Renata Ptáčníková: Je to o sebevědomí a o vlastní ceně, kterou naše ženy neznají...

Jak sladit rodinný život a práci? Jsou pracující matky kariéristky a mrchy? O těchto i jiných věcech jsme si popovídali s Renatou Ptáčníkovou - prezidentkou Institutu pro ženy.
Renata Ptáčníková: Je to o sebevědomí a o vlastní ceně, kterou naše ženy neznají...
10.8.2009 0:00 |

S Renatou Ptáčníkovou jsme se seznámily při navazování mediální spolupráce našeho webu Ženy.cz a Institutu pro ženy, jehož je prezidentkou, na projektu Babí léto v rytmu salsy - plesu na podporu rovných příležitostí. A protože Renata je ukázkovou zástupkyní toho co sama ženy učí - tedy sympatická sebevědomá úspěšná žena, snažící se skloubit práci a rodinu, trochu jsem ji (nejen) na toto téma vyzpovídala:

====Bez můžů se prostě neobejdeme==== Manažersky zabýváte se projekty pro ženy již řadu let, jak ale vznikla myšlenka Institutu pro ženy?
Institut pro ženy byl právě výsledkem projektů. Psali jsme různé projekty, ale nějak nás to táhlo k projektům pro ženy. Až jsme zjistili, že ženy u nás jsou úžasné, ale neví o tom. Neznají vlastní cenu a schází jim pravé sebevědomí.

Tím, že jsem kvůli projektům hodně cestovala, mohla jsem srovnat ženy jiných národností. Američanky si nedělaly hlavu s tím co ví, a tvářily se že ví všechno. Italky měly skvělou módu, a sázely na to. Němky se prosazovaly bez emocí. A Češky? Ty měly skvělou postavu, dobré nápady, výborné výsledky a.. nevěděly to. Zbytečná skromnost našich žen, to byl impuls, abychom s tím něco začali dělat.

Dokázala byste definovat jedinou větou poslání nebo cíle této organizace?
Poznej sama sebe, poslouchej své srdce, to ví, jak tě učinit šťastnou. To je oč tu běží  (smích)



Jak byste charakterizovala typickou členku Institutu, popř. typickou absolventku vašich kurzů?
 Nemám ráda uniformitu a tudíž výraz „typická“. Tím pádem bych asi řekla: netypická.

Teď v září pořádá Institut ples na podporu rovných příležitostí. s krásným názvem Babí léto v rytmu salsy. Jak vidíte možnosti rovných příležitostí v naší republice?
Svět je nádherný v tom, že možnosti jsou vždy široké, ale skutečnost je vrtkavá milenka. Víte jaká je realita? Uvedu příklad. Moc bych si přála, aby v druhém ročníku plesu významní muži po pozvání nepřemýšleli, zda jim přijmutí pozvání nesníží autoritu a neztratí na image u kolegů a známých.

http://www.zeny.cz/magazin/pomahame/pozvanka--babi-leto-v-rytmu-salsy---ples-na-podporu-rovnych-prilezitosti.aspx

Našim posláním je neprotěžovat ženy, ale ukázat světu i ženskou cestu se vším, co do jejich života patří. Věřím, že je cesta, jak dát mužskou i ženskou cestu do harmonie tak, aby obě pohlaví těžily z pozitiv, které každé z nich má zakódováno. V České Republice se o rovné příležitosti zajímají především ženy. A kde jinde můžeme zainteresovat i muže, než právě při žhavém tanci. Bez nich se prostě v ničem neobejdeme…

Vy jste pracovala na řadě projektů pro ženy již dříve, v čem jste v oblasti rovných příležitostí zaznamenala největší rozdíly mezi ČR a ostatnímy evropskými zeměmi?
V konzervativním chápání mužských a ženských rolí z minulých století. To je u nás zakořeněno hluboce jak mezi muži, tak mezi ženami. Možná Vás to překvapí, ale u nás ještě najdete ženy- i manažerky, které souhlasí s tím, že je jejich manžel fyzicky napadá, protože si myslí, že si to zasloužily. Najdete i ženy, které nejdou spát, protože celou noc musí žehlit a uklízet, aby přeci byly dobrými hospodyňkami.

Toto jsou extrémy, ale je to znova o sebevědomí a vlastní ceně, kterou naše ženy neznají. Pořád musí někomu a sobě dokazovat, jak jsou skvělé. Potom se stává, že mají 5 rolí: matka, hospodyňka, manželka, manažerka a vrba – a všechno se snaží zvládnout, a prezentují to jak jsou skvělé. V zahraničí si s tím ženy hlavu nelámou. Na úklid mají hospodyni, na hlídání au pairku, peníze utrácí za kadeřníka, módu a koníčky a prezentují vlastní názor, a večer chodí s manželem a dětmi na večeři.

Neříkám, že je to správně, ale ony se chovají hezky samy k sobě, ví co potřebují a nebojí si o to říct. Jak říká krásné turecké přísloví: Když je šťastná žena, je šťastná celá rodina. 




Institut pro ženy pořádá mimo kurzů tzv. Kulaté stoly. V čem podle Vás spočívá jejich význam a přínos? V čem vidíte smysl takovýchto v podstatě uzavřených diskusí?
Přínos pro jednotlivce je v předávání nejlepších praktik, které se osvědčily či příběhů, které mohou inspirovat. Pro společnost jsou naše kulaté stoly přínosem hlavně v předání výsledků všech 10 kulatých stolů ve Sborníku Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Všechna témata Kulatých stolů se týkají klíčových životních ženských otázek, které pro společnost nejsou jednoduché k řešení. Všechny mají proměnnou x a y. Je to např. Slazení rodinného a profesního života, Rituály čarodějek businessu, Silné ženy apod. Zveme zajímavé lidi, kteří mají co říci, např. Janu Bobošíkovou, Magdu Vašáryovou. Přiblížily na dané téma jejich skutečnost. Byla bych ráda, aby výstupy ve Sborníku byly nejen inspirací, ale i lidským vodítkem pro instituce, které tvoří zákony. 

Zmínili jsme ples, kulaté stoly, kurzy…. Institut pro ženy je ale organizace relativně mladá, takže se dá předpokládat její další rozvoj. Co zajímavého chystáte  do budoucna?
Myslím, že všechny aktivity institutu jsou přinejmenším zajímavé, možná i v tom, že v celé Evropě nenaleznete obdobu těchto kurzů ani poslání. Krásné akce budou další kulaté stoly, další ročníky Babího léta a v brzké budoucnosti chystáme týden pro ženy v Řecku s našim partnerem Nikolas Tours se sebepoznáním, kurzy harmonických vztahů, sebevědomí i žen s velkým Ž.

Také píšeme projekty pro ženy, v současné době jsme připravili projekt Silná dvojka – spojení starších žen 45+ a mladých absolventek. Veškeré novinky se ženy mohou dozvídat odebíráním našeho emailového zpravodaje po zaregistrování emailové adresy na našich stránkách. Třešničkou na dortu jsou pravidelné pondělní články pro inspiraci, přemýšlení a zábavy na celý týden.

====Myslím, že se řadím mezi běžné ženy ====
Právě v jednom z výše zmíněných „kulatých setkání“ jste pronesla zajímavou myšlenku: „ženy se vyžívají v seriálech, místo aby pestře žily své vlastní životy…“ Váš život je bezpochyby dostatečně pestrý, nemáte někdy pocit, že trochu připomíná právě onen zmiňovaný seriál….
Znáte to. Kovářova kobyla… (smich)  Myslím, že se řadím mezi běžné ženy s podobnými problémy, myšlenkami a pocity našich členek a klientek. To, že žiju pestrý život je jen odpovědí na to, že poslouchám své srdce a jdu, kam mě táhne. Snažím se brát život tak, jak jde a cením si i trpkých zkušeností. Moje kolegyně, která u nás dělá Sebepoznání říká, že každý dostane, kolik unese.

Jedním z klíčových bodů Institutu je sladění rodinného života a kariéry…. Sladíte?  (smích)
Osladila jsem to manželovi i dceři! (smich)  Ne, slazuji, jak najlépe umím a mým vodítkem je zase má intuice a srdce. Když se neposlouchám a někde to přeženu, zakrátko se to projeví, aby mě to zase vneslo do rovnováhy. Slazovat v naší společnosti, je velice těžké.

Můj obdiv patří všem ženám, které dělí svou energii mezi rodinu i kariéru či nějaký svůj koníček. Naštěstí doba pokročila a sladí i muži. Jsme v novém tisíciletí, je třeba zamíchat tradicemi i normami, nastavit věci znovu a jinak tak, aby vyhovovala co nejvíce lidem. Je tisíciletí žen, proto máme prostor fungovat a usilovat o příjemné změny. Rádi bychom začali v rovině uvnitř ženy jako takové a jejího postoje k okolí, a zároveň osvětou a vyvoláním dialogu ve společnosti u institucí a vlivných osobností. 


Renata Ptáčníková, roz. Vínovská,
 
vystudovala ekonomii na Vysoké škole Báňské v Ostravě a ekonomii Evropské Unie v Antwerpách a Bruselu.

Delší dobu působila jako manažer evropských projektů v konzultantských a vzdělávacích firmách. Připravila sérii projektů pro ženy na pokračování financovaných z ESF, na kterých spolupracovala s odborníky z teorie i praxe jako např. Sociologický Ústav Akademie Věd, Vysoká škola Báňská, Asociace podnikatelek a Manažerek a Tempo Training & Consulting a další. Řídila několik zahraničních projektů. Mezi největší a nejznámější české projekty patří Aktivní žena, Podnikavá žena a Ženský element.

Po dosažení úspěchů v projektech se angažovala pro společnosti i jako lektor v oblasti přípravy Evropských projektů a manažerských praktik. V současné době je presidentkou největšího komplexního projektu pro ženy a s dlouholetými spolupracovníky založila Institut pro ženy. Ve volných chvílích rozšiřuje obzory doktorským studiem. 



 Vy sama jste úspěšnou manažerkou se zkušenostmi z top managementu, ale zároveň maminkou malého dítěte, jak se konkrétně Vám daří skloubit péči o dítě a práci? Co bylo nejnáročnější?
Možná se budu opakovat, ale nejnáročnější bylo poznat vlastní cenu a tudíž odprostit se od syndromu dokonalé … matky, hospodyňky, manažerky… čehokoliv. Odprostit se od pomyslné dokonalosti, která neexistuje. Neexistuje návod, jak dělat věci dobře. Existuje pouze VÁŠ způsob a víra, že to co děláte, a jak to děláte, je to nejlepší, co teď v tomto čase a na tomto místě můžete dělat.

Samozřejmě, člověk ztratí část svého ega, které podrobí dítěti, což je přirozené. Při každém neúspěchu či konfliktu si připomínám větu, kterou jsem kdysi někde četla: Narození dítěte je jako lidi v lodičce. Když v lodi přibyde třetí, musí se všechny věci, náklad i lidé přeskupit tak, aby byla znovu správně vyvážená“. Možná částečně cítím rozdíl mezi mateřskými centry, jichž si velice cením a Institutem pro ženy. Snažíme se v ženách-matkách najít znovu i svou identitu.

 

Když už jsme mluvily o tom top managementu, Vy jste jej v podstatě tak trochu opustila a začala jste se věnovat práci v Institutu pro ženy. Jak složité bylo opustit tuto vysokou, pro mnohé ženy vysněnou, metu?

Otázkou je, co je top a co je meta. Dělala jsem práci, kterou jsem dělala ráda, protože mi byly dány do vínku vlastnosti, které jsem při ní mohla využít. Víte, časem jsem získala jiné hodnoty a dnes již nesoudím lidi podle bílých límečků či portfolia diplomů. Na lidech se mi líbí jejich příběhy. V tomto jsem se myslím, hodně změnila.

Nemáte někdy pocit, že se české ženy snaží být tak trochu vyhraněné, tzn.být buďto dobrými matkami a opečovávatelkami domácího krbu nebo úspěšnými ve své práci a mají poněkud strach z toho zvládnout obojí?
Strach? To není to, oč tu běží. Ale asi máte pravdu. Zase je to o trendech společnosti. A protože je trend být manažerka a druhý trend být dokonalá matka, ženy usilují buď o jedno či druhé. Kéž bychom je mohli zbavit břemene honit se za metami a mít se ráda takovou jakou jsem! Ale buďme upřímní, kdo z nás s tím tak trochu nebojuje…

Není to někdy také trochu přístupem společnosti k ženám - matkám - „kariéristkám“?
Určitě také. Matka kariéristka rovná se mrcha. Žena, která na sebe dbá, rovná se mrcha. Hubená žena? Zase mrcha. A co je závist? Pouze vlastní komplex. Rádi toho komplexu zbavíme celou společnost. Je to ovšem dlouhá cesta. Naštěstí máme celé tisíciletí!

V předchozích otázkách jsme již zmínily váš podzimní projekt na podporu rovných příležitostí Babí léto v rytmu salsy, vraťme se ještě k němu. Proč jste zvolili tuto, na plesovou akci  poněkodu neobvyklou, formu a tak brzké období? Máte ráda salsu? :)
Určitě jste si všimla, že naše klientka není „typická“, a rádi bychom nabourali „tradiční“ věci a vyvolali zamyšlení, inspiraci a diskuzi. Stejně tak náš ples, netradičně s netradičním cílem i pojetím. Babí léto je tak krásné! A salsa tak žhavá! Spojuje to muže a ženy. Salsu tancuju moc ráda s mým manželem. Tanec osvobozuje, bourá bariéry a otevírá srdce. Proto je pro mě ples nádherným nástrojem k tomu, abychom mohli ve společnosti učinit něco dobrého a zásadního.

Děkuji za rozhovor!

Autor: Monika Kváčková
10. srpna 2009

Autor článku: Monika Kváčková
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění