Vánoční tradice: Vánoce na Chodsku

Jak milo a útulno bývalo ve světničkách s trámovými stropy a velkými kachlovými kamny v Draženově, Mrákově, Postřekově či Klenčí. V kraji žili obyčejní lidé jako všude jinde a přece se něčím od jiných regionů dodnes liší – vánočními tradicemi a zvyky.
Vánoční tradice: Vánoce na Chodsku
2.12.2010 0:00 |

Zavzpomínejte s námi a vraťte se do dob, kdy utichly koňské povozy obchodníků dovážejících zboží do Bavor a začal advent. Přijměte tedy pozvání a přijďte pobejt.

Ranní mše, takzvané roráty, oznamovaly příchod adventu, čtyřtýdenního přípravného období na Vánoce. Lidé ještě před rozedněním chodili do kostela a aby za ranního šera viděli na modlitby, nosívali ke svícení dlouhé svíčky, zvané sloupky. Ty byly různě zbarvené a různého tvaru, nejčastěji tvaru knížky. Ještě dnes, každou adventní neděli o osmé hodině ranní, oznamují trubači roráty z domažlické věže arciděkanského kostela Narození Panny Marie.

A už je tu předvečer Štědrého dne. Snad každá světnička dýchala vánoční atmosférou. Mezi okny polštářky zeleného mechu, aby nefoukalo, za svatými obrázky jedlové či smrkové větvičky. Na truhle prostřená sváteční vyšívaná plena a na ní stromeček. Někde mívali skromný, ověšený jablíčky a ořechy, jinde zdobený slaměnými ozdobami či drobnými perníky, místo cukroví. Paní Sladká z Domažlic, vzpomíná jak dědeček vybíral vánoční stromeček už na podzim. “Víš, jak dlouho takový smrček roste? Déle než ty“, říkával. “Vážil si lidské práce a přírody, proto vybíral „soušku“, kterou babička na Štědrý den ozdobila papírovými košíčky, v nichž jsem našla drobné sladkosti. Na ten stromeček nejraději vzpomínám a pamatuji se, že byl vždycky ze všech nejhezčí.“



Byť skromná výzdoba chodských příbytků se neobešla bez tradičního betlému.Nejprve se betlémské scény vytvářely z chlebové střídky, později je klenečtí keramici vyráběli z pálené hlíny. Kdo však měl cestu do Domažlic mohl obdivovat betlém J.J.Hany, který jej zhotovil ve spolupráci s řezbářem Janem Franzem, hluchoněmým chovanecem domažlického sirotčince. Betlémská scéna je zasazena do prostředí historických Domažlic. Tento betlém chodský původ nezapře, dominanty Chodského hradu, arciděkanského kostela s věží, domy na náměstí, dolní brána a kostelík na poutním kopci sv.Vavřinečka., nenajdete nikde jinde než právě zde.

Než se na Štědrý den setmělo muselo být vše poklizeno a hotovo. Je třeba připravit slaměná povřísla, kterými se na Štědrý den ráno připevní sláma na kmeny ovocných stromů, aby příští rok byla bohatá úroda Hospodář se postaral o dobytek. opatřil stromek, ale hospodyně musela mít vše připraveno na stole, aby od večeře nemusela odcházet. Vařilo se prostě, z nejdostupnějších surovin - brambor, hrachu, čočky, krup. Štědrý den býval ve znamení půstu a k obědu bývala jen hrachová kaše, Na Domažlicku se ke štědrovečerní večeři jako první chod obyčejně místo polévky podávala hustší houbová omáčka. Do ní se máčely rozpíčky z chlebového těsta, pečené v peci .Nejobvyklejším houbovým pokrmem však býval tradiční kuba. Obvykle se dělal z krupek s hřibů modráků, od nichž pak dostal jméno „černý“. Kuba se většinou podával místo ryb. Na stole nesměly chybět calty (vánočky), které se pekly z dobrého kynutého těsta, s rozinkami a mandlem. Vánoční perníky se pekly předem do vyřezávaných dřevěných forem, aby se patřičně uležely.



Štědrý den nebyl zasvěcen pouze dobrému jídlu, ale především návštěvě kostela a slavné Rybově mši Hej, mistře. Za doprovodu varhan zněly vánoční koledy. Některé z nich zdomácněly po celých Čechách a jiné upadly v zapomnění. Jako třeba koleda Jindřicha Jindřicha „Mistře můj“, která se kdysi zpívala v mrákovském kostele Svatého Vavřince. Sešitek s texty náhodou objevil kapelník dudácké muziky z Mrákova pan Kupilík v pozůstalosti sester Bílkových, které kdysi se skladatelem Jindřichem spolupracovaly. Nápěv však chyběl, a tak nezbylo než hledat pamětníky. Podařilo se, a nyní jsou znovuobjevené chodské koledy slyšet v podání národopisného souboru z Mrákova na předvánočním koncertě v arciděkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Domažlicích.

Na Boží hod se chodilo jen do kostela, navštěvovali se příbuzní a známí, nevařilo se, dojídaly se zbytky od Štědrého večera..Často se stůl pokrytý bílou plachetkou nechával prostřený až do Štěpána. Ale každé veselí jednou skončí a tak tříkrálový svátek uzavírá vánoční čas a začíná období masopustu…“My tři králové, jdeme k vám, štěstí a zdraví vinšujeme vám“.

Autor: Irena Forejtová
Aktualizováno 2. prosince 2009

Autor článku: Irena Forejtová
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění