Letní románek u moře se mi vymstil. Kdybych mohla, vrátím to zpátky

Můžu si za to sama – tím bych asi měla začít. Nevážila jsem si toho, co jsem měla, ve chvilkovém rozmaru jsem zatoužila po dobrodružství a následkem byl zborcený vztah, který už se mi nepodařilo zachránit.
Letní románek u moře se mi vymstil. Kdybych mohla, vrátím to zpátky
10.7.2014 5:00 |

Na té sedmileté krizi zřejmě opravdu něco bude. Se svým přítelem jsem byla zhruba tak dlouho. Měli jsme se pořád moc rádi, bylo nám spolu dobře, ale přesto jsem občas měla pocit, jako by mi něco chybělo, náš poklidný stereotyp mi začal trochu lézt na nervy. Zároveň jsme se ale víc hádali, protože už jsme k sobě nebyli tak milí a vstřícní jako dřív.

Nenapadlo mě, že bychom se snad rozešli. Chodili jsme spolu od mých třiadvaceti, Mirek byl o tři roky starší, a počítali jsme s tím, že už spolu zůstaneme. Nicméně spokojená jsem nebyla, připadalo mi, že stojíme na místě. Nestála jsem o svatbu, to ne, ale zároveň ještě ani o dítě, i když třeba Mirkovi už by to nevadilo. Zkrátka jsem si jen chtěla ujasnit, co s námi dál bude, a asi mě trochu pálilo dobré bydlo.

Vloni v létě jsem jako každý rok jela k moři se třemi kamarádkami. Jsou to spolužačky ze střední školy, známe se roky, a těch 10 dnů v létě je naše tradice, kterou si nenecháme vzít. Naši partneři nás vždy shovívavě dovezli na letiště a myslím, že i jim se vidina deseti dnů bez nás líbila.

Za ta léta jsme byly na různých místech, někde se nám líbilo víc, někde míň. Vloni jsme si vybraly španělské letovisko. Užívali jsme si koupání, skvělé jídlo v hotelu, jezdily na výlety. A flirtovaly, s kým to šlo. Byla to vždy naše nevinná zábava, každý rok jsme si říkaly, kdy překročíme tu hranici, že už budeme příliš staré, aby si nás někdo všímal.

Flirtovala jsem jako o život

Jenže letos to bylo nějak jiné. Odvázala jsem se jako nikdy, až si toho i ostatní holky všimly. A nejen ony – i jeden plavčík (ano, větší klišé už to být nemůže) na pláži. Felipe byl původem z Brazílie a navíc měl tatínka černocha. Vypadal hodně neobvykle, exoticky. Snad ani nebyl hezký, ale rozhodně zajímavý. A zajímala jsem ho já.

Nevím, jak se to zvrtlo, že jsem úplně zpitoměla, ale když mě jeden večer pozval k sobě, šla jsem. Sex byl úžasný. Nevím, jestli proto, že to on tak uměl, nebo zkrátka proto, že to byl po sedmi letech někdo nový. Zůstala jsem tam nakonec až do rána, a i když jsem pak kamarádce na pokoji tvrdila, že jsem zůstala déle v baru a vrátila se do pokoje v noci, když už spala, myslím, že mi to neuvěřila.

Pod různými záminkami jsem se pak za Felipem vytratila ještě několikrát až do konce pobytu. Poslední ráno, když jsme už odjížděly na letiště, jsem se vymluvila, že si jdu na pláž nasbírat písek, a naposledy za ním zašla. Rozloučili jsme se „rychlovkou“ v budce plavčíků na pláži a naprosto nenostalgicky se rozloučili s vědomím, že to bylo příjemné oboustranné potěšení a nic víc. Až na letišti jsem zjistila, že mi můj milenec „na rozloučenou“ vybral z peněženky všechny peníze, když jsem byla na toaletě.

Teprve v letadle mi došlo, co jsem provedla

Teprve v letadle mi začalo docházet, co jsem to vlastně provedla. Jako kdyby se to všechno odehrávalo v nějakém jiném světě a teď jsem se vrátila do reality. Svědomí, které se na týden někam vytratilo, se teď ozvalo s plnou parádou. Byla jsem zoufalá, nadávala si, nechápala, co to se mnou bylo.

Helena, moje nejlepší kamarádka a spolubydlící z pokoje, mě pozorovala a nakonec se ke mně naklonila, aby to ostatní dvě neslyšely, a řekla: „Hlavně Mirkovi nic neříkej, jestli s ním chceš zůstat. To byla největší kravina. Prostě na to zapomeň, jednou provždy.“ Když jsem se na ni v šoku podívala, jen si dala prst přes pusu a zavrtěla hlavou, jako že se o tom nebudeme bavit.

První týdny po návratu se mi dařilo být v pohodě. Mirek navíc během mé nepřítomnosti chytil „druhý dech“ a najednou se mi začal ohromně věnovat. Možná jsem byla přecitlivělá, ale připomínalo mi to naše začátky, kdy jsme se jeden druhého nemohli nabažit. Až po dalších třech týdnech jsem si najednou uvědomila, že moje přecitlivělost možná může mít i jinou příčinu. Měla jsem obrovské zpoždění s menstruací!

Proč jsem ještě chvíli nepočkala…

Antikoncepci jsem už asi půl roku nebrala, dávali jsme si s Mirkem pozor, protože jsem chtěla tělo nechat odpočinout. Felipe si bral kondomy, jenže to poslední ráno na pláži u sebe žádný neměl a já nedokázala odolat. Nechtělo se mi věřit, že by z jediného sexu bylo dítě, že bych mohla mít takovou smůlu!

Chodila jsem jako náměsíčná, divím se, že mě v tu dobu nepřejelo auto, a vůbec netušila, co mám dělat. Jít na potrat? Před Mirkem bych to neutajila. I kdybych nějakým zázrakem ututlala pobyt v nemocnici, jak bych mu vysvětlovala šest týdnů odmítání sexu? Říct mu to a jít na potrat potom? Nebo si dítě nechat a předstírat, že je jeho? To by možná šlo, kdyby Felipe nebyl černý! A navíc, nedokázala bych asi celý život tohle zamlčet… A hlavně jsem to dítě vůbec nechtěla.

Ještě ten den jsem mu to řekla. Na ten výraz, co měl v očích, nikdy nezapomenu. Prosila jsem ho za odpuštění, omlouvala se, slibovala, on neříkal nic. A to, co říkal potom, si radši nechám pro sebe. Holku, která mu tohle udělala, už nechtěl, a já mu nemohla nic vyčítat. Z bytu, který byl jeho, jsem se odstěhovala k Heleně. A za tři dny potom dostala menstruaci…

Anna, 30 let

Autor článku: KK
Zdroj: Dáma.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění