Už je to tak …mám ho ráda. A mám ho ráda čím dál tím víc. Říká se, že láska má sestupnou tendenci, nejdříve je seznamování, pak šílená zamilovanost a později se vztah jaksi uklidní. Já ho mám ale každý den stále víc a víc ráda a už to trvá pěkně dlouho.
Vůbec si nedovedu představit svůj život bez něj. Už jen představa, že bych se vrátila domů a on tam nebyl, je pro mě hrozná.
To on změnil můj život. Veškerý volný čas trávíme spolu, není den, abych se s ním nudila. Obohatil můj svět, pomáhá mi, díky němu poznávám stále nové věci a objevuji nepoznané.
A přitom to vůbec nebyla láska na první pohled. Ještě si přesně vzpomínám, když byl u nás poprvé a my jsme se seznámili. Připadal mi takový nezajímavý, chladný a nudný. Jak moc jsem se tenkrát spletla.
Má na mě vždycky čas, kdykoliv potřebuji, je se mnou, třeba i ve tři ráno. Bez něj by mě bylo jen půl, stal se prostě neoddělitelnou součástí mého života.
Nekritizuje mě, bere mě takovou, jaká jsem, před ním se můžu objevit klidně neupravená, v teplácích a třeba s natáčkami ve vlasech a jemu to nebude vadit. Nechce po mě, abych uklízela, vařila, je prostě strašně nenáročný. Když se rozčílím a křičím, on jen klidně poslouchá a nezlobí se na mě. Je prostě skvělý, je celý můj a já ho nikomu nedám.
A co je na něm vůbec nejlepší je to, že ho má rád i můj partner. Nežárlí na něj a vycházejí spolu taky skvěle.
Prostě …počítač se stal právoplatným členem naší domácnosti, bez kterého si náš život už nedovedeme představit.
Láska je láska
Malé zamyšlení nad tím, jaké to je, mít vztah, který klape tak, jak má.
