Osudoví muži - existují skutečně?

Tato otázka spolehlivě rozproudí jakoukoli diskusi: Existuje láska na první pohled? Podle vědců ze Syracuse University
nejenže existuje, ale k propadnutí kouzlu druhému člověku stačí pětina sekundy.
Osudoví muži - existují skutečně?
16.8.2011 15:00 |

<<< Předchozí kapitola: Jaký vliv má na Vás první láska?

„Když se zamilováváme, volíme protějšek, jako když si vybíráme dort. Řídíme se podle celkové chuti, a nikoli podle surovin použitých k jeho upečení,“ napsal psycholog Eli Finkel pro časopis Nature.

To neznamená nic jiného, než že mozek rychle vyhodnotí, jestli dotyčný nebo dotyčná svým vzhledem a chováním zapadá do určitého vzorce, který je pro vás důležitý. Pak stačí pár sekund na to, abyste se zamilovali. Z letmých pohledů do výzkumů na toto téma se zdá, že láska na první pohled zasahuje mužei ženy stejně.

Martiny Trojanové to ale není tak úplně pravda: „Na první pohled se podle mě snadněji zamiluje muž. Je to dáno tím, že muž si ženu vybírá v první řadě podle vzhledu a teprve po nějaké době hodnotí, jestli s ní jde o perspektivní vztah.

Naopak většina žen primárně uvažuje o tom, zda by dotyčný mohl být budoucím otcem jejích dětí a jestli je schopný ji zabezpečit. Nenechá se tedy tak rychle poblouznit jako její mužský protějšek.“ Jestli jde opravdu o lásku na první pohled, nebo jste se ve svém úsudku mýlili, poznáte většinou už za tři měsíce.

Zhruba v této době lidem začnou padat růžové brýle a partner, který se dosud zdál být bez chyby, je najednou lump a žena třeba hysterka. Proto psychologové doporučují počkat se všemi důležitými rozhodnutími aspoň pár měsíců. Brát si někoho v zamilovanosti, nebo dokonce počít dítě je pošetilé a nebezpečné.

Teprve když poblouznění odezní, nastane jedna ze dvou situací. Buď člověk zjistí, že vztah stál pouze na zamilovanosti – ryze iracionálních, chemických základech, na kterých se stavět nedá, nebo cítí, že zamilovanost sice odchází, ale partner nadále zůstává tím nejbližším člověkem. Pak je to láska.

Jestli jsou vztahy z náhlého vzplanutí trvalejší než ty zrozené pozvolna třeba z několikaletého přátelství, to je těžké posoudit. Obecně se má za to, že pozvolná partnerství jsou na tom lépe: lidé znají jeden druhého, své zvyky i zlozvyky, způsob života, názory. Hned tak něco je nepřekvapí a hned tak něco s nimi nezamává. Ale…

Pan Osudový

V životě člověk potká řadu protějšků, ale opravdu zamilovat se může jen párkrát za život – obvykle dvakrát nebo čtyřikrát. Proto je namístě mluvit o osudových láskách. Záhadnou osudovost psychologové vysvětlují dvěma způsoby.

Často se za osudové lásky považují vztahy neopětované nebo nenaplněné. „Je to proto, že člověka, po němž toužíme a je pro nás nedostupný, máme tendenci si idealizovat. A takový ideál nekonfrontovaný s realitou má skutečně dlouhou životnost,“ říká Zuzana Lišková.

Někdy se jako osudový označuje také vztah, kdy citová angažovanost jednoho neúměrně a dlouhodobě převyšuje angažovanost druhého. A často se v případě „osudových“ jedná o protějšky, s nimiž nás pojí nějaký silný zážitek, který se nám hluboce vryl do paměti. A je logické, že čím jsou naše zážitky spojeny se silnějšími emocemi, tím více si je pamatujeme: ať pozitivní, nebo negativní – viz třeba pan Božský ze Sexu ve městě.

„Domnívám se, že pro každého člověka existuje na světě několik vhodných partnerů pro život, ne jen jeden jediný, ale ne všichni máme to štěstí, že ho potkáme. Každopádně i pokud ho máme, nikde není napsáno, že právě s tímto člověkem prožijeme zbytek života. V každém vztahu – i v tom sebeosudovějším – záleží totiž primárně na obou partnerech, jak se o něj budou starat a jak ho budou hýčkat,“ upozorňuje Martina Trojanová.

Ani případná osudovost zkrátka nic nezmůže, když nebudete mít chuť se svému vztahu věnovat. Konce osudových lásek pak bývají úplně stejné jako u každého jiného soužití…

Předchozí kapitola: Jaký vliv má na Vás první láska?

Poslední články autora

Nudíš mě, odcházím...

Co trápí muže?

Máme v práci fňukala

Zobrazit všechny články autora

SLEVÍN.CZ - KAŽDÝ DEN NOVÉ SLEVY NA JEDNOM MÍSTĚ!

Autor článku: Jana Benešovská
Zdroj: Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění