Stalking: kdo je pachatelem a kdo obětí?

Ještě není ani poledne a váš telefon již hlásí osmou zprávu a nejméně třetí či čtvrtý nepřijatý hovor. Autorem nevyžádaných kontaktů je přitom stále ten samý člověk – váš bývalý partner, milenec nebo kolega z práce, který se doposud nesmířil s tím, že jste jen v létě nevzala na milost. Devátá zpráva zapípá právě nyní a vy víte, že do večera se celý rituál bude opakovat ještě mnohokrát. Není stále všem dnům konec a vám již dávno došla trpělivost.
Stalking: kdo je pachatelem a kdo obětí?
6.1.2014 16:00 |

A pak to přijde – na internetu narazíte na podobný příběh. Žena odmítla nápadníka nebo jej po několika měsících či letech vztahu poslala k šípku a on ji nyní bombarduje zprávami, hovory a emaily, přičemž není den, kdy by ji jeho stín neprovázel potemnělými ulicemi až domů. Poté, co s úlevou zabouchne dveře a odloží kabát, zamíří do kuchyně odhrnujíc záclony – a hle – on nehnutě stojí u domu a sleduje její okna. A ona ví, že několik následujících hodin bude stát, rovněž nehnutě, a pozorovat každý stín, který se za jejími okny mihne. Zkrátka a dobře – pronásleduje ji – stejně jako vás.

Pojem stalking se poprvé objevil v první polovině 90. let minulého století v klinických studiích amerických psychologů Reida Meloye a Shayna Gotharda. Již v době svého vzniku termín označoval jak nebezpečné pronásledování, tak tzv. stopování divoké zvěře, jen s tím rozdílem, že zvíře zde nahrazuje oběť lidská. Pojem se později rozšířil do psychiatrické i psychologické praxe po celém světě, a to včetně České republiky.

Kdo je pachatel?

Od 1. ledna 2010 je u nás stalking považován za trestný čin, přičemž zákon o něm hovoří jako o činu, při němž jedna osoba dlouhodobě jinou pronásleduje tím, že jí (nebo jejím blízkým) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou, vyhledává a vyžaduje její osobní blízkost, omezuje ji, vytrvale ji kontaktuje (pomocí emailu, telefonu nebo jinak) a zneužívá její osobní údaje. Pachatel takové činnosti může být potrestán až třemi roky vězení.

A kdo že je tím pachatelem? Odpověď je obtížná, neboť jak praví sama odborná literatura, typologie stalkerů je komplikovaná a nejednotná. Nejmenší procento stalkerů tvoří ti, kteří jsou přesvědčeni o tom, že je druhá osoba (zpravidla výše společensky postavená) beznadějně miluje a že jí musí být na blízku, další část pachatelů jsou fanatičtí milovníci, kteří svou oběť ani nemusí znát, přesto její existence tvoří střed jejich vesmíru (často celebrity). Za více než padesát procent případů jsou však zodpovědní pachatelé, kteří mají se svou obětí jakýsi vztah – ať už osobní, pracovní, sousedský nebo jiný. V tomto případě je riziko napadení oběti značné, neboť pachatel se obvykle cítí ukřivděný.

Ve většině případů je pronásledovatelem bývalý partner, přičemž stalkingu zpravidla předchází domácí násilí. Dalším pachatelem může být také osoba umanutá, jejímž cílem není pronásledovanému ublížit, ale navázat s ním romantický vztah. O něco nebezpečnějším druhem pronásledovatele je pak takový člověk, který je na oběť fixovaný, neboť věří, že vztah s ní bude dokonalý a že i sama oběť je téhož názoru, jen si to prozatím neuvědomuje.

Nejnebezpečnějším pachatelem jsou poté sadisti, kteří usilují o dokonalé ovládání života oběti. Takový člověk svou oběť systematicky tyranizuje a zastrašuje, není schopen empatie, nemá strach a rovněž necítí pocit viny. Tento typ pachatele si často vybírá veselou a energickou oběť s cílem kompletně ji zničit.

Kdo je oběť?

Je na místě říci, že obětí stalkingu může být skutečně kdokoliv – výzkumy však ukazují, že se častěji jedná o ženy než o muže. Ze statistického hlediska bývá potom obětí člověk žijící delší dobu sám anebo takový člověk, který právě ukončil partnerský vztah. Zajímavým faktem přitom zůstává, že dle amerického průzkumu z roku 1999 se každá dvanáctá žena a každý čtyřicátý pátý muž stanou během svého života obětí pronásledování. Průměrná doba aktivního pronásledování se pohybuje okolo dvou let.

Pronásledovanými se často stávají mladší osoby – věkové rozmezí se překvapivě pohybuje od osmnácti do čtyřiadvaceti let. Oběti, které zažívají pronásledování, poté v tomtéž průzkumu uvedly, že největší strach měly z nevypočitatelnosti pronásledovatele a z toho, co se může stát příště. Mezi obětmi však panovaly i obavy, že pronásledování nikdy neskončí a skončí jejich smrtí. Více než deset procent pronásledovaných přiznává, že tento stav trval více než pět let.

Co (ne)dělat, stanete-li se obětí pronásledování?

V prvé řadě – nereagujte a za žádnou cenu nepřistupujte na pronásledovatelovu hru! Pokuste se ignorovat jeho pokusy spojit se s vámi, taktéž neodpovídejte na jeho vzkazy a už vůbec se s ní nepokoušejte sejít. Zde racionální domluva nepomáhá, a tak zapomeňte na hrdinství a snahy setkat se se svým stalkerem a rozumně mu vysvětlit, že tudy cesta nevede. Nepochopí to a vy se jen zbytečně vystavíte nebezpečí.

Odborníci taktéž doporučují svěřit se blízkým osobám a informovat příslušné orgány, zkrátka a dobře – dejte někomu vědět, že máte problém, neboť zde není na místě snažit se celou věc ututlat. Mohlo by vás to stát víc, než tušíte. Ať již uděláte cokoliv, dbejte na své bezpečí – nechoďte temnými a osamělými ulicemi a rovněž vypusťte místa, kde by mohlo dojít k setkání se stalkerem. Pokud je to jen trochu možné, veďte si o pronásledování deník a uchovávejte všechny důkazy (SMS, emaily aj.). A nezapomeňte na to nejdůležitějšího – v případě přímého ohrožení na nic nečekejte a volejte policii.

Autor článku: Tereza Ticháčková
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění