Abeceda hubnutí: A jako anonymní (ne)jedlíci

Je čas na něco malého … většího … ještě většího … ups... Kam zmizela ta čokoláda? Že nevíte, o čem je „mlsání potají?“ Naše redaktorka Lucka Černohorská to ví – a nebojí se o něm mluvit. Čtěte první díl našeho seriálu věnovanému hubnutí.
Abeceda hubnutí: A jako anonymní (ne)jedlíci
2.2.2011 0:00 |

„Já to nechápu! Jak je možné, že se mi nedaří skoro nic zhubnout, když skoro nic nejím!“ stěžujeme si svým kolegyním v práci. Někdy svou snahu zhubnout podpoříme i vynecháním oběda, protože to přece je „moc kalorií najednou“. Málokomu pak přiznáme, že jsme to zase jen a jen my, kdo večer vyplení ledničku a druhý den vstáváme s předsevzetím „dneska to bude lepší“.

Koupím ledničku na zámek. Zn. Rychle


Známe to všechny. Tedy skoro všechny – vím, že i mezi námi děvčaty existují ty, jimž příroda nadělila do vínku dostatek disciplíny a sebeovládání a těm já tiše závidím.

O čem mluvím? O večerních či nočních výletech směr lednička. Po vzoru medvídka Pú konstatujeme, že teď zrovna je „čas na něco malého“ - a je úplně jedno, že hodiny ukazují půl třetí ráno a XXL balení studentské pečeti rozhodně není něco malého.

Mě se to netýká... Nebo jo?


Musím se vám přiznat. Čas od času je ze mě regulérní čokoholik. Nebývá to moc často (rozhodně to není každý týden), ale přeci jen to tak je. Jsou dny, kdy přijdu do obchodu a koupím si tabulku čokolády (nemusí to být nic luxusního, k tomuto samotářskému debužírování mi bohatě postačí obyčejná Milka) a pak si zalezu někam do koutka a celou ji sním na posezení. Pamatuji si na jeden den, kdy jsem danou čokoládu snědla ještě cestou domů z obchodu. Inu, jak praví jistá reklama: „Když musíš, tak musíš.“





Poznej svého nepřítele

„Takhle to dál nejde!“ řekla jsem si jednoho krásného dne a vydala jsem se do boje s vlčím hladem. Začala jsem důkladným prozkoumáním nepřítele. A ejhle – zjistila jsem, že abnormální potřebu čokolády mám vždy dva dny před menstruací. Možná to znáte taky – jsou dny, kdy s vámi hormony mávají ode zdi ke zdi, a sníst k večeři několik krajíců chleba se sádlem vám nedělá nejmenší potíže.

Aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“, vybavila jsem se pro tyto příklady malými čokoládovými tyčinkami, jejichž konzumaci si vychutnávám ve stylu opravdových labužníků. Ukousnout malý kousek – rozpustit na jazyku a vnímat každou chuťovou buňkou, co mám.

Konec železných zásob v Čechách


Jsem sice hodně mlsná, ale málokdy jsem natolik mlsná, abych se pro něco dobrého vydala směrem k nejbližšímu supermarketu či k cukrárně. Ovšem když mám doma železnou zásobu „kdyby někdo přišel“, pak je problém. Většinou to do příchodu (ne)očekávané návštěvy nevydrží.

Co s tím? Nezbylo mi než zrušit železnou zásobu. Nejdřív jsem se bála, co se stane, když náhodou někdo neočekávaně přijde, ale pak jsem zjistila zajímavou věc: Neočekávaně chodí obvykle jen hodně dobří přátelé – no a těm má prázdná spíž nevadí. A pokud někdo zavolá „můžu se tak za hodinku stavit?“, díky supermarketu pod okny mám dost času vykouzlit něco dobrého na stůl.

Tenký led: anorexie a bulimie


Když už se tu bavíme o jedení o samotě, pěkně v koutku, v anonymitě, nedá se nezmínit problém mentální anorexie (spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle) a mentální bulimie (kdy se nejdřív nacpeme k prasknutí a následně se přijatých kalorií zbavujeme zvracením či projímadly). Tyto poruchy příjmu potravy nejsou výdobytkem dnešní postmoderní společnosti, jak by se mohlo zdát – dle historických dokumentů mentální anorexií trpěla i císařovna Alžběta Bavorská (1837–1898), známá pod přezdívkou „princezna SISI“.

Díky Bohu mám jídlo až příliš ráda, aby mi něco takového hrozilo. Pamatuju si však na své puberťácké rozhovory se spolužačkami na téma jídlo. Tehdy mi tajné krmení psa pod stolem a házení šunky za topení v pokojíčku („Naši jsou úplně pitomí, nechápou, že fakt nebudu jíst mrtvý zvíře“) přišlo náramně zajímavé. Dnes už vím, že některé ze spolužaček balancovaly nad propastí, do které můžou snadno spadnout.



Je ve vašem okolí někdo, o kom si myslíte, že má problémy s příjmem potravy? Možná vy sama jste přesvědčená, že „anorexie není nemoc, ale životní styl“ a že „je mnohem lepší být mrtvá než tlustá“. Nesnažte se hledat nějaké jednoduché a často velmi zjednodušené rady – většinou nefungují. Daleko užitečnější je obrátit se na odborníky – kupříkladu na občanské sdružení Anabell či na některou z linek důvěry.
Užitečné odkazy
www.idealni.cz – Portál o poruchách příjmu potravy
www.anabell.cz – Občanské sdružení pro pomoc nemocným poruchou příjmu potravy
http://www.help24.cz/ - server zaměřený na duševní zdraví
http://www.capld.cz/ - stránka České asociace pracovníků linek důvěry, obsahuje mj. seznam všech linek důvěry působících na území ČR, které jsou akreditovány ČASPLD.

Autor: Lucie Černohorská
1. února 2011

Související články:
Abeceda hubnutí: B jako BMI aneb opravdu potřebujeme zhubnout?

Abeceda hubnutí: C jako cesta za vysněnou postavou
Abeceda hubnutí: Č jako čas
Abeceda hubnutí: D jako důvody pro hubnutí
Abeceda hubnutí: Ď jako ďobání
Abeceda hubnutí: E jako energie
Abeceda hubnutí: F jako finta


Autor článku: Lucie Černohorská
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění