Radana (42): Manžel strašně žárlí… Na mého bratra!

Vždy na něj žárlil, ale poslední dobou je to nesnesitelné. Bratr je sympaťák, úspěšný, veselý a díky své nekonfliktní a pohodové povaze je všude oblíbený. Můj muž je jeho pravý opak.
Radana (42): Manžel strašně žárlí… Na mého bratra!
18.12.2015 5:00 |

„Jen přijede Franta, jsi jak vyměněná. Kéž bys byla taková i doma,“ říká často muž

Vždycky jsme si s bratrem rozuměli, je o pět let starší a o mnoho let moudřejší, než já. Když se naši rozváděli a doma to bylo hodně „na nože“, byl mi starší bratr obrovskou oporou a tak to i zůstalo. Tehdy mi bylo pouhých dvanáct a z rozvodu rodičů jsem „byla na prášky“, místo toho, aby mi pomohli naši, pomáhal mi můj starší brácha.

Myslím, že i díky tomu, jak to pár let vypadalo u nás doma, vystudoval jen tříletý učňák. Ale nezabránilo mu to v tom, aby založil vlastní firmu a dělal práci, která ho nejen moc baví, ale také ho solidně živí. Spokojený život, zralost a životní optimismus z bráchy přímo sálají – je strašně lehké si ho oblíbit. Když přijdu mezi naše společné známé, nebo na nějakou rodinnou oslavu, a bratr tam ještě není, okamžitě se všichni ptají, kdy dorazí Franta. Dřív jsem i malinko žárlila, já tak oblíbená nejsem, ale nyní jsem ráda, že právě já mám takového prima bráchu.

Moji radost bohužel nesdílí můj muž. Rok od roku hůře nese to, jak s bratrem vycházím, jak ráda s ním a jeho pohodovou rodinou trávím čas. „Jen přijede Franta, jsi jak vyměněná. Kéž bys byla taková i doma. No jó, no, holt nejsem tvůj úžasnej bratříček!“ vpálí mi často manžel, když přijedeme z nějaké rodinné sešlosti nebo ze společného víkendu. Máme totiž stejně staré děti, které si rozumí, a také dobře vycházím s jeho ženou. Se švagrovou jsme dokonce před mateřskou pracovaly ve stejném oboru a firmě, a tak máme hodně společného. Manželova averze vůči mému bratrovi se bohužel neustále stupňuje a nedávno zašla opravdu hodně daleko.

Žárlí a má vztek, že naše děti dávají přednost hraní se strýcem

Nevím, zda se manžel cítí nějak méněcenný, ale podle mého k tomu nemá objektivně moc důvodů. Vždy přeci záleží na tom, s kým se srovnávám. Pokud bych se měla srovnávat například s ženou svého bratra, musím suše konstatovat, že jsem tlustší, mnohem méně pohledná, mám nepříjemný hlas, a co se týče sportů, jsem proti ní úplné „kopyto“. Jenže já se srovnávat nehodlám, jsem se sebou spokojená.

Můj muž působí na první pohled velmi sebevědomě, je hodně kritický, příliš často se nesměje a všechno bere strašně vědecky a vážně. Má vysokoškolský titul ze školy, která ho prý nebavila, a dělá práci, která ho údajně také nebaví.

Mezi našimi známými je vyhlášeným morousem, dokonce mu někteří říkají nepříliš lichotivou přezdívkou „brbla“. Svého muže mám ráda, i když jsou samozřejmě věci, které bych ráda změnila – ale nejsem naivní. Prostě se ho snažím brát takového, jaký je. A pozor, táta je to skvělý!

„Bohužel“ skvělý táta a strýc je i můj bratr a naši kluci ho milují, když k němu přijedeme, pověší se na něj jako na věšák a já i muž jsme vzduch. Několikrát se stalo, že manžel ztropil pod nějakou banální záminkou hroznou scénu a klukům dal na návštěvě přes zadek – vždy to vyznělo naprosto jednoznačně – žárlí a má vztek, že naše děti dávají přednost hraní se strýcem.

Vůbec jsem si nevšimla, že manžel stojí mezi dveřmi

Poslední společný víkend dopadl naprostým fiaskem a já se obávám, že dlouhou dobu společně už nic nepodnikneme. Měli jsme s bratrovou rodinou a našimi společnými známými pronajatou chalupu v Krkonoších, děti už spaly a my popíjeli a povídali si. Brácha je příležitostný kuřák, já kouřím zcela výjimečně, dalo by se říct jednou ročně. No a nějak to tehdy na nás přišlo a šli jsme si okolo půlnoci dát ven s bratrem cigárko.

Seděli jsme na lavičce, já se opírala bráchovi o rameno a na střídačku popotahovali z jedné cigarety a koukali do nebe. Vůbec jsem si nevšimla, že manžel stojí mezi dveřmi. „Nechci ani vědět, co bych viděl, kdybych přišel za půl hodiny! Vy dva nejste normální. Sestry mám dvě a fakt se k žádné z nich takhle úchylně nechovám.“ ječel manžel do tiché noci. „Seš fakt magor, šváro. A neřvi, zbudíš děti,“ řekl klidně brácha, zašlápl cigaretu a šel dovnitř. Samozřejmě to slyšeli všichni v chatě, zábava skončila a každý šel spát. Mohla jsem se zadusit vzteky a studem.

Manžel mě tlačí k tomu, abych vztah s bratrem omezila

Od té doby přemýšlím, zda se opravdu nechováme nějak nevhodně. O všem jsem mluvila s bratrovou manželkou, která mě uklidňovala, že jí přijdeme naprosto normální, a že je ráda, že máme tak hezké vztahy. Kamarádky, které mě a bratra znají, mi řekly totéž, několik z nich navíc podotklo, že mi vztah s bráškou závidí. Že by hned měnily.

Ale co dál? Manžel mě tlačí k tomu, abych vztah s bratrem omezila. Myslím, že by dokonce přivítal, kdybych se s bratrem vídala tak, jako on se sestrami – maximálně dvakrát či třikrát ročně. Na Vánoce a o narozeninách. Jenže to je pro mě nepředstavitelné, naši se rozvedli, kvůli nevěře a novému vztahu mé matky. Tu otec velmi miloval a pět let po rozvodu zemřel na infarkt. Prostě mu puklo srdce. S mámou jsme se časem usmířili, odpustili jí a nyní se bez problémů stýkáme s jejím současným mužem a jeho dětmi z minulého manželství. Myslím, že mi bratr svým způsobem trochu nahrazuje tátu a já o něj prostě nechci přijít.

(Radana, 42 let)

Autor článku: Redakce
Zdroj: Dáma.cz

Komentáře

Aha | 15.11.2016 14:13

No jo

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění