Láska ve slovech a dárcích?

Ženy je tak rády slyší a muži tak neradi říkají. Proč jsou otřepaná slůvka „miluji tě“ tolik důležitá, když přece všichni dobře víme, že je to jenom obyčejná fráze? Nebo není? A co o nás ve vztahu prozradí dárky, které dáváme tomu druhému?
Láska ve slovech a dárcích?
14.4.2011 0:00 |

Každá žena ví, že časté vyznávání lásky hezký ani fungující vztah nezajistí. Pokud nejsme puberťačky, je nám jasné, že to není to nejdůležitější. Některé z nás jsou dokonce takové tvrďačky, že prý o podobné fráze vůbec nestojí. Ale to je lhaní si do kapsy. Všechny jsme přešťastné, když to naši muži vysloví, a ve skrytu duše zklamané, když se dlouho nevyjádří. Skoro to vypadá, že ono „miluji tě“ je něco jako kouzelné zaklínadlo.

Vezměte si třeba Kláru: devětačtyřicet, za sebou jedno nepovedené manželství, v práci úspěšná žena, teď půl roku žije se stejně starým Danielem. Když mu nedávno řekla „miluji tě“, odpovědi se nedočkala. Od té doby chodí jako tělo bez duše – jako by teprve touhle větou mělo být odstartováno něco opravdového, což se nestalo. Neznamená snad víc, že o ni pečoval, když měla chřipku? Není větší důkaz lásky, že ji představil kamarádům, otci, že s ní sdílí svůj dům? O tom, že není jediná žena, která řeší mužské vyznání citů, se můžete přesvědčit sami při jakékoli dámské sešlosti: stačí jen nadhodit toto téma a chytí se všechny, svobodné, vdané, rozvedené…



„Jsme dobrý pár. Nemám si vlastně na co stěžovat. Nepodvádíme se,“ řekla mi nedávno čtyřicetiletá Štěpánka. Jen jedna věc jí vadí: „Nikdy neřekne ‚miluji tě‘. Nikdy.“ Rozdíly v projevech lásky u mužů a žen jsou způsobené odlišnostmi psychiky. „Muži jsou, jak známo, zpravidla více zaměřeni na akci, činy, realitu, výkon než na slova, vztahy, sítě a sdílení duševních pochodů. Oproti ženám mají také evolučně danou nižší schopnost vnímat, popisovat a slovně vyjadřovat své pocity,“ říká psycholog Zbyšek Mohaupt. Proč muži otevřeně nedeklarují lásku, má několik důvodů: může v tom hrát roli celková nejistota v oblasti citového života („to je přece parketa ženy“), vzory z původní rodiny („táta to mámě taky neříkal“), obavy ze závazku či zneužití blízkosti („aby si mnou nebyla moc jistá“) nebo naučený scénář lásky („vždyť to ví, nemusím jí to říkat“).

Žena miluje ušima?

Zatímco muži jsou typy spíš vizuální a významné je pro ně především to, co vidí (proto je taky víc než ženy zajímá porno), ženy jsou naopak typy auditivní – podstatnější je pro ně to, co slyší. Pochopitelně včetně oněch milých slůvek. Ženy prostě milují ušima… Když jim partner čas od času vyzná lásku, je to pro ně ujištění, že je vše v pořádku. A rozhodně se tato potřeba netýká jen žen, které jsou nejisté nebo zakomplexované, nebo těch, které mají problematického či záletného partnera. Alespoň sem tam potřebujeme sladká slova slyšet všechny. Jenže muž, který ženě vyznává svoje emoce, se stává zranitelným. Slova „miluji tě“ symbolizují lásku, věrnost, důvěru, oddanost. Slibují budoucnost.

A tak je jasné, že se upřímnému muži neříkají snadno. Roli mohou hrát i špatné zkušenosti z minulosti. Pokud muž žil s partnerkou, která ho citově vydírala, bojí se podobných slov ještě víc. Naopak záletník si s něžnými vyznáními hlavu nedělá. Ví, že ženy mají rády sladká slovíčka a něžnosti, a rád jim je servíruje. Který z těch dvou je tedy hodnotnější? Ten, který city projevit neumí, nebo ten, který je rozdává na počkání? Říká se, že když chcete vědět, jestli to s vámi partner myslí vážně a jestli vás má rád, není nic jednoduššího než se ho zeptat. Je to tak.

Tohle je vůbec nejrozšířenější mýtus ohledně partnerských vztahů – že kdo miluje, automaticky vycítí potřeby toho druhého a dokáže je naplňovat. Ano, takové otázky nejsou sice žádná romantika, ale je to lepší než čekat a… nedočkat se. Chcete slyšet milá slůvka? Řekněte si o ně. Můžete začít třeba tak, že víte, jak vás má muž rád, ale že byste si to taky někdy ráda poslechla. Pozor! Nepleťte si to s otázkami typu: „Máš mě rád? Miluješ mě?“ Ty ve vztahu nemají co dělat! „Pokud si nejste jistá partnerovými city, pak je zpravidla lepší položit otázku než návnadu, a marně čekat, že se partner chytí,“ říká Zbyšek Mohaupt. „Také je dobré nečekat na ‚odměnu‘ za svá slova, tedy že mi partner musí odpovědět stejně; nejsem na burze, ale v blízkém vztahu,“ naráží na příběh Kláry. Než příště pronesete slova „miluji tě“, ptejte se sami sebe, proč to říkáte a co od toho sdělení čekáte.

Dárky místo sladkých slov

Vyjadřovat lásku bývá nejsnadnější na začátku vztahu: překvapení, polibky, sladká slova a dárky. S dárky je to podobné jako se sladkými slovy, hezký vztah sice nezajistí, ale když dlouho nic nedostaneme, jsme zklamaní. „Ať chcete, nebo ne, dárky vypovídají mnohé o vaší lásce, z dárků můžete vyčíst, kolik do vás partner investuje, i to, jak je nápaditý a jak moc se snažil přemýšlet, co vás potěší. Pokud vás miluje, všímá si toho, co se vám líbí, co vás baví, a tím vás také obdarovává,“ říká psycholožka a sexuoložka Alex Doležalová.

Obdarovávání druhého podle ní vždy souvisí s tím, jací partneři se našli. V praktickém páru bude jeden druhému kupovat spíš praktické věci (trenýrky, kosmetiku), romantičtější typy se zase budou obdarovávat parfémy nebo upomínkovými předměty. V období zamilovanosti je výběr dárku poměrně snadný. Po pár letech soužití však nápady docházejí a máme sklon být praktičtější. „Pokud se partnera zeptáme, co by se mu hodilo nebo co by si přál, a to mu pak koupíme, není na tom nic špatného. Nikdy bych však druhému nekupovala dárek, který má sloužit oběma – pokud se na tom dvojice vyloženě nedomluví, muž by se měl vyvarovat toho, koupit ženě k narozeninám myčku nádobí, protože v té budou umývat nádobí oba, a žena by zase neměla kupovat zimní pneumatiky, protože ty také budou užívat oba,“ vysvětluje Alex Doležalová.

Něco jiného je, pokud si dvojice kupuje rodinný dárek – třeba dovolenou u moře. Každopádně ať už dostanete láhev drahého vína, knihu, růže nebo i tu myčku, dárek je důležité znamení: že na vás partner myslí. „Dárky jsou významným prvkem strategie oživování vztahu. Drobnosti pro radost s délkou vztahu na významu rozhodně neztrácejí. Bohužel setrvačností často mizí pozornost vůči životu partnera a do vztahu se vloudí pohodlnost, pasivita, nepozornost až lhostejnost vůči potřebám toho druhého,“ upozorňuje Zbyšek Mohaupt.

„Ale to jsem nechtěla!“

Když v seriálu Sex ve městě dostane Carrie od Božského příšernou kabelku ve tvaru kačeny či čehosi podobného, rozpoutá se mezi kamarádkami rozsáhlá debata: neříct mu to, říct mu to a jak, zůstat vůbec s mužem, který ji vidí takhle? Ačkoli dárky dáváme většinou s těmi nejlepšími úmysly, někdy se s výběrem netrefíme, ale to je normální! Proto je nutné umět na dárky patřičně reagovat a nebát se říct, že to či ono se nám nelíbí. K otevřenému přístupu existují docela dobré důvody: opravdu chcete celý život dostávat láhve sladkého vína, když ho nemůžete ani cítit? Jak správně poznamenala moje kamarádka Tereza, s dárky je to stejné jako s orgasmem – zahraješ jednou, podruhé a příště už přehráváš vlastně automaticky.

„Jak to pak chceme muže naučit, když jim vlastně neustále lžeinzerce me?“ Co z toho plyne? Jestliže dostanete špatný dárek na začátku vztahu, poděkujte, projevte radost, ale zároveň se diplomaticky (!) zmiňte o tom, že sice milujete sladké, ale vína vám chutnají spíš suchá – i když tohle vypadá opravdu hezky a ráda ho ochutnáte. „Všímavý partner po pár schůzkách jistě zaregistruje, že v restauraci si objednáváte vždycky víno suché. Nestane-li se tak, nebo pokud vám po pěti letech společného života přinese k narozeninám žehličku, musíte ho na to rázně upozornit,“ doporučuje Alex Doležalová.

Jedna z mých přítelkyň se mě nedávno zeptala, jak vybrat správný dárek, aby předešla trapné situaci, kdy jí muž daruje šperk, zatímco ona jemu „jenom“ knihu? Psycholožka Alex Doležalová kroutí nad jejími obavami hlavou: „Trapné by bylo, kdyby partnerovi dala knihu a on neuměl číst, případně kdyby dala láhev dobrého vína abstinentovi. Pakliže však z lásky koupíme partnerovi jakýkoli dárek, o kterém si upřímně myslíme, že se mu bude líbit, nevidím jediný důvod, proč se cítit trapně. Oprávněný pocit trapnosti může přijít jedině ve chvíli, kdy ve skrytu duše tušíme, že jsme dárek ‚odflákli‘, a stydíme se za to.“

A Zbyšek Mohaupt k tomu dodává citát Johna Adaira: „Dáváme podle schopností vlastních, dostáváme podle schopností ostatních.“ Nebude to možná úplně optimistický závěr, ale žádné sladké slovo ani dárek vám nezaručí, že láska druhého je skutečně láska a že je opravdová. Ale není trocha té nejistoty vlastně docela příjemná? Když už nic jiného, minimálně nás drží dál od pasivity a lhostejnosti. A nebýt pasivní a lhostejný je pro lásku ten vůbec základní předpoklad, nebo ne?

Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
14. dubna 2011


KAŽDÝ DEN NOVÉ SLEVY NA JEDNOM MÍSTĚ!

Autor článku: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění