s léky nebo, pokud to je možné, vzít si léky samo. Obvykle dítě spolupracuje lépe, pokud mu slíbíte, že v den, kdy budou u všech dnů v kalendáři nakreslené hvězdičky, dostane malý dáreček nebo jinou „náplast“ za protrpěnou nemoc.

Nezapomeňte! Léky nejsou bonbony. Řekněte to dítěti jasně, vysvětlete mu případná nebezpečí, zakažte mu, aby si bralo léky bez vaší přítomnosti, a lékárničku mějte pod zámkem.

Polykání prášků – naučte dítě, jak na to
Jakmile dítě dokáže samo bez problémů polykat prášky, je jejich podávání mnohem snazší. Proto byste měli dítě naučit, jak na to. Nejprve mu to ukažte sami na sobě: „Podívej, otevřu pusu, vypláznu jazyk, prášek si položím na jazyk, jak to jde nejdál, a polknu velký doušek vody. Když mi prášek zůstane v puse, zkusím to znovu.“ Potom nechte dítě, aby si to zkusilo zatím jen tak bez prášku. Pak to zkuste například s malým kouskem vařené zeleniny, třeba vařené mrkve (musí být zprvu opravdu hodně malý). Postupně to zkoušejte s většími kousky, až se dostanete na velikost pilulky, kterou má dítě spolknout. A hlavně buďte trpěliví, protože některé děti se učí rychleji a jiné zase pomaleji.

Zdroj: Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let, Anne Bacus, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění