Melancholik, nebo flegmatik? Různí školáci vyžadují různý přístup

Váš potomek se chystá do první třídy? A vy máte trochu obavy. Pokud znáte, jaký je typ, máte vyhráno. Na melancholiky, choleriky, sangviniky a flegmatiky má páky Ing. Hana Ondrušková, která se věnuje mezilidské komunikaci a osobnostnímu rozvoji.
Melancholik, nebo flegmatik? Různí školáci vyžadují různý přístup
23.11.2015 16:00 |

Je vaše dítě spíš otevřené, povídavé, zvídavé, chce si hrát s ostatními dětmi, sdělovat zážitky, pocity, dojmy? Nebo je převážně uzavřená osobnost: sice si taky hraje s vrstevníky, není žádný introvert, ale je spíš uzavřenější a na svá sdělení skoupější? Otevřenější a výsledkoví jedinci, tedy ti se snahou co nejvíc dokázat, bývají cholerici a sangvinici. Cholerik je především výkonový, zaměřený na úspěch, chce vše rychle zvládnout, nejlépe sám, aby mu nikdo nepřekážel a nekazil jeho úsilí a činnost. Sangvinik je také otevřený k okolí, ale spíš zážitkově.

Chce si činnost užít, stejně jako úspěch, projevit své znalosti a předvést je světu. K uzavřenějším typům patří melancholik – ten zároveň lpí na výkonu (příkladem může být z historie Leonardo da Vinci, vždy perfektní se smyslem pro detail). Uzavřený, který si zároveň výrazně potrpí na vztahy, city, prožitky, to je malý flegmatik: usmívá se, nic nehrotí, není konfliktní. Rodiče s takovými dětmi nemají zpravidla vůbec žádné potíže, až… Do chvíle, než přijde na školní docházku.

Tyto děti totiž nic nechtějí řešit a hrotit ani ve vztahu k učení, ke školní docházce. Nejsou vůbec výkonoví, nejde jim o známky, úspěch mezi vrstevníky. Chtějí být v pohodě, mít partu, zábavu, ve škole se spíš bavit než učit. Pro rodiče je to samozřejmě téma: potřebují i výsledky. Vidět, že dítě má znalosti, a tam začnou potíže.

Cíl je jasný: vytěžit z každého maximum

Hned na začátek patří upozornění: žádný nejsme naprosto vyhraněný, přesně zaškatulkovaný typ. Tolik uklidnění pro rodiče, že i když jejich dítě projevuje jasné rysy jednoho z typů, vždy se jich mísí víc dohromady a je to právě o tom, naučit se s potomkem pracovat, přistupovat k němu tak, aby se našla cesta k těm nejschůdnějším charakteristikám, které se rozvinou a pomohou rodičům i malým školákům pracovat s povahou tak, aby se škola zvládla bez újmy všech zúčastněných. To by mělo být principem a podstatou snahy, jak zvládnout typ svého dítěte a vytěžit z jeho charakteristik maximum.

Cholerik: chce být respektován

Takové dítě je člověkem činu, zaměřené na výkon. Jedná, na nic nečeká. Není schopné setrvat v nečinnosti, učitelka ho proto snadno může zaškatulkovat mezi zlobiče, ale tak to není. Cholerik má pocit, že včera bylo pozdě, že všechno je třeba udělat okamžitě. Nezdržovat se. Nebrat na nikoho ohledy. Tyto děti budou mít ve škole možná trochu potíže s týmovou prací. Cholerik má pocit, že ho ostatní zdržují, že mu nestačí, že ho v činnosti brzdí.

Ale nemyslí to zle, není proti spolužákům, jen si chce úkol splnit rychle, nejlépe sám a samozřejmě co nejlíp. Miluje rozjezd akce, začátek úkolu, ale horší je to s dokončováním. Jak na malého cholerika působit? Od nejmenšího věku má zakódovanou teorii: já pán, ty pán. Není to o tom, že by nerozeznal autoritu, že by nedokázal poslechnout, ale respektuje ji jedině v případě, že je od autority zpět sám respektován. Tedy když na něj učitelka nastoupí z pozice síly jako ta starší, chytřejší, mocnější, neuspěje.

Od nejmenšího věku se cuká a bojuje. S takovou energií, kterou nedá ani učitel, ani rodič. Proto je třeba odmala nasadit pravidla. Vymezit vzájemný prostor: tady je tvé hřiště, tvé království a tady zase vládnu já. V každém prostoru jsou pravidla, která určí jeho vládce, a ta se budou dodržovat oběma stranami. Dopředu si nastavit systém řízené spolupráce. Zadávání práce, plnění úkolů. Stejně tak s kontrolou. Cholerik nesnáší pocit nedůvěry v jeho schopnosti. Lepší je zadat jasně úkol, stanovit si cíl a na konci zhodnotit, co je správně, co už ne. Co je třeba opravit, přepsat, přepočítat, ale nezasahovat do průběhu práce a plnění zadání. To dítě demotivuje, začne se chovat jako lenoch, který úkol nesplní.

U cholerika je toto způsob, jak si dokazuje, že všechno zvládne sám. Je typ, který si chyby musí udělat sám, nesnáší rady. Musí si sáhnout na horká kamna. Pro učitele dobrá rada: nedělat si z takového dítěte nepřítele, ale spolupracovníka. Dát mu roli, funkci, pozici – hlídač kříd, čisté tabule, zavřených tříd. Jinak bude „zlobič“.

Cholerik se alespoň subjektivně potřebuje cítit v kolektivu jedinečný. Toto dítě je nadšený rozjížděč, ale je pomalé v dojezdu. Baví ho náročný začátek, ale s dokončovacími pracemi už je to slabší. Tam se musí ohlídat. Pozor při nabírání si kroužků a zájmů ve volném čase. Cholerici mají velké oči, jsou nadšení, chtějí zkusit všechno, ale… Mají rádi tvrdé, náročné zadání, avšak dotažení pokulhává. To přetrvává do dospělosti.

Flegmatik: chce jediné – lásku

Spolu s cholerikem jsou jako černá a bílá. Flegmatici jsou primárně vztahoví. Zajímá je na prvním místě, jak situace probíhá, jaké emoce cítí a prožívají, ale vůbec ne, proč k tomu vlastně došlo. Představte si běžnou situaci: maminka křičí, protože dítě nesplnilo zadaný úkol, přineslo špatnou známku… Je v právu. Dítě stojí, vzlyká.

Vůbec nevnímá obsah řečeného, výtek, jen volá: maminko, máš mě ještě ráda? Flegmatik konflikt vnímá v jediné rovině: pokud na mě někdo křičí, nemá mě už rád. Nevnímá vůbec obsah sděleného. To, že dostal pětku z matematiky, ho vůbec netrápí, ale pouze to, že ho rodiče nebudou mít rádi. Pětka, neúspěch, ho nezajímá, po výkonu nejde.

Je nešťastný ze skutečnosti, že zklamal maminku nebo paní učitelku. Pro rodiče toto zjištění může být velmi těžké, zvlášť když jsou sami výkonoví a výsledkoví. Rada ve vztahu ke škole, k přístupu: uvědomte si jedno – flegmatici nejsou líní. Mají jen špatný rozjezd a výbornou koncovku. Musíte zařídit, aby se vaše ratolest do úkolu skutečně ponořila, aby ji zaujal, a pak vše půjde. Flegmatik miluje týmovou práci, je pro něj těžké pracovat o samotě. Když je jedináček, je lepší se doma učit společně. Stačí, aby maminka mile a příjemně nabídla pomoc a spolupráci. Dítě flegmatik pracuje rádo, ale pouze v přátelské atmosféře a pod klidným vedením.

Nesnáší nátlak, pak se „kousne“ a přestane dělat cokoli úplně. Potřebuje vysvětlit, co má dělat, postupné kroky, výborně se doplňuje s cholerikem, který ho vede. Když je „dokopáno“ k činnosti, už ji dokončí. Flegmatici jsou vytrvalí, trpěliví, pečliví, šikovní. Mají úspěchy třeba v modelování, v pracovních činnostech, rýsování. Pozor, nechte jim vlastní tempo – pro někoho může být zdánlivě pomalé, ale je to klam! Flegmatik zvažuje současně víc možností, které má v hlavě, je přemýšlivější, hlubší, proto pomalejší, nebo se tak alespoň jeví. Otevřenější jedinci – výkonoví – jsou rychlejší, ale zároveň povrchnější. Rodiče pozor, u flegmatika výraz hned nemusí znamenat nyní! Ale třeba za týden, až dokončí současnou činnost.

Melancholik: neprávem považovaný za lakomce

Je kombinací uzavřenějšího typu, obráceného do sebe, ale zároveň výsledkového. Orientuje se na detail, hloubku, vnitřní řád a strukturu. Někdy si tyto vlastnosti rodiče omylem spojují s tím, že bude mít jejich potomek perfektní pořádek v pokojíčku. On jen potřebuje řád. A ten pro každého jedince znamená něco jiného: pro někoho dochvilnost, pro jiného uspořádaný stůl, ale zároveň ve skříni neskutečný chaos. Některé dítě má rádo řád v aktovce, jiné zase nechce půjčovat své věci, aby mu je jiný nezničil.

Melancholici mohou být omylem kvalifikováni jako lakomí, přitom jen nechtějí mít zničené své vlastnictví. Přístup ke škole? Hrozí riziko, že melancholik bude sám sobě drábem. Chce být perfektní. Nemá odhad a nezvládne splnit úkoly, které si dal. Přitom nechce objem práce snížit. Tyto děti nemají rády týmovou práci, ale z jiného důvodu než cholerici. Příklad: učitelka zadá práci v hodině, dítě má v hlavě nějaký plán, cíl, jak by výsledek měl vypadat. Pro spolužáky to je příliš. Ono je frustrované, pláče, nedokáže si vynutit pomoc, do noci úkol dodělává, přitom s výsledkem není spokojené. Ostatní děti berou automaticky, že práci udělá za ně, zvykly si na tento snadný model. Mají laťku posazenou úplně jinde, neřeší dokonalost, někdy ani splnění zadání. Berou to lážo plážo…

S melancholiky je dobré o situaci mluvit. Trápí se, nechápou, že si zbytečně dávají příliš náročné úkoly, že jsou na sebe přísní, že je neúnosné chtít být dokonalý. Znám případ, kdy se holčička učila hrát na hudební nástroj, ale odmítala vystupovat veřejně, protože nebyla spokojená s vlastním výkonem, který byl dobrý. Ona ho považovala za nedokonalý. Jenom cvičila a cvičila a nikdy nezažila odměnu úspěchem… Jak se zachovat? Nelámat, jen ukazovat laťku a radit. Melancholik by zahořkl při nátlaku a nechtěl by spolupracovat vůbec.

Rodiče a učitelé mohou trochu pomoci tím, že budou dítěti zadávat méně úkolů. Prohlášení typu: přečtěte si toto, ale můžete i další texty, je vražedné. Melancholik udělá automaticky všechno, nebo se o to aspoň pokusí, a bude se trápit vlastní nedokonalostí. Bezpečnější je zadat jen konkrétní úkol, přesně stanovenou část textu, matematické cvičení. Melancholici podávají paradoxně horší výkony, protože si nevěří, přitom ve škole umí nejlépe. Domluvte si pravidla předem, melancholik nesnáší změnu v průběhu činnosti. Nechce žádnou odbočku z pravidel, považuje to za principiální prohřešek. Vždyť jsme se tak domluvili?!

Melancholici bývají velmi citliví, až přecitlivělí, na spravedlnost. Takže pokud se paní učitelka někdy zachovala nespravedlivě, děti ji přistihnou, že nadržuje, je zle. Demotivuje je to, přestávají se učit. Mají pocit, že se nemohou v tomto prostředí realizovat, nechtějí spolupracovat… Ani s učitelkou, ani se spolužáky. Rodiče by s takovými dětmi měli o problému mluvit. U melancholiků pozor na přetěžování. Tím, že se snaží odevzdat práci na více než sto procent, mohou být rychle přetížení, vyberou si příliš mnoho kroužků, v každém z nich budou chtít být perfektní a únava a vypálení na sebe nenechají dlouho čekat.

Dejte dítěti čas, aby činnost dělalo tak dlouho, jak potřebuje, až do chvíle, kdy bude s prací spokojené, bude mít pocit, že je dokonale vytvořená. Pro melancholiky platí totéž co pro flegmatiky: začátek pomalý a konec perfektní. S rozjezdem melancholici váhají (předem vidí, kolik obtíží a problémů se může v průběhu práce objevit), ale když se dostanou do tempa, jsou dokonalí. Samozřejmě jim to trvá dlouho, koncovka může být až nekonečná, protože jejich míra spokojenosti s vlastní prací je velmi problematická. Mějte trpělivost, jinak bude stres.

Sangvinik: ostře vyhraněný typ živel

Dítě velice živé, extrovertní, má rádo lidi a život. Je rtuťovité, neudržitelné. Naprostá většina dětí s „nálepkou“ ADHD a dalších poruch pozornosti a soustředění mohou být běžní sangvinici, s nimiž se nepracuje tak, jak náleží jejich typu. Sangvinik je roztržitý, chce všechno zažít, ochutnat, je rychlý, plný fantazie, netrpělivý, chce všechno hned. Sangvinici chtějí žít a užívat všechno hned a teď. S tím jsou spojená negativa: takové dítě bude mít problémy udržet pozornost, samo sebe v klidu při hodině, nemluvit, sedět a vnímat učitele, dodržovat dochvilnost… A to se s těmito osobnostmi táhne do dospělosti.

Školní řád je daleko bližší melancholikům než sangvinikům. Ti vysloveně trpí. Rodiče by měli proto takovému potomkovi vybírat školy, které reflektují, že není každý člověk podle šablony. Zařízení, která respektují individualitu a pracují s ní. Děti sangvinici netrpí tím, že nejsou úspěšní při výuce, že nemají dobré známky, že nevynikají výkony, ale že nemají úspěch. Postrádají potlesk, obdiv, respekt. Pochvalu učitelky. A ruku na srdce: dítě, které nemá obalené sešity, nikdy nemá všechny úkoly, zase něco ztratilo, nepřineslo, nevyřídilo rodičům… to prostě u většiny učitelů body nezískává. Ocenění nedostává.

A dochází k reakci: když nemám uznání jako nejlepší, budu ho mít jako nejhorší. A práce se sangvinikem je o moudrosti rodičů i učitelů. Jeho energii je třeba nasměrovat dobrým způsobem. Zkrotit totiž nejde. Sangvinik potřebuje potlesk, nedokáže téměř pracovat s negativní motivací typu kritika. Funguje na pochvalu, za tu by se rozkrájel a přetrhl. Jinak nebude vůbec spolupracovat. Rada: úkoly a činnosti na začátku školy rozkouskujte na co nejmenší dílky, aby je dítě zvládalo a mělo pocit úspěchu. Aby drželo časovou linii. Rozhodně nepracujte s dlouhodobými cíli, musejí být jen aktuální, časově omezené a krátkodobé.

Takové dítě má natolik rozcupovanou pozornost, že zadat mu úkol na týden, měsíc není možné. Nezvládne si práci rozdělit – to je doména melancholika. Sangvinik je časově limitovaný, nedokáže dotahovat, potřebuje parťáka – dohlížitele. Člověka, který mu ukáže cestu, diplomaticky připomene jednotlivé kroky a úkoly. To je cesta, která provede tento typ školou s úspěchem. Rodiče bude stát čas: rozdělit práci na kousky, nenápadně kontrolovat plnění a průběh, ale tím zajistí, že se sangvinik naučí systematicky pracovat a zažije pocit úspěchu. Ovšem pozor, nesmí se nudit. Musí to být vymyšlené tak, aby byla činnost neustále zábavná, překvapivá, motivující.

Otázka na závěr: připravovat dítě na školu?

Nejbezpečnější motivace je ukázat mu zábavnou stránku – co bude nového, jak se jeho život mění. Show – to je sangvinik, těší se, jak se předvede. Melancholik potřebuje ujištění, že bude všechno v pohodě. Zůstanou mu jistoty, děti mu nebudou ubližovat, může si vzít svačinu, nemusí s vrstevníky mluvit. Nebude tlačen do modelu, který nechce. A to platí pro všechny malé školáky bez rozdílu. Můžete zůstat sami sebou! Cholerik je tak vyhraněný, že nečeká na názor rodičů.

Ví sám, co si myslet a jak s tím naložit. Tedy i se školou. Je dobré ukázat mu přidanou hodnotu: Dozvíš se, co tě zajímalo, budeš umět to, co tatínek. Flegmatika uklidní zjištění, že na něj učitelé a spolužáci budou hodní, a kdyby náhodou nebyli, domluvíme se a vyřešíme to společně! Všichni by měli dostat to, co od života chtějí. Co potřebují. Má smysl bojovat za potomka, chodit za učiteli, pomáhat jim pochopit vaše dítě. Jeho specifika. Čím víc se mluví a vysvětluje, tím lepší bude výsledek. Dítě bude spokojené a o to jde!

Článek vyšel v časopise Maminka

Autor článku: Regina Rothová
Zdroj: časopis Maminka

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění