Svatba versus život na hromádce

Do chomoutu, nebo raději jen na psí knížku? Vzít se, nebo spolu žít jenom tak na dobré slovo? Je manželství pro vztah podstatné, nebo sňatek už v dnešní době nepřináší partnerům víc než bezvýznamný kus papíru, jak tvrdí jeho odpůrci? Pro mnohé z nás to mohou být zásadní otázky. Oba typy partnerského soužití mají svá pro a proti. Jaká to jsou? A pro koho se ten který typ lépe hodí?
Svatba versus život na hromádce
2.11.2011 16:00 |

Naše předky to moc trápit nemuselo. Kdo chtěl mít děti, rodinu a také úctu svého blízkého i vzdáleného okolí, jasně dával přednost svatbě před životem na hromádce. Manželství bylo po staletí považováno za posvátné, zatímco druh a družka žili podle mínění většiny společnosti takzvaně v hříchu. Ale časy se mění. Alespoň v naší kultuře. Život na psí knížku je stále častější formou partnerského soužití.

Manželství přežitkem?

Pořád existují lidé, pro které je manželství svaté. Společnost je ale celkově k volnému soužití stále tolerantnější. Stále častěji je slyšet názor, že je to každého věc, jak si svůj život uspořádá. Ještě tak rodiče na své děti naléhají, aby svůj vztah zpečetily oficiálně, ovšem okolí to obvykle neřeší. Ostatně na hromádce dnes žije kdekdo včetně známých tváří. Sociologové se už pár let ptají, jestli se manželství stává přežitkem a zda ho soužití na hromádku nahradí, nebo jestli jde jen o dočasnou módu. Také se ptají, proč se počet párů žijících na hromádce zvyšuje.

Aby nedošlo k mýlce, životem na hromádce se nemyslí běžné „chození“ dvou lidí, kteří se chtějí poznat, aby zjistili, jestli se k sobě hodí či ne a zda jejich vztah má šanci vydržet. Vztah na psí knížku je definován společným bydlením a hospodařením, ovšem bez uzavření manželství.

Podle statistik je nejvíc lidí žijících na hromádce ve věku dvacet až třicet let. Psychologové tvrdí, že volná soužití jsou výsledkem potřeby trvalejšího a naplněného partnerství, které lidé nechtějí odkládat na později, a zároveň protichůdné potřeby udržet si alespoň částečně nezávislost a odložit definitivní rozhodnutí.

Mladí chápou volný svazek jako dočasné řešení: Chceme být spolu, tak spolu budeme, a čas ukáže, jestli si budeme rozumět a jestli spolu dokážeme žít. Pak se uvidí. Buď nám to bude klapat a vezmeme se, nebo nebude a rozejdeme se. Psycholožka Martina Venglářová v knize Průvodce partnerským vztahem uvádí: „Mladí lidé, kteří studovali na VŠ, měli jako bonus život z kolejí. Někdy přetrvává ‚kolejnický‘ způsob života dál, mladí lidé si společně pronajímají byt a žijí spolu. Někdy jde o páry, ale není to tak vždy.

Takové soužití má výhody i nevýhody. Lze oddálit závazek, jako je společná hypotéka. Také si otestujeme přístup partnera ke společnému životu a ještě je čas odvrátit katastrofu.“ Nedávné výzkumy přinesly jednu zajímavost. Ačkoli 70 % mladých považuje volné soužití jako dobrou předmanželskou zkušenost, jen 7 % si myslí, že s partnerem takto budou žít trvale. Drtivá většina počítá buď se svatbou, nebo s rozchodem.

Do manželství se mladí lidé nehrnou, protože si myslí, že mají ještě dost času jak na manželství, tak na rodinu a děti, ale zároveň s někým chtějí sdílet volné chvilky a pokoušet se budovat vztah. Volný svazek bývá považován za určitou formu přechodu z mladické dospělosti do zralejší dospělosti nebo za přípravu na manželství. Mladý člověk ve volném svazku neztrácí zcela svůj pocit volnosti, který je pro něj důležitý, ale zároveň se učí toleranci a kompromisům vůči partnerovi.

Třicetiletá Markéta říká: „Nechtěla jsem se vdávat, dokud si nebudu jistá. Vím, že úplně jistý si nemůže být nikdy nikdo, ale chtěla jsem vědět, jak nám to s partnerem bude fungovat, až přijdou starosti kolem společného hospodaření. Po pěti letech jsem věděla, že spolu dokážeme čelit krizím, a také jsme začali plánovat děti. A tak jsme se vzali.“

Pro a proti

Výše popsaný model je v současné době považován většinou lidí za ideální řešení. Pár let na psí knížku, a když se to osvědčí, začnou se plánovat děti, svatba a nastává manželství. Jeho zastánci v něm spatřují spoustu výhod. Jaké například?

Manželstvím dáváte ostatním najevo, že to spolu myslíte vážně,“ vypočítává některé z nich třiatřicetiletá Tereza. „Říkáte jim, že jste pár, a jako pár jste silnější. Než jsem se vdala, byla jsem hlavně sama za sebe a moje okolí včetně rodičů mě tak bralo, ačkoli jsem žila v dlouhodobém partnerství celých osm let a i před svatbou jsme vztah s partnerem brali vážně, jako kdybychom byli svoji. Dokud to však nebylo oficiální, spousta lidí byla přesvědčená, že náš vztah je víceméně nezávazný, a tak k nám ostatní také přistupovali. Když mi můj manžel třeba volal z hospody, kde byl s kamarády, že se zdrží, smáli se mu, co bude dělat, až budu jeho manželka. Spolužačka se mě na třídním srazu zeptala, jestli to u něj nemůže zkusit, když já si ho nechci vzít. A takových příhod je víc.“

Manželství má i další pro. Pětatřicetiletá Hana vidí jeho výhody hlavně v praktické oblasti. „Pro romantiky to může znít přízemně, ale já na tom nic přízemního nevidím. Člověk musí počítat s různými nenadálými situacemi. Když se vám nebo partnerovi něco stane, v nemocnici vám nemusejí podat informace, pokud nepatříte do rodiny. Když jeden z vás zemře, kdo bude dědit? Sestřenice si koupila s partnerem dům, do něhož investovala většinu úspor ona, jenomže domu se nechalo napsat půl na něj a půl na ni, a po jeho nehodě o jeho půlku přišla. Dostala ji jeho rodina. A protože nebyli manželé, neměla nárok ani na vdovský důchod. Život na hromádce je hezká věc, pokud si jedou partneři na vlastní triko a nepořizují si nic společného, když nepočítám drobnosti do domácnosti. Jakmile chtějí kupovat domy, auta a vychovávat děti, jsem jednoznačně pro manželství.“

Pokračovat na další kapitolu >>>

Autor článku: Elena Jesenská (Moje Psychologie)
Zdroj: Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění