Mýty kolem ženské sexuality

Moderní technologie nám prorazila cestu ke hvězdám a dovolila zplodit dítě ve zkumavce. V otázce sexu však osvícení nepřišlo a většina populace tak dodnes žije v pohádkách. Antické bohy pouze nahradily zaručené pravdy, jak máme fungovat a co se nám líbí. O to víc se hemží mýty neuchopitelná sexualita žen. A po čem touží, pak občas nevědí ani ony samy.
Mýty kolem ženské sexuality
4.8.2016 17:00 |

Abyste dostála současnému vzoru ženských ctností, měla byste se chovat striktně monogamně, v posteli si užívat pouze s tím, koho vroucně milujete, lusknutím prsty se dopracovat k orgasmu stimulací bodu G a kolem menopauzy raději zapomenout na postelové hrátky úplně. V arzenálu sexuální mytologie ovšem najdete špeky i zcela opačného ražení.

V každém případě je předem jasno, po čem byste měla toužit a jak toho dosáhnout. A fakt, že závěry dotyčné instantní studie smete vzápětí zjištění studie jiné, přitom nehraje roli – těžko měřitelná oblast sexuality totiž pohádkám už ze své podstaty přeje. Ostatně jak řekl Lev Nikolajevič Tolstoj, blud nepřestává být bludem, i když jej sdílí většina.

„Ve vztahových věcech lidé touží po nějakém ideálu. Chcete být zamilovaná, mít ideálního partnera, dosahovat orgasmu, kdykoli si zamanete. A tato přání a fantazie jsou pak někdy přetransformovány do obecných pravd, které chcete, aby tak fungovaly. A to navzdory tomu, že skutečnost je zcela jiná,“ vysvětluje sexuolog Zlatko Pastor důvod, proč se daří mýtům i v silně racionalizované době, jakou se jeví ta naše.

SRÁŽKA S REALITOU

Problém je, že následná srážka s realitou se rozumem vždycky ukočírovat nedá a někdy dokáže vzbudit pocit méněcennosti i v docela silném jedinci, případně rovnou rozvrátit vztah. Což podle Zlatka Pastora souvisí hlavně s aktuálně vzývaným mýtem o dokonalém sexu vydatně živeným produkcí pornografického průmyslu.

„Jelikož je současná doba přesexualizovaná, média píšou samozřejmě o tom, co šokuje a zaujme, nikoli o běžném, normálním sexu, který není tak výrazně dynamický a rozhodně nepřipomíná každodenní veletrh zážitků a tužeb. A jestliže jsou lidé stále přesvědčováni, jak má vypadat jejich sexuální život, aby měl nějaké grády, výsledkem je stres a pocit selhání,“ vysvětluje následky novodobé mytomanie. Mýty zkrátka škodí.

Paradoxem je, že zatímco v životě ženy a páru přispívá zdravá sexualita ke štěstí jen z 15 až 20 procent, nefunkční a zanedbávaný sexuální život dokáže zničit intimitu a stabilitu vztahu daleko významnějším způsobem. Největší brzdou ženské touhy jsou přitom podle amerického profesora psychologie Barryho W. McCarthyho nejen mocenské hry v rámci vztahu, ale i předvídatelný a rutinní sex. „Málo známým je také fakt, že pokud se pár stane asexuálním (což značí frekvence méně než 10 styků ročně), téměř vždy je to dáno rozhodnutím muže, učiněným jednostranně a neverbálně,“ uvádí psycholog.

NULTÝ BOD G

Patrně největší mýty vznikají tím, že se ženská sexualita vysvětluje v případě biologických prožitků skrze modely a schémata sexuality mužské. Jejich podstata je přitom docela odlišná. Což souvisí i s evolučním nastavením – muž chce předat co nejvíce genetického materiálu, žena si naopak pečlivě vybírá, který jedinec se nejlépe postará o potenciální potomky. Do jaké míry tu působí výchova, kdy se dívkám odmalička vštěpuje romantická představa silného a dominantního protějšku, je otázkou. V běžné realitě sexu každopádně reagují podle Zlatka Pastora všichni muži prakticky stejně a snadno se vzruší smyslovými stimuly, zatímco pro ženy má daleko větší význam citová zainteresovanost a jejich sexualitu charakterizuje variabilita a individualita.

„Muž má orgasmus při sexu vždy, zato v případě žen jej během styku nedosáhne minimálně padesát procent, při vaginálním už vůbec ne. Existuje samozřejmě 30 procent žen, které to mají opačně, ale není to většinové. A jestliže zde na základě pornoprůmyslu působí mýtus, že žena dosáhne vrcholu stejně snadno jako muž a stačí pouze zmáčknout nějaký knoflík, může se dotyčná z první skupiny cítit porouchaně a nedostatečně,“ vysvětluje Zlatko Pastor.

MOCNÁ PSYCHIKA

Mnohem víc než s biologickým nastavením ženy má ovšem tahle věc co dělat s psychikou – v případě dlouhodobých vztahů totiž dosahují muži a ženy orgasmu zhruba stejně proto, že oddaní partneři jsou vůči sexuálním potřebám svých poloviček jednoduše vnímavější.

Evergreenem mezi sexuálními mýty je také existence bodu G. I přesto, že o něm v žádné učebnici biologie či medicíny nenajdete ani zmínku a celá fáma je založena na důkladně propracovaném marketingu. Bod G byl totiž před čtyřiceti lety definován jistou zdravotní sestrou jako nervová struktura v pochvě ženy, přičemž se začalo tvrdit, že jeho stimulací dosáhne každá žena orgasmu.

„Samozřejmě existuje 20 procent žen, které jsou v oblasti údajného bodu G vzrušivé, ale není to tím, že by tam měly zvláštní výrůstek, ale jejich anatomická stavba je prostě taková, že mají citlivější spodní část klitorisu, která je tak drážděna,“ vyvrací Zlatko Pastor neustále přetrvávající mýtus. Málokdo totiž ví, že klitoris ženy není jen malý bod mezi nohama, ale ve skutečnosti jde o velký orgán, který zevnitř obepíná pochvu. Stejně tak je vnitřní stimulací klitorisu způsoben i takzvaný vaginální orgasmus.

IRACIONÁLNÍ REALITA

Přednáškou z anatomie ale záhada ženské sexuality nekončí. Oblíbeným terčem mytologů je i otázka, po čem ženy touží. Jak totiž ukázala masová popularita předloni vydané knihy Padesát odstínů šedi, kde se hlavní hrdinka stylizuje do role submisivní naivky, emancipovaná dominance to vždycky nebude. Minimálně v říši snů a fantazií.

„Sexuální touhy žen jsou většinou romantické a emotivnější a jejich představy barvitější než u mužů, kteří dávají přednost spíše penetrační erotice. Proto u nich boduje porno. Ale opět to nelze podávat jako obecnou pravdu. Neboli dělat z toho další mýtus. Třeba 20 procent žen se na porno dívá rádo,“ upozorňuje sexuolog na úskalí v interpretaci suchých dat.

Pověstný princ na bílém koni ostatně zapadá do pohádkových vzorců dokonale. Stejně jako mýtus, že většina sexu se dělá z lásky, nebo že když se dva zamilují opravdovou láskou, mají se rádi až do smrti. Problém není ani tak v tom, že to tak obvykle není, ale spíše v tom, že tomu chceme věřit a místo reality žijeme fantazií. Jak totiž řekl Sigmund Freud, blud samozřejmě nikdy neodhalí ten, kdo jej dosud sám sdílí.

NENAPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ

„Něco jiného je fáze zamilovanosti a něco jiného dlouhodobý vztah, který je založen spíš na přátelství. A když nejste zamilovaní na 150 procent, ale jen na 90, už to není ono,“ vysvětluje Zlatko Pastor, proč jsou zklamání a úvahy nad smysluplností vztahu obvyklým scénářem odkojenců filmů z hollywoodské produkce. „Nenaplněné očekávání přináší zklamání a dá se předpokládat, že vztah to změní spíš k horšímu.“

Do šablony se ale těžko vejde i vztah, kde máte na stole evidentní důkazy selhání, a přestože racionálně víte, že dotyčný partner pro vás není vhodný, třeba proto, že vás podváděl nebo lhal, měsíce, léta nebo i celý život vás to k němu stále přitahuje, aniž tušíte proč. A když o vás projeví zájem krásný, vtipný a chytrý muž formálně splňující všechny atributy dokonalého protějšku, jeví se vám prázdně jako panák.

Důvod? Jednoduchá schémata v životě nefungují, obecná kritéria použitelná na všechny už vůbec ne. A mýty, kterými si chceme dočasně osladit život, ho nakonec jenom pořádně ztíží. Ovšem jenom tehdy, když je necháte.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Andrea Votrubová
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění