Záhadná ženská bisexualita

Jsou ženy, které se během dospívání zamilují do spolužačky, ale po zbytek života už vyhledávají jen muže. Jiné třeba do třicítky střídají obě pohlaví, nakonec se však ustálí jen u jednoho. Další ženy se poprvé zamilují do jiné ženy třeba ve čtyřiceti – a pak už nikdy. Okolí je obvykle označí za „bisexuálky“. Samy dávají přednost výrazu „nevyhraněná“.
Záhadná ženská bisexualita
9.6.2015 17:00 |

Jev, o němž tu pojednáváme, docela dlouho neměl jméno. Nikdo jej moc nezkoumal. Nejširší veřejnost jej zaznamenala hlavně v okamžiku, když se Madonna a Britney Spears při slavném vystoupení při předávání cen MTV v roce 2003 zničehonic políbily. Co to bylo? – zamrkala část divácké obce. Nejsou snad obě zpěvačky heterosexuální? O rok později se Cynthia Nixonová (Miranda ze seriálu Sex ve městě) po patnácti letech rozvedla s manželem a zahájila lesbický vztah.

Zhruba od té doby se věda snaží fakt, že ženy mnohem častěji než muži zahoří touhou po stejném pohlaví, někam zařadit. U sexuologie si však nesmíme představovat, že je všemi směry rozvinutá stejně. Zkoumá hlavně viditelné lidské chování a spousta lidských tužeb jí zůstává skryta, takže jestli třeba ve výzkumu heterosexuality (ale i mužské homosexuality) dospěla až k nepilotovaným letům na Mars, při popisu ženské homosexuality je pořád někde u parních strojů.

Sexuologové si dokonce ani nejsou jisti, zda jsou námi popisované ženy skutečně bisexuální. Na první pohled ano – ale potíž je v tom, že tomuto označení se nejzuřivěji brání právě ty ženy, o nichž je řeč.

POHLAVNÍ BABYLON

„Vždy, když už se cítím bezpečně v nějaké kategorii – heterosexuálka, bisexuálka, lesba – stane se něco, co mě znejistí. Cítím se přitahována hlavně ženami, ale dříve mne stejnou měrou přitahovali i muži a nevylučuji, že zase budou. Ráda bych souhlasila s označením bisexuálka, ale k takovému zařazení není má současná touha po mužích dost veliká,“ popsala svou nechuť k nálepkování čtyřiadvacetiletá respondentka, již americká sexuoložka Lisa Diamondová vyzpovídala pro knihu Sexuální fluidita.

Proč mají ženy s označením „bisexuálka“ takový problém? Nejčastěji proto, že v obecném povědomí je bisexualita spojována s promiskuitou, přelétavostí, nerozhodností a mentální labilitou. A proč se to děje? Veřejnost většinou neví, co si o bisexualitě myslet. Ale nevědí to moc ani odborníci, kteří tuto záhadnou oblast po desítky let buď jen známkovali (0–6 bodů na Kinseyho škále, kde 0 je čistý heterosexuál a 6 čistý homosexuál), případně nazývali „homosexuálním kontinuem“ a zkoumali, proč je ženská sexualita „plastičtější“ než mužská.

Většinová společnost obvykle ani netuší, že ke správnému zařazení do nějaké kategorie je třeba zkoumat tři znaky – pohlavní orientaci, pohlavní identitu a pohlavní chování. Můžete mít všechny tři znaky shodné. Ale také nemusíte – a potom začíná ten pravý babylon.

Diamondová popisuje setkání s pětadvacetiletou Judith, která vychovává tříletého synka na studentské ubytovně. Judith se na začátku dospělosti cítila jako bisexuálka, již přitahují muži stejně jako ženy. Počala s partnerem dítě, avšak během soužití si ujasnila, že ženy ji přitahují přece jen více, což v interview popsala celkem roztomile: „Milovali jsme se a já začala žárlit na jeho zaujetí mým tělem. Pomyslela jsem si – vždyť si ještě pamatuji, jak skvělé je být se ženou. Chci to zpátky!“ Následoval rozchod a další Judithiny vztahy už byly lesbické. Nikdy ovšem nepřestala snít o tom, že synka vychová s nějakým mužem – život by podle ní byl o mnoho jednodušší.

Co se tu děje? Abychom mohli Judith někam zařadit, musíme ji zkoumat podle všech tří znaků. Z dostupných informací vyplývá, že svou sexuální orientací (která je nám biologicky dána) je Judith lesba – přitahují ji mnohem více ženy než muži. Sexuálním chováním je jednoznačně bisexuální. Její identita – tedy to, čím se být cítíme – je ovšem mnohem složitější a v průběhu života se měnila. Judith začínala jako bisexuálka, později byla heterosexuálkou a v budoucnu jí dost možná zase bude.

A právě z výše uvedených příčin vznikl koncept „sexuální fluidity“. Fluidita je latinsky tekutost. Ženské pohlavní chování i identita jsou totiž vskutku tekuté.

REBECCA ZATOUŽILA PO ŽENĚ

Fluidní jsme do určité míry všichni. Dokonce i přísně heterosexuální muži zatouží v průběhu života po různých typech žen – jednou více feminním a jindy naopak více maskulinním – což je rovněž projevem fluidity. Avšak téměř jen výlučně ženám se děje to, že náhle uprostřed života zatouží po opačném pohlaví.

V knize Po čem ženy touží od Daniela Bergnera vystupuje učitelka ve středním věku jménem Rebecca, která po letech neproblematického manželství najde v počítači svého chotě snímek mladé ženy s bujným poprsím. Je jí ihned jasné, že se jedná o manželovu milenku, a brzy následuje rozvod. Rebecca životní krizi překvapivě brzy překoná a najde si nového partnera, avšak snímek mladé ženy jí dále vězí v hlavě. Nakonec si uvědomí, že celý život touží po sexuálním zážitku s mladou ženou s bujným poprsím.

Rebecca s odhalením své nové identity naloží trochu netradičně a navrhne partnerovi, aby si společně přes eskortní agenturu objednali přijatelný „model“ a strávili s ním noc plnou vášně. Přesně to se nakonec také stane ke spokojenosti partnera i Rebeccy, která si splnila sen a dosytosti si užila radostí lesbického sexu. Následuje otázka výzkumníka – považujete se za lesbu, či bisexuálku? Odpověď – ani o tom nepřemýšlím, spíše nikoli. „Ženy jsou takové, plné skrytých tužeb, na něž v životě nemusí, ale také může dojít,“ snaží se výzkumníkovi vysvětlit.

Kdybychom se vrátili k našemu kategorizování, museli bychom konstatovat, že Rebecca je svou orientací, identitou i sexuálním chováním (s jednou nepatrnou výjimkou) jednoznačně heterosexuálka. Sama se za ni považuje a po jiném zařazení ani netouží. Přesto v jistém období vášnivě zatoužila po ženě a možná ji to jednou potká znovu. Jaké to má vysvětlení? Biologové nabízejí toto. Fyzická přitažlivost a romantická láska jsou obě ovládány rozdílnými hormony a řízeny různými částmi mozku. Dějí se často synchronně, nutně však nemusí. Muži i ženy jsou lépe obeznámeni s případy, kdy se skrze fyzickou přitažlivost dopracují k romantickému okouzlení. Ženy to ale umějí i naopak.

Lisa Diamondová tomu říká „neorientace romantické lásky“. Dosud heterosexuální žena se v jistém životním okamžiku zamiluje do jiné ženy a skrz okouzlení se dopracuje až k fyzické touze, kterou předtím necítila. A ta je jedním z projevů fluidity.

Necítíte se po předešlém čtení dosti sexuálně „tekutá“? Nezoufejte, může to přijít doslova kdykoli.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: LH
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění