Prosaďte u dětí pravidla

Pravidla jsou důležitá. Poskytují ochranu před mnohými z nebezpečných situací, jež jsou součástí každodenního života.
Prosaďte u dětí pravidla
10.6.2003 0:00 |

Vnášejí do života společnosti řád a předvídatelnost, čímž lidem umožňují žít s důvodným vědomím bezpečnosti. Pravidla ale nejsou jen slova. Fungují pouze tehdy, když ti, kdo mají oprávněnou moc, trvají na jejich dodržování. Jinými slovy, jejich uplatnění je kritickou součástí celého procesu.
Rozhodnete-li se pro zavedení pravidel, musíte v sobě nalézt odhodlání vynutit si jejich dodržování. K tomu budete potřebovat čas a energii, ale jiná cesta, jak docílit, aby tato součást výchovy fungovala, neexistuje.
Kdykoli slyšíme slovo vynucení, okamžitě se nám vybavuje trest. V mnoha ohledech se tato slova stala téměř synonymy. To proto, že výchova ve snaze být úspěšná po mnohá léta spoléhala jen na mocensky uplatněné důsledky a tresty. Pokud mají rodiče i učitelé co dělat s neposlušnými dětmi, vždy se ohlížejí po nových, snadno aplikovatelných následcích, pomocí nichž by přiměli děti udělat, co se po nich chce. Brzy však dojdou k poznání, že opravdu efektivních, v praxi použitelných následků zase až tolik není.
Jsou okamžiky, kdy rodiče i učitelé v zoufalé snaze udržet nad dětmi kontrolu pohrozí velmi nepřiměřeným trestem. Mohou například na dítě uvalit domácí vězení na celé dlouhé týdny, ba i měsíce. Dalšími častými hrozbami jsou například už nikdy nevzít dítě na výlet nebo už nikdy nenavštívit určité místo, které má dítě rádo. Takové hrozby jsou evidentně nefér. Nevyhnutelně u dítěte vyvolají bouři hněvu a značný odpor, což ovšem může mít za následek ještě přísnější potrestání.
Takto s dětmi zacházet nechceme a docela určitě to ani není správný způsob řešení problémů, jaký bychom jim chtěli poskytnout jako příklad. Tato situace nastává tehdy, když lidé začnou spoléhat na to, že tresty navodí to, čeho trest dosáhnout nemůže. Ačkoli někdy je potřeba k němu přikročit, přece jen zůstává pouze jedním z donucovacích prvků a nikdy není použit primárně. Zde následuje několik kroků, které vám pomohou dostat důsledné trvání na dodržování pravidel zpět do správných kolejí.

Začněte po troškách
Když přišel do módy management chování, mnoho rodičů a učitelů si stěžovalo, že je extrémně náročný na čas. Mohli jste strávit celý den pouze odměňováním a trestáním. Dveře ledniček se začaly pokrývat řadami hvězdiček. Nálepky a body se rozdávaly po hrstech.
Na stížnosti experti odpověděli návrhem, aby jak rodiče, tak učitelé přehlíželi drobné prohřešky proti dobrému chování – technika obecně nazývaná „ignorování“. Co však neřekli, bylo, že ignorování je technika vysoce riskantní. Ve skutečnosti jedinou nevychovaností, kterou byste měli ignorovat, je vynucování si pozornosti, neboť právě toto chování je odpovědí na ignorování. Pokud však budete ignorovat vzdorovitost, bude nabývat na síle. To proto, že děti věří, že:

Chování, které ignorujete, je chováním, které připouštíte!
O co tedy při ignorování ve skutečnosti jde, je, že byste neměli každou maličkost trestat, což však neznamená, že neuděláte nic. Výchova k poslušnosti vyžaduje, aby dospělí dohlíželi na malé, téměř nepodstatné akce dětí. Instruktor autoškoly určitě nepřehlíží malé přestupky. Pokud se při přejíždění z jednoho pruhu do druhého neohlédnete přes rameno, zastaví vás a bude trvat na tom, abyste si tento úkon zopakovali ještě jednou a správně.

Mocnější než trest
Zapomeňte na to, co jste slýchali o důslednosti ve vztahu k trestům. Ve skutečnosti trest funguje pouze tehdy, je-li zřídka se vyskytujícím jevem. Pokud jej použijete příliš často, děti se rychle stanou vůči němu imunními.

Naštěstí je zde něco daleko mocnějšího, co byste měli používat jako svoji primární metodu při učení dětí poslušnosti. Tou silou je trvání na svém.

Vaše odhodlání, že děti udělají, co jim nařídíte, musí být skálopevné. Musíte mít vůli trvat na svém, dokud dítě vaše nařízení či instrukci nesplní. Vypěstujte si návyk, že jakmile jednou instrukci vyřknete, není jiné cesty, než že ji děti provedou. Zároveň však musíte i vy být odhodláni vzít je za ruku (tedy, je-li třeba, i všeho nechat…) a dovést je k splnění daného úkolu se slovy: „Ale ano, uděláš to. Hned.“

Jen se dobře dívejte na lidi, kteří mají někoho na starost. To se týká dobrých trenérů, lidí, kteří organizují společenské akce, i lidí, kteří řídí prosperující obchodní společnosti. Kromě toho ovšem existuje velké množství skvělých rodičů a učitelů. Čeho si u každého z nich všimnete, je, že jen zřídka pohrozí trestem.

Disponují určitou kvalitou, přirozenou autoritou, která je patrná v tónu jejich hlasu, z jejich výběru výrazů a ze způsobu, kterým se prezentují. Není rozhodující, jsou-li to muži nebo ženy. K svému poslání přistupují zpříma a věcně. Zřetelně vyjadřují, co očekávají, a neslevují z toho. Právě v tom tkví tajemství umění vést lidi.

Opět si představte učitele autoškol. V okamžiku, kdy začnou dávat instrukce, není pochyb o tom, že neexistuje možnost volby. Dovednosti nutné k bezpečné jízdě nejsou volitelné a nelze o nich diskutovat.

Tak musíte jednat, chcete-li být efektivní. Vydáte-li instrukci, trvejte na jejím vykonání. Dejte zřetelně najevo, že o ní nebudete diskutovat. To, co způsobí, že cíle bude dosaženo, nejsou hrozby trestem.

Spíše musíte být odhodláni dítě postavit čelem k sobě a pevně mu sdělit: „Ano, uděláš to. To je úkol, který musíš udělat. Dej se do toho.“ Připravte se na nutnost prostě je přimět, aby jakoukoli jinou činnost ukončili.

Nezapomeňte na principy, které uvádíme jako klíčové, které vám pomohou zajistit, že to bude fungovat. Zapomeňte na křik, hrozby a vyjednávání. Prostě jen dohlížejte a dávejte pokyny. Umožněte dětem spatřit svou přirozenou autoritu v pevnosti vašeho postoje a slyšet ji z odhodlání ve vašem hlasu.

Autorita? Jaká autorita?
V čem tato autorita spočívá? Vyplývá z toho, že víte, co je vaším úkolem. Vyplývá z toho, že si uvědomujete, proč omezení ustavujete a proč své děti učíte těmto omezením se podvolit. Vyplývá z toho, že chcete, aby dovednosti a vědomosti, které jsou vám vlastní, se rovněž naučily i vaše děti. Vyplývá z vědomí, jak důležité je pro děti vyrůstat k zodpovědnosti a schopnosti spolupracovat.

Když děti začnou vaši autoritu zpochybňovat, odpovězte jim:
„Je to můj úkol.“

Napadnou-li vaše právo něco chtít, sdělte jim:
„Je to můj úkol.“

Výchova není soutěží v popularitě. Nemějte obavy, jestliže se vašim dětem nebude cokoli z toho, co vy děláte, líbit (zatímco ony nesmějí). To, co potřebujete, je respekt, nikoli ocenění. Respekt k roli rodiče nebo učitele. Ocenění s největší pravděpodobností přijde později, obvykle až když vaše děti budou mít svoje vlastní děti.

Důležitá role trestu
Ruku v ruce s tím, jak v lidech postupně narůstají obavy z negativních důsledků dnešní výchovy, zejména následků trestání, dělají často tu chybu, že se uchylují k druhému extrému, hlásajícímu, že trest je naprosto nevhodný přístup, který ničemu dobrému neslouží. Tvrdí, že bychom jej neměli užívat vůbec. Smůlou je, jak se zdá, že kyvadlo se vždy přehoupne z jednoho extrému do druhého. Buď je něco ve všech ohledech dobré, nebo ve všech ohledech špatné. Obvykle však existuje i zdravá střední cesta a to platí i v případě užití trestu.

Než budeme pokračovat, pojďme si jednoznačně ujasnit, proč tato sekce je o trestech, a nikoli o logických následcích, což by doporučovala většina expertů. Důvod je jednoduchý. V reálném životě jsou logické následky řídkým jevem. To proto, že onu logiku následku musí být schopno vidět oko příjemce, nikoli udělujícího. Velmi málo dětí chápe logiku následného opatření v okamžiku, kdy je uplatňováno. Pokud je opatření vnímáno jako trest, pak trestem prostě je. Pokud jsou děti vyloučeny z účasti na školním výletě nebo nesmějí ven s kamarády, jsou trestány a nemá smysl to máčet v cukrové polevě. Pojďme to nazývat pravým jménem a dětem sdělujme na rovinu, proč jsme k tomu přikročili.

Trest ve výchově musí plnit důležitou roli, avšak není tím, za co jej považujete. Trest děti nenaučí zodpovědnosti a smyslu pro spolupráci (jak pochopíte v kapitole 10). Nikdy nedokáže nahradit dohled a řízení. Co však trest určitě dokáže, je, že předá zřetelné sdělení o tom, že: „Ne znamená ne!“

Trest dětem sděluje, že co říkáte, myslíte vážně, a děti toto poselství potřebují. Trest dokáže rovněž zastavit špatné chování, a to je důležité.
Pokud pochopíte roli trestu, pak vám bude rovněž jasné, že tvrdého trestu je třeba jen zřídka. Dokonce i krátké vyloučení, řekněme na nějaké dvě minuty, jednoznačně cosi dítěti sdělí. Pokud se přistihnete, že užíváte stále těžších a těžších trestů, pak zřejmě od trestu očekáváte něco, k čemu určen není. Zapamatujte si, že trest bude účinný jen tehdy, bude-li řídkým jevem.

Důležité sdělení
Jsou chvíle, kdy musí dospělí sáhnout vůči dětem k tvrdému trestu. Chvíle, kdy provinění je natolik závažné, že k vyjádření vážnosti situace je třeba daleko zřetelnějšího sdělení, než jakým je pouhé časově omezené vyloučení. Nechť je to tak. Bylo by naprostou hloupostí navrhovat, aby těžké tresty nebyly nikdy používány. Pokud například studenti přinesou do školy zbraně, je vyloučení ze školy jednoznačně zcela na místě.
Pokud takovou situaci zažijete, vyvarujte se toho, abyste udělovali trest v hněvu. Váš hněv pouze otevře dítěti cestu k pocitům, že je trestáno nespravedlivě, a tím k možnému přehlédnutí účelu trestu. Spíše byste měli vnímat určitou lítost. Koneckonců, ostatní pokusy o spolupráci s tímto dítětem selhaly. Cítit smutek nad tím, že se dítě vydalo právě na tuto životní dráhu, je zcela přirozené.
Během celé doby trvání jakéhokoli těžšího trestu udržujte s dítětem kontakt. Pokud je například trestem dočasné vyloučení z vyučování, zvažte, zda by nebylo vhodné na několik minut denně potrestané dítě k vyučování připustit. Těchto několik minut umožní dospělému zhodnotit stav mysli dítěte. Čas strávený společně pak umožňuje oběma stranám zůstat ve styku, což má pro dítě veliký význam v okamžiku, kdy trest vyprší.
Podobně i doma. Vyhýbejte se tomu, abyste poslali děti za trest do jejich pokoje a následně začali jednat, jako by nebyly v domě přítomny. Mluvte na ně.
Udržujte jejich účast na běžném chodu domácnosti, jak jen to půjde. Jejich trest nepotrvá věčně a ony ze svého pokoje musí vyjít s lepším chováním, než s jakým do něj vstupovaly.

Nulová tolerance
Termín „nulová tolerance“ se během několika posledních let stal velmi populárním. Mnoho lidí však jeho význam chápe nesprávně. Nulová tolerance nemá, na rozdíl od oblíbené pověry, nic společného s trestáním. Nelze jí dosáhnout změnou předpisů z „Jestliže se budete prát, půjdete do ředitelny“, na „Jestliže se budete prát, budete vyloučeni ze školy“.

Nulová tolerance má co dělat se způsobem, jakým sdělujeme svá očekávání. Nejlepším příkladem je řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Před lety kdekdo znal trest za tento přestupek podobně, jako znal trest za rychlou jízdu. Tato informace byla projednávána zcela otevřeně. „Budeš-li řídit pod vlivem alkoholu, dostaneš pokutu 5000 Kč a dostaneš 6 trestných bodů.*

Smůla ovšem je, že jakmile lidé začnou pít, přestanou se o následky zajímat. A protože umíralo příliš mnoho lidí, zákonodárci zdvojnásobili pokuty a zavedli trest odnětí svobody. Nezměnilo se nic. Pijákům byly tresty nadále lhostejné.

Potom společnost přistoupila k nulové toleranci. Namísto větších pokut se v oknech automobilů po celé zemi objevily miliony malých nálepek. Každá z nich hlásala: „Za volantem nepij!“ Žádná volba. Žádné dohadování o pokutách. Jen prosté – Nedělej to! Jinými slovy, ať tě to ani nenapadne. Přesně. Nulovou tolerancí je, když o určitých akcích hovoříme jako o nepřijatelných.

Respekt k autoritě
Mnoho rodičů a učitelů přistupuje k užití své moci s obavami. Co když děti respekt neprojeví a neudělají, co se jim řekne? My jsme zde již o třech klíčích důležitých pro získání respektu pojednávali. Tím prvním je budovat poslušnost pomocí mnoha drobných uposlechnutí tak, aby si děti postupně zvykly dělat, co jim nařídíte. Druhým klíčem je prezentovat se jako ten, kdo nese zodpovědnost. Z největší části toho dosáhnete způsobem, jakým před dětmi vystupujete a jak s nimi hovoříte. Opět si vzpomeňte na sportovní trenéry nebo na instruktory autoškol. Zachovávejte klid a rozvahu tak, jako to dělají oni. Máte přirozenou autoritu plynoucí z obrovské zodpovědnosti, kterou vaše pozice představuje. Používejte ji a dejte ji najevo. Říkejte dětem, že děláte to, co se od vás očekává, že je učíte být zodpovědnými a kooperativními jedinci.

Následuje několik dalších způsobů, jak děti učit respektu k autoritě:

• Respekt je obousměrná ulice. Budete-li ignorovat jejich práva a potřeby, bude velmi obtížné naučit je respektu k právům a potřebám druhých. To je zejména důležité v období jejich dospívání, kdy se u nich rozvíjí nezávislost. Nic nezklame očekávání dospívajících více než dospělí, kteří nemají respekt a pochopení pro potřeby adolescentů.

• Buďte vzorem chování, které chcete u dětí vypěstovat. Chcete-li, aby byly zdvořilé, pak byste měli být zdvořilí. Jinak mohou děti vaše pravidla a směrnice považovat za svévolné a nefér. Mějte nicméně na paměti, že toto pravidlo se nevztahuje na chování, které se považuje za akceptovatelné u dospělých, avšak ne u dětí. Nemusíte, například, chodit spát ve stejnou hodinu jako vaše děti. Rovněž nemusíte říkat stejný druh vtipů. Je nutné, aby děti pochopily, že dospělost s sebou přináší určitá práva a privilegia.

Někteří rodiče shledávají obtížným zakázat dětem něco, co sami dělají. Jeden z nejlepších příkladů je kouření. Skutečnost, že sami kouříte, není důvodem k tomu, abyste dovolili dětem stát se drogově závislými. Nemusíte cítit vinu, říkáte-li „ne“. O to ve výchově jde.

Vzpomínáte si na příběh honáka velbloudů z druhé kapitoly? Výchova je způsob, jakým naše děti chráníme a pomáháme jim učit se ze zkušeností druhých. Jelikož vy nebezpečí ukrytá v kouření znáte, je vaším úkolem učit děti volit pro sebe lepší cestu.

• Používejte svoji autoritu moudře. Každá moc má přirozenou tendenci být zneužita a vy musíte tvrdě pracovat na tom, abyste do této pasti neupadli. Dávejte si záležet na tom, abyste nespoléhali na tělesné tresty. Rovněž byste neměli používat tresty příliš často.

Zdroj: 12 klíčů k důsledné výchově, Ronald G. Morrish, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění