Zvládat své emoce je klíčem ke štěstí…

Kdo umí s emocemi pracovat, ten se stane psychologicky silným a tím pádem odolným vůči vnějším vlivům. Jakmile pochopíte zákonitosti emocí jako takových, dokážete pracovat se slabými stránkami vlastní emocionality. To je základem velké, pozitivní změny v životě…
Zvládat své emoce je klíčem ke štěstí…
25.8.2013 20:00 |

Zvládat své emoce je druh umění. Jen si vzpomeňte, kolikrát za den vás něco vytočí, rozesmutní, kdy nastoupí úzkost či pocit méněcennosti. „Umění emocí“, které Ing. Jelínek v knize popisuje, představuje jednu z prazákladních a hlubokých technik jak pracovat na správném používání vlastních emočních stavů k tomu, abychom byli vnitřně silní a přestali být vláčeni tím, co se děje kolem nás.

Detoxikace těla i mysli

Pokud máme dlouhotrvající, chronické problémy (komunikační, vztahové, zdravotní…), zpravidla není možné naučit se zvládat své emoce bez očisty, detoxikace organismu. Toxiny v těle totiž zatěžují nejen naši imunitu, ale také nervový systém. Ten pak zpětně ovlivňuje naše emocionální chování…

Přetnout tento kruh je tedy možné pomocí odstranění toxinů a latentních infekcí z těla, aby došlo ke správnému nastartování a nasměrování imunitního systému, který už pak zpravidla sám zvládne jejich odstranění. Detoxikace organismu může být velmi rychlá, záleží na tom, jak komplikovaná osobnost člověk je, tedy týdny či měsíce, ale mnohdy jde spíš o roky.

Ruku v ruce s fyzickou očistou by měla jít i detoxikace psychická. Je třeba pochopit, jaké v životě používáme modely chování, jaké je naše nejčastější a stále opakované jednání a reakce na vnější podněty, působí zde také zřetelný otisk dětství, prenatálního období, konflikty, které se kdysi staly a zafixovaly se nám hluboko pod kůži tak, že nás ovlivňují i po desítkách let, mnohdy po celý život, dokud s tím něco neuděláme…

Aby však člověk mohl něco změnit, musí si být vědom, že chodí ve vyšlapaných stopách. Je proto třeba odstranit emocionální programy a smyčky, které nás přivádějí stále znova do stejných situací a pocitových stavů, ze kterých se neumíme vymanit, je třeba zrušit staré emocionální náboje dávných traumatizujících prožitků a zážitků, které v nás sice nadále zůstanou vyryty jako prastaré reliéfy do skály, MY ovšem změníme svůj emocionální vztah k těmto vzpomínkám…

Doplňte svůj koktejl živlů

Emocionalita každého jednotlivého člověka je namíchána jako koktejl z pěti základních prvků - s konkrétní povahou (mixem) se člověk už narodí. Je to dáno nejen genetickou výbavou, povahou a emocionálním světem rodičů, ale také vlivem prostředí, do něhož člověk přichází na svět a v němž pak v dětství vyrůstá. Dále je to podmíněno tím, ve kterém období roku se člověk narodí - to vše zanechá hluboký otisk v nevědomé paměti novorozence ve smyslu „takový je svět“. Cíl techniky umění emocí je jednoduchý - doplnit živly, které scházejí, a vybalancovat ty převládající.

Výsledkem je pak emočně stabilní, ale zároveň dynamický a kreativní člověk s osobním nábojem a bohatým vnitřním světem prožívající naplno každodenní radosti. Jak doplnit chybějící živly? O tom je právě zmíněná kniha… !!! Umění emocí se podobá stavbě pyramidy. Je třeba stavět postupně, od spodních pater… První, druhé, třetí i čtvrté umění emocí (jak je v knize rozčleněno) tak zvládneme postupně a vystavíme si na pevných základech svůj bytelný dům, který odolá všem bouřím a nenadálým pohromám… Tím zásadním je uvědomit si, že za své pocity si neseme zodpovědnost sami. Podívejte se pravdě do očí. Jste vzteklí, závidíte, bojíte se, sžírá vás nenávist…? Může se to změnit a vy jste tím, kdo to udělá.

Přitahujeme to, na co myslíme… Kdybychom nebyli sužování žádnými strachy, obavami, lítostmi, napětím a neustálým přemýšlením, náš život by se ubíral zcela jiným směrem. Pracovat se svými emocemi je proto užitečný (a nezbytný) druh umění, kterému se lze naučit.

„Pokud si čtenář z této knihy odnese byť jen jedinou myšlenku, která mu bude ku prospěchu, splnila kniha moje očekávání. Bude-li se k ní čtenář vracet opakovaně, pak budu rád, že s ním budu moci sdílet hluboké pravdy lidské civilizace, kterých se snaží dotknout,“ uzavírá autor.

Článek vyšel v časopise Moje zdraví

Autor článku: Helena Míková
Zdroj: Moje zdraví

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění