Nudíš mě, odcházím...

Když se řekne dlouholeté, klidné a vyrovnané partnerství, vybaví se vám jistota, ale zřejmě také stereotyp a s ním spojená nuda. Je to jeden z hlavních problémů dlouhodobých vztahů: nudí se lidi v manželství i v soužití na psí knížku. Je nuda skutečně nezbytnou součástí vztahu, nebo se jí lze vyhnout? A kdy je důvodem k rozchodu?
Nudíš mě, odcházím...
24.7.2011 8:00 |

Kdo by to neznal: když se s někým seznámíte a začnete spolu sexuálně žít, připomíná to výbuch sopky. Vzduchem létají e-maily, esemesky, fotky; když se vidíte, jedno překvapení střídá druhé… A sex? Strháváte ze sebe svršky, kdykoli je příležitost. Objevujete, jaký ten druhý je, co ho vzrušuje, co se mu líbí, a zároveň zjišťujete, co se líbí vám. Touha poznat druhého je taková, že zpočátku nežijete pro nic jiného. Jak a kdy se stane, že po nějaké době je tohle všechno pryč? Proč dáte před večeří v restauraci přednost televizi a sex se odehrává výhradně jenom v ložnici a hlavně rychle…?

Zkrátka odezněla zamilovanost a postupně dochází k posunu do jiné roviny vztahu. Ruku v ruce s tím přichází i útlum sexuální vášně a určitý stereotyp. Jsou dva typy lidí. Jedni ho vítají – lidé, kteří preferují jistotu a pravidelnost – a je pro ně vlastně stimulující. Ti druzí, hledači nového, reagují opačně. Každopádně to není jen vina hormonů, že po dvou třech letech máte ve vztahu pocit jakési prázdnoty. Můžete si za to i vy sami. Stačí se zamyslet nad tím, jak jste spolu komunikovali kdysi a jak spolu mluvíte dnes – přestáváte se ptát, vysvětlovat, předpokládáte, že jeden druhého znáte, že víte, co si myslí, co od vás očekává…

Takže se přestáváte snažit cokoli objasňovat, a když druhý řekne něco, co vám nevyhovuje, neptáte se, jak to myslel, ale vysvětlíte si to po svém – často usoudíte, že vám to určitě dělá schválně, a cítíte se nechtění a odmítaní. „Nuda ve vztahu vzniká zvykem, společné soužití zkrátka otupí také tím, že vše, co pro vás kdysi bylo jeho zpestřením, vnímáte nyní jako samozřejmost. Z pohodlnosti přestáváte vykonávat drobné pozornosti a vytváříte tak velký prostor pro přicházející nudu,“ říká psycholožka Alex Doležalová a pokračuje: „Drobnými pozornostmi myslím cokoli – počínaje vzájemnou vstřícností a konče tím, že si na partnera udělám čas a jdu s ním do kina stejně jako na začátku vztahu. Je až s podivem, pro kolik lidí je toto problém.“

Kdy pomůže restart

Každý člověk žijící v dlouhodobém vztahu tvrdí, že svého partnera zná jako své boty. Podle psychologů je to velký omyl. Člověk je složitá bytost a někdy nezná dobře ani sám sebe… ostatně kolikrát už se vám v životě stalo, že jste sami sebe překvapili reakcí, kterou byste od sebe vůbec nečekali? Navíc základní vlastností každé živé bytosti je schopnost měnit se. Je to normální, protože každý člověk během života mění názory, vkus, baví ho jiné koníčky, jiná forma práce, setkává se s jinými lidmi… s každou takovou změnou je najednou někým trochu jiným, ovšem vy to nevnímáte.

V zajetí iluze, že svůj protějšek znáte, logicky docházíte k přesvědčení, že nemá smysl ho zkoumat, že nemá smysl se ho na to či ono ptát. Ztrácíte chuť objevovat a nuda má najednou u vás doma dveře otevřené dokořán. I sebelepší vztah se po čase vyčerpá a člověk může mít pocit, že kráčí tak nějak odnikud nikam bez pocitu vnitřního štěstí. Každé partnerství proto potřebuje po určité době jakýsi restart – něco, co ho nabudí a dá člověku další motivaci v něm pokračovat. Pro někoho je to zahraniční cesta nebo stavba domu, pro jiný pár dítě. „Pro nudu v partnerství neexistují žádná obecná kritéria a doporučení. Je třeba začít ji řešit v okamžiku, kdy se pro jednoho z partnerů stane neúnosnou a vnímá ji jako problém. Důležité je, aby se partner, který nudu pociťuje, ozval a začal s druhým o problému komunikovat,“ dodává odbornice.

Nuda v ložnici

Ztráta chuti objevovat a s ní spojená lenost pochopitelně přináší stereotyp i do ložnice. Milování je najednou nezáživné, předvídatelné, prostě otrava… „Když vás sex nudí, znamená to, že jste zanedbali něco důležitého. Buď ve vztahu (nenudí vás protějšek i v jiných oblastech?), nebo málo a nedobře komunikujete,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. Stereotypu se úplně nevyhnete, v tomto směru žádná univerzální rada neexistuje. Ale nudit se nemusíte.

Odborník radí zkusit změnu: ve způsobu milování, v místě, s pomocí sexuálních hraček… „Doporučuji rozvíjet fantazii. Což dnes mnoho lidí přestává umět. Když se zeptám na erotické fantazie, často se dozvím, že je nahradil internet. Pohodlné, ale zrádné,“ konstatuje. Spokojenost s partnerským a sexuálním soužitím je podle něj především otázka iniciativy – důležité je nespoléhat na to, že se vztah bude vyvíjet sám od sebe, ale aktivně se na něm podílet, ať už slovy, nebo činy.

Řada lidí to bohužel chápe tak, že si jako řešení stereotypu pořídí milence nebo milenku. „Mnozí nevěrníci a nevěrnice si myslí, že takový odskok něco napraví. Opak bývá pravdou. Málokdy nevěra přinese do původního vztahu zlepšení, častěji ho naruší,“ konstatuje sexuolog. Mnozí lidé si stěžují, že jim v dlouhodobém vztahu chybí šimravý pocit v břiše, který cítili na jeho počátku. Hormonální „zfetovanost“ se však postupně vyčerpá v každém soužití.

S tím je prostě potřeba se částečně smířit: ano, nemilujeme se třikrát denně jako na začátku a nemám motýly v břiše, ale mám fajn manželství, protože mám to a to… Sex je důležitý, ale rozhodně by se neměl stát hlavní náplní vztahu. Láska nerovná se pouze vášeň, má i další složky: intimitu, důvěrnost, blízkost, oddanost… A propos, ruku na srdce – skutečně si umíte představit milovat se třikrát denně tři sta šedesát pět dní v roce? Nezavánělo by to náhodou trochu nudou?

Právo na odchod?

Slovo stereotyp zní mnoha lidem hrozně. Je to zvláštní paradox. Osobně znám totiž spoustu těch, kteří mají rádi, když věci běží tak, jak mají, a byli by vděční, kdyby mohli mít své jistoty uložené v partnerství, kde by je denně nečekalo nějaké – často nepříjemné – překvapení, a mohli si aspoň chvíli vydechnout od neustálého řešení všeho možného. Nedávno jsem na internetu četla příběh ženy, která se rozhodla vyřešit nudu v desetiletém vztahu rozvodem.

Pod jejím příspěvkem byl i následující komentář: „Rozvést se? Nuda? To jsou hloupé řeči. Copak nás to ve škole nebo v práci vždycky bavilo? A kvůli nudě nebudeme studovat? Přestaneme pracovat? Nebylo by lepší zvednout zadek a začít s tím něco dělat?“ Jiná žena na tomtéž místě zase slučovala nudu v manželství s právem na nevěru: nudím se – pořídím si milence. „Nevěra stereotyp neopraví a mluvit o právu/neprávu je scestné,“ konstatuje sexuolog Ondřej Trojan. Martě bylo dvaačtyřicet, když za ní přišel kolega s tím, že už ji několik let miluje a nehodlá ztrácet čas. „Jsme spolu sedm let a máme krásný vztah – jsme šťastní, že se máme. Myslím, že jen zralý člověk dokáže ocenit to, že má koho milovat. Když jsme mladí, myslíme si, že nejdůležitější je, aby někdo miloval nás a aby náš život byl pořád jako na horské dráze. Je to mýtus,“ říká.

Zahánět první náznaky stereotypu nebo nudy nevěrou či ochodem ze vztahu je podle Alex Doležalové nesmysl. „Mnohem účinnější je si s partnerem nejdřív promluvit o svých pocitech a pak se pokusit najít řešení, jak vztah okořenit. Důležité je také to, aby se každý z dvojice uměl zabavit sám – obnovil koníčky, vztahy s přáteli – a nespoléhal na to, že mu vzrušení a zábavu zajistí ten druhý,“ dodává odbornice.

Existují teorie o tom, že obecně je nudnější manželství než soužití na hromádce. Alex Doležalová s nimi nesouhlasí: „Nuda souvisí s délkou vztahu a s frekvencí setkávání obou partnerů, nikoli s formou soužití. Žít spolu na psí knížku je spíš stresující. Ženy v takových vztazích bývají podrážděnější, protože nemají jistotu, jestli jsou pro partnera skutečně tak důležité, že si je jednou vezme. Ovšem pravda – možná právě kvůli tomu se tolik nenudí,“ usmívá se psycholožka.

Autor článku: Jana Benešovská
Zdroj: Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění