Tělesné tresty

Jsou tělesné tresty účinné? Mají nějaké škodlivé účinky? V názorech na tyto otázky nepanuje jednota.
Tělesné tresty
29.1.2008 0:00 |

I odborníci se přou o to, zda je používání tělesných trestů vhodné a správné. Podle některých je výprask funkční, podle jiných nikoli. Není divu, že v tom rodiče mnohdy nemají jasno. Výprask nebo plácnutí je určitá forma trestu, o tom není sporu. Zůstává otázka, zda je to trest vhodný. Její odpovězení nechám na vás.

Když dítě dostane na zadek, obvykle přestane zlobit. Jelikož se začne chovat správně, rodiče jsou spokojení a usoudí, že to zabralo. Plácnutí přes zadek způsobí vhodné chování podobně, jako čokoláda zajistí klid v supermarketu. Ovšem pokud rozvztekané dítě utišíte čokoládou, nevydrží to nadlouho. Budete-li ho chtít udržet v klidu i v budoucnu, budete ho muset nadopovat ještě obrovskou spoustou čokolády. Podobné je to s tělesnými tresty -jde jen o dočasné řešení. Dítě, které dostane přes zadek, se obvykle uklidní a chvíli se chová slušně. Zanedlouho se však začne předvádět znovu. Rodič mu opět naplácá, protože poprvé se zdálo, že to funguje. Dítě se zase na chvíli chová dobře, ale pak se vrátí k zlobení. Rodič uštědří další plácnutí, a tak to jde stále dokola. Mnozí rodiče se nechají do tohoto koloběhu zatáhnout.
Tento kolotoč vyplývá z toho, že tělesné tresty sice poskytují vnější kontrolu nad chováním dětí, ale v žádném případě dítě nepovzbudí k zodpovědnému rozhodování. Děti se při tomto způsobu trestání učí známému výhrůžnému principu:  buď se budou chovat slušně, nebo… Děti, které jsou často tělesně trestané, se nenaučí sebeovládání. Jeden osmiletý chlapec mi řekl, že může řádit, jak dlouho chce. „Když musím přestat, mamka mi dá na zadek.“

Tělesný trest je nevhodný také z toho důvodu, že trvá jednu či dvě sekundy a je po všem. Většina dětí by raději volila výprask než několikadenní zákaz oblíbené činnosti. Výprask mají hned za sebou a mohou se pustit do dalších dobrodružství. Mnohé děti si myslí, že když jednou dostaly na zadek, je všechno v naprostém pořádku. „Jsme si kvit.“ Tato forma trestu vede děti k tomu, že se soustředí na samotný trest místo na chybné rozhodnutí, které udělaly.
Problémy mohou vzniknout v rodinách, kde jeden rodič tělesné tresty používá,
zatímco druhý nikoli. Děti by se mohly začít tomu rodiči, který tělesné tresty používá, vyhýbat, což narušuje normální vývoj vztahů mezi dětmi a rodiči. O druhém z rodičů, který tělesné tresty nepoužívá, by si děti mohly začít myslet, že na ně prostě nestačí. V přítomnosti tohoto rodiče se pak odmítají chovat slušně a jsou nezvladatelné. Pro oba rodiče je tento stav prohrou, protože jednomu se děti vyhýbají a druhého mají za slabocha.
Tělesné tresty mají určité vedlejší účinky. Jsou pokořující. Zraněné city vyvo1ávají hněv nebo pomstychtivost. Výpraskem zřídka dítě naučíte, aby se lépe rozhodovalo. Můžete tím i ovlivnit jejich postoje a duševní zralost. Děti, které jsou často tělesně trestané, jsou nejisté. Nevěří si. „Když udělám něco špatně, dostanu ránu.“ Mnoho tělesně trestaných dětí trpí nízkým sebevědomím. Některé se stáhnou do ústraní, jiné začnou být náladové, přehnaně reagují a jsou agresivní.

Tři způsoby tělesných trestů:
1. Impulzivní přístup

Rodiče používají tělesné tresty třemi způsoby: impulzivně, v hněvu a promyšleně. Impulzivní přístup bychom mohli nazvat také „celodenní přístup“. Jedna matka mi kdysi řekla: „Celý den ho mlátím a stejně mě neposlouchá.“ Samozřejmě že neposlouchá, protože tělesný trest ztratil smysl. Běžněji se impulzivní přístup používá u malých dětí. V těchto případech rodiče nikdy nemyslí plácnutí příliš vážně. Obvykle jednou rukou dítě popadnou a druhou ho plácnout. Jednají téměř automaticky nebo reflexivně. Dítě si trochu zapláče a pak si jde zase hrát. Také se tomu říká „syndrom kadeřnictví“. Určitě už jste si všimli rodičů, kteří své dítě pětkrát nebo víckrát plácli během třiceti minut čekání u kadeřníka.
Mnozí rodiče často plácnou děti přes ruku. Malé děti rády experimentují. Dotýkají se různých věcí a zkoušejí, co se bude dít. Když sáhnou na něco, na co by sahat neměly, rodiče je plácnou přes ruku. Děti se tím ale nic nenaučí. Je třeba jim vysvětlit, proč se určitého předmětu nesmějí dotýkat. Děti vás napodobují, takže když je budete plácat přes ruku, budou totéž dělat i ony.
Impulzivní trestání nemá na chování dítěte žádný trvale kladný vliv. Když dítě desetkrát plácnete přes zadek, stává se tento podnět bezvýznamný. Takoví rodiče pak kromě plácnutí přes zadek žádnou jinou alternativu nepoužívají. Když dítě provádí nějakou nezbednost, považují za svou povinnost mu naplácat. „Jinak ho ke slušnému chování nedonutím.“ Jsou přesvědčeni, že jednají jako správní rodiče.
Je pro děti impulzivní trestání nějakým přínosem? Rozhodně jim nepomůže lépe se rozhodovat. Příliš často záleží trestání na náladě rodiče. Pokud jste některý den podrážděnější, vaše děti dostanou za každou maličkost, kterou provedou. Když jste klidní a spokojení, prošla by jim málem i vražda. Tato nedůslednost je pro děti matoucí. „Včera to bylo v pořádku a dneska jsem za to dostal výprask.“ Naučí se vyhýbavosti a nedokážou rozeznávat dobré od zlého. Rozhodně se nenaučí správnému rozhodování.
Děti, které jsou často a impulzivně bity, se začnou domnívat, že tělesné tresty jsou normální součástí života. Když potom jiné dítě udělá něco, co se jim nelíbí, reagují stejně -praští ho. Tento problém se vyskytuje mezi sourozenci, ve škole i při hraní. Dětem však obvykle neprojde jen tak, když jedny druhé bijí. A to jejich zmatek ještě zvětšuje. Dospělí mohou někoho bít a je to v pořádku. U dětí to kupodivu v pořádku není. Jak se v tom pak mají orientovat?
Děti, které jsou často bity, dojdou k přesvědčení, že všechno dělají špatně. To je živnou půdou pro nízké sebevědomí a nedostatek sebedůvěry. Cílem výchovy však je naučit děti zodpovědnému rozhodování. Časté tělesné tresty k tomuto cíli nevedou. Děti se pak chovají slušně pouze ze strachu. Pokud nebudu hodný, dostanu výprask. Když ale rodiče nejsou nablízku, aby zajistili vnější dozor, děti jsou nekontrolovatelné, protože samy se ovládat nedokážou.
Impulzivní trestání není účinné, protože nezaručuje, že v budoucnosti budete své děti trestat méně. Naopak, potřeba tělesných trestů poroste. Dále je to pro děti negativní vzor chování. Tresty jsou pouhou reakcí, nikdy nejsou plánované. Rodiče, kteří své děti trestají impulzivně, zřídka ovlivňují chování dítěte kladnými motivačními prostředky.

2. Trestání v hněvu
Jindy rodiče trestají v hněvu. Tento přístup je nejčastější a zároveň nejškodlivější. Když v hněvu dáte svému dítěti výprask, přináší to několik problémů. Jednak tím dítě naučíte, jak se vám může dostat na kobylku. Zjistí, že zlobením může získat moc nad vaší náladou a sebeovládáním. Tělesné trestání v hněvu je vždy impulzivní. Navíc hrozí nebezpečí, že byste se mohli nechat unést a dítěti ublížit.
Trestání v hněvu vytváří silné negativní emoce jak v rodičích, tak v dítěti a ostatních členech rodiny. Tyto emoce mohou poškodit sebevědomí vašeho dítěte. Mnohé děti se začnou rodičů bát, ztratí k nim důvěru a to vede ke ztrátě sebedůvěry. Tímto způsobem trestání děti učíte, aby v hněvu reagovaly hrubou silou. Ukazujete jim, že když jsou rozzlobené, nemusejí se ovládat, protože vy se také neovládáte, když se zlobíte. Opět se tím v žádném případě nenaučí lépe se rozhodovat.
Trestání v hněvu je často výrazem pomstychtivosti. Hromadíte v sobě napětí tak dlouho, až vybuchnete. Pak dítěti odplácíte zlým, někdy ho zraníte nebo pokoříte. Děti zjistí, že jsou pro vás zdrojem frustrace. Pokud jste se již dostali do kolotoče trestání v hněvu, odhodlejte se s tím za každou cenu přestat. Bude vás to stát spoustu energie, sebeovládání a promýšlení, ale stojí za to tento zlozvyk změnit.

3. Promyšlené trestání
Někteří rodiče používají tělesné tresty plánovitě a promyšleně. Dítě upozorní, že za určité jednání dostane výprask. Například: „Pokud budeš mluvit sprostě, dostaneš na zadek.“ Když pak dítě nadává, v klidu ho plácněte. Důležité je dělat to v klidu. Když se rozzlobíte, budete trestat v hněvu.
Tělesné tresty zařazené do celkového plánu jsou účinnější než impulzivně používané tresty. Je však dobré se předem zamyslet nad následujícími skutečnostmi. Neexistuje důkaz o tom, že by plánované využití tělesných trestů vedlo děti k větší zodpovědnosti. I plánované tělesné trestání je vzorem negativního chování. Pokud se rozhodnete tělesné tresty používat, můžete se při jejich vykonávání rozzlobit. Možná nebudete jednat důsledně, protože se vám nebude vždy chtít trestat, nebo se budete cítit provinile. Nedůslednost ovšem problém zhoršuje. Mnozí rodiče zapomínají, že plánovaná výchova musí obsahovat pozitivní řešení. Naplánovali použití tělesných trestů, nepřemýšlejí však o využití motivačních technik. Zapomínají, že v plánu výchovy musejí zdůrazňovat kladné prvky, nikoli záporné.

Neznám jediného odborníka, který by schvaloval impulzivní nebo hněvivé trestání. Promyšlené využití tělesných trestů však někteří odborníci schvalují. Pokud už se rozhodnete investovat svůj čas a energii do výchovného plánu, nebylo by lepší zaměřit se na to, aby byl pozitivní? Vypracujte plán s využitím jiných trestů, například zákazů nebo omezení.

Shrnutí
I bez tělesných trestu lze vychovat ukázněné děti. Výprask vám poslouží k uvolnění hněvu nebo frustrace, je to však dočasné řešení, které děti nenaučí lepšímu rozhodování. Pokud se přesto rozhodnete tělesné tresty používat, jednejte promyšleně. Vypracujte plán, v němž zdůrazníte kladné prvky: plán, který vám umožní zachovat si chladnou hlavu; plán, který přinese dobré výsledky.


Zdroj: Co dělat, aby se vaše děti chovaly správně, Sal Severe, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění