Naše osobnost v posteli

Naše osobnost se odráží v každé situaci, v každém vztahu a ze všeho nejvíc pak v naší sexualitě. Zatímco v práci nebo před svými přáteli můžeme spoustu věcí zatajit nebo „uhrát“,v ložnici vyplavou na povrch rychleji než bublinky v limonádě.
Naše osobnost v posteli
12.7.2013 8:00 |

Naše osobnost se odráží v každé situaci, v každém vztahu a ze všeho nejvíc pak v naší sexualitě. Zatímco v práci nebo před svými přáteli můžeme spoustu věcí zatajit nebo „uhrát“,v ložnici vyplavou na povrch rychleji než bublinky v limonádě.

To, co určuje, jakým směrem se budou vyvíjet naše budoucí vztahy a s nimi spojená sexualita, je množina postojů a přesvědčení, které se v nás začaly formovat už v průběhu raného dětství. To, jak se nám jednou povede v manželství a v posteli, tedy do velké míry ovlivňuje fakt, jaký vztah jsme měli s těmi, kteří o nás od narození pečovali.

Freude, Freude... vždycky na tě dojde...

Mezi základní pojmy vývojové psychologie, které se týkají naší sexuality, patří oidipovský komplex, pojmenovaný podle mytického hrdiny Oidipa, který nevědomky zabil vlastního otce a oženil se se svojí matkou. Zjednodušeně řečeno si podle autora této teorie – Sigmunda Freuda – partnera vybíráme podle rodiče opačného pohlaví.

Synové v průběhu vývoje podvědomě touží odstranit svého rivala, tedy otce, a mít maminku jen pro sebe. V průběhu dospívání a vývoje syn potlačí svoje sexuální touhy ke své matce a musí překonat silné citové vazby, aby se mohl identifikovat se svým otcem. Pokud se mu podaří zvládnout tuto vývojovou fázi, měl by jeho další vývoj, co se týče budoucích partnerských vztahů, probíhat bez problémů. Pokud ne, stráví zbytek života tím, že se bude marně pokoušet ve svých budoucích partnerech hledat kopie své matky. Podobná rovnice pak platí i u dcer, u kterých se mluví o Elektřině komplexu.

Současné teorie zabývající se vztahy v dětství a sexualitou v dospělosti se na tento vývoj ale dívají z úplně jiného pohledu. Takzvaná teorie citové vazby neboli přilnutí předpokládá, že postoje, které si přenášíme do budoucích vztahů, nejsou čistě jen sexuální povahy, ale odrážejí především pocity bezpečí a jistoty, anebo naopak zmatení či nejistoty, které jsme zažívali jako děti.

ŘEKNI MI, JAKÉ JSI MĚL DĚTSTVÍ…

Základní citová vazba se vytváří mezi batoletem a pečovatelem, tedy nejčastěji matkou. Je to specifická emoční a poznávací zkušenost, která formuje naši schopnost emoční adaptace a sociálního chování, a je tedy základem pro naše budoucí vztahy, které budeme navazovat v dospělosti.

Jestliže mělo dítě dostatek lásky, pozornosti a péče, pak se v budoucích vztazích bude cítit stejně bezpečně a příjemně. Pokud se mu ale rodiče nevěnovali nebo se mu věnovat prostě neuměli, může si pocity zmatenosti a nejistoty přenést do svých nejbližších emocionálních vztahů. A protože nejbližší emocionální vztahy bývají ty, které máme se svými sexuálními partnery, hraje základní citová vazba často největší roli právě v partnerství.

Studentka australské Deakin University Christina Stefanou společně s psycholožkou Maritou McCabe tento vztah studovaly podrobněji. Vycházely z desítek studií a výzkumů, které se zabývaly sexuálními dysfunkcemi, frekvencí styků a partnerskými vztahy, ze kterých se dala vyvodit souvislost mezi sexualitou a základními citovými vazbami.

Většina ze studií vycházela z jednoduchého dotazníku, ve kterém měli respondenti vybrat jednu ze tří odpovědí na otázku, jak se v partnerském vztahu zpravidla cítí. Nabízené odpovědi byly následující:

  • Blízké vztahy nevyhledáváte, snažíte se být nezávislí, znervózňuje vás, pokud se někdo snaží dostat příliš blízko, a emoční blízkost pro vás není důležitá.
  • Nemáte problémy s intimitou a blízkostí, nebojíte se být ve vztahu na někom závislí a nebojíte se vědomí, že je někdo závislý na vás, nemáte strach z toho, že vás partner opustí nebo že by se k vám dostal příliš blízko. Ve vztahu vyhledáváte jak intimitu a blízkost, tak i nezávislost a dokážete tyto dvě polohy vybalancovat.
  • Často máte pocit, že se ostatní bojí vám být tak blízko, jak byste si přáli. Často vás trápí obavy, že vás partner nemiluje tolik jako vy jeho, máte strach, že vás opustí nebo že vás zraní, a proto máte tendenci ho kontrolovat.

Christina Stefanou a Marita McCabe poté podle odpovědí definovaly tři základní styly chování:

  • Odpovědím A odpovídal takzvaný vyhýbavý styl, může souviset s raným vztahem s rodičem, který nebyl na dítě emočně vyladěný nebo se vůči dítěti snažil chovat tak, jak si myslel, že je to správné, ale ve vztahu chyběla vřelost, přirozenost a spontaneita. V budoucích vztazích mohou takoví lidé trpět strachem z blízkosti, z toho, že budou zraněni nebo opuštěni. Často pak dávají přednost krátkodobým sexuálním vztahům, aby tak zabránili vzniku možné hluboké citové vazby.
  • Ve druhém případě takzvané jisté vazby mělo dítě vřelý vztah s matkou nebo jinou pečující osobou. Matka byla na dítě emočně vyladěná, uměla adekvátně reagovat na jeho potřeby. Takoví lidé nemívají v budoucím životě problémy s navazováním vztahů a blízkostí a umějí se lépe vyrovnávat i s případným odmítnutím nebo samotou.
  • Třetí, úzkostný typ, vzniká ze vztahu s rodičem, který byl nesrozumitelný, nevypočitatelný, a dítě nebylo schopno se v projevech zorientovat, což v něm vyvolávalo citovou nejistotu. Stejné pocity nejistoty a strachu si pak přenášejí do svých budoucích vztahů a mívají tendenci být na svém partnerovi závislí.

SEX NEBO ROMANTIKA

Po srovnání svých výzkumů se studiemi zabývajícími se sexualitou pak autorky dospěly k závěru, že lidé s vyhýbavým nebo úzkostným stylem chování mají prokazatelně méně uspokojující sexuální život a vykazují mnohem vyšší procento různých sexuálních dysfunkcí od menší vzrušivosti, přes problémy s dosahováním orgasmu, bolestivostí při sexu či problémy s erekcí než lidé, kteří zaškrtli odpověď B.

Lidé s vyhýbavým stylem chování, kteří žijí v dlouhodobějších vztazích, mají potíže s intimitou a k sexu se často staví odmítavě, a mohou tak nechtěně blokovat sami sebe v navazování blízkých vztahů a připravovat se o emocionální podporu, které se jim nedostává. Zatímco lidé s úzkostnou vazbou často spojují sex s romantickou láskou a používají sex jako prostředek k odbourání nejistoty a možnost přiblížit se k partnerovi blíž, sex jim dává pocit lásky a ocenění a můžou velice často spadnout do vztahů, které ubližují jejich už tak křehkému sebevědomí.

Z dalších výzkumů také vyplynulo, že naše získané postoje se stejně jako v reálném životě odrážejí i v našich sexuálních fantaziích, takže i ze svých snů o tom, co byste v ložnici chtěli dělat, můžete usoudit, ke které ze tří základních kategorií patříte. Dobrá zpráva je, že se základní citovou vazbou nejsme svázáni napořád. Jakmile si uvědomíte své vazby a s nimi související možné sexuální problémy, můžete začít pracovat na tom, abyste konečně dosáhli maximálního naplnění nejen v životě, ale také v ložnici.

Článek vyšel v časopise Moje Psychologie

Autor článku: Marta Fenclová
Zdroj: Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění