Abeceda hubnutí: CH jako chování při jídle

Způsob, jakým jíme, ovlivňuje náš úspěch při hubnutí více, než si někdy připouštíme. Nevěříte? Čtěte dál!
Abeceda hubnutí: CH jako chování při jídle
3.5.2011 0:00 |

====Vášnivá čtenářka ====  
Na úvod toho dílu Abecedy hubnutí jsem vybrala jeden příklad ze svého života, který mluví za všechny. Toto přiznání se mi nepíše jednoduše. Jistou „polehčující okolností“, která mi dodává odvahu jít opětovně se svou kůží na trh je fakt, že se svým zlozvykem nejsem sama – dám ruku do ohně, že nejedna naše čtenářka je na tom podobně.

Když jsem nastoupila na nové pracoviště, chodila jsem do práce okolo malé, milé pekárny. Každé ráno jsem si tam zaběhla na něco malého dobrého… V období, kdy jsem se snažila žít zdravěji, to byly sojové kostky Enzyma, jindy jsem kupovala čerstvě upečené makové koláče či ještě teplé koblížky plněné nugátovým krémem. S příchodem do práce nastal můj každoranní rituál – uvařit kafe, zapnout počítač, pustit internet a při čtení e-mailů či nejnovějších zpráv … snídat. Vytvořila jsem si podmíněný reflex: obrazovka monitoru, hrnek s kafem a jídlo patří k sobě. Často jsem ani nevnímala, co vlastně jím. Prostě jsem četla a jedla.

Chtělo by to nějaký hezký happy end na konec příběhu, že? Inu, kdyby byl happy end, nebude tento seriál plný osobních zápasů a mnohdy i proher. Aktuální stav věci lze shrnout parafrází mé oblíbené písničky Marka Ebena: „Jsou dny, kdy vše zvládám skvěle. A jsou dny, kdy to vypadá strašně. A mám-li být upřímná, musím říct, že převažují – no znáš mě.“


  Čtěte také:

než začnete hubnout  než začnete hubnout
http://www.zeny.cz/magazin/hubnuti/nez-zacnete-hubnout.aspx Než začnete hubnout
Máte pocit, že odhodlání shodit pár přebytečných kil stačí? Ani náhodou. Hubnutí je dlouhodobý proces, který vyžaduje značnou přípravu a mnoho změn ještě před startovním výstřelem.


Nejen Pavlovovi psi

Mnozí majitelé domácích mazlíčků následují příkladu slavného ruského fyziologa I. P. Pavlova a ve svých čtyřnohých přátelích pěstují i reflexy podmíněné – nejeden pes moc dobře ví, při kterých příležitostech (zachrastění krabice s piškoty, položení nákupních tašek na zem kuchyně, zacinkání příborů) lze snadno vyloudit něco dobrého k snědku.

Ale ruku na srdce – nechováme se někdy podobně? Kolik z nás se po příchodu domů, zapnutí televize, otevření novin či po hádce s kolegou automaticky pustí do jídla? Je to totéž v bledě modrém – rozsvítí se obrazovka a my začneme slinit. Jen oproti Pavlovovým psům jsme mnohem aktivnější a máme mnohem větší možnosti. Sami si dojdeme pro něco k jídlu, otevřeme pytlík s chipsy či láhev piva. Pustíme se do jídla, i když vlastně ve skutečnosti vůbec nemáme hlad. Někdy ani nevnímáme to, co jíme či kolik toho sníme.

  Minitest: dokážete ovládat své jídelní chování?


 
   Zkuste si odpovědět na několik jednoduchých otázek.

  •  Dostáváte hlad, když vidíte někoho jíst anebo když se mluví o jídle?
  •  Pokračujete často v jídle, které vám chutná, i když už víte, že „máte dost“?
  • Existují určitá období nebo aktivity, při nichž máte zvýšenou chuť něco jíst?
  • Když jdete po ulici a zavoní k vám vaše oblíbené jídlo (pečené klobásky, langoše, gyros…), koupíte si ho, i když právě nemáte hlad?
  • Vždycky poctivě dojídáte a nikdy nedokážete nechat nic na talíři?
  • Uklidníte se, když něco sníte?
  • Když vybíráte potraviny, necháte se snadno ovlivnit reklamou, názorem ostatních či aktuální slevovou akcí?

    Pokud jste odpověděli na některé otázky kladně, je čas si přiznat, že  
    podobnost mezi vámi a Pavlovovými psy není jen čistě náhodná.



Kde všude jíte?


Zkuste se poctivě zamyslet a vypsat všechna místa, kde jíte. Malá nápověda, může to být: kuchyň – jídelna – obývací pokoj – ložnice – postel – koupelna – přátelé – restaurace – závodní či školní jídelna – pracoviště či pracovna – kino – divadlo – auto – ulice …
 
Pokud jíte jinde než u jídelního stolu, je to chyba. Dobrá, připouštím jednu drobnou výjimku, a tou je svačina či nezbytný oběd v zaměstnání, pokud nemáte možnost chodit do jídelny. Ale i na pracovišti byste si k obědu měli najít vhodné místo, dostatečný čas a prostřít si. Ode dneška dejte vale všem hranolkům či hamburgerům, které si kupujete cestou domů, všem čokoládovým tyčinkám či jablkům, které přikusujete k řízení auta, dokonce i všem pytlíkům s bonbóny, kterými šustíte v divadle. Ze svých kabelek a zásuvek psacích stolů odstraňte všechny železné zásoby – nepotřebujete je!




Co všechno stihnete při jídle dělat?

Váš papír a tužku ještě nezahazujte, na řadě je druhý seznam. Vypište ty aktivity, které děláte současně s jídlem. Malá nápověda: sledování televize – čtení – poslech hudby – ruční práce – vyřizování e-mailů – úklid – starost o děti – oblékání – nákupy – vaření a příprava jídla – procházky …

Možná, že vaše schopnost současně jíst a telefonovat/vyřizovat pracovní e-maily/číst noviny ve vás vzbuzuje nepřiměřený pocit naplnění a uspokojení ze stoprocentního pracovního vytížení. Opak je pravdou! Každá věc má svůj čas. Je čas jíst a čas jídla zanechat. Pokud extrémně netoužíte po žaludečních vředech, nadváze či jiných nemocech ze stresu, odnaučte se spojovat jídlo s ostatními činnostmi!

Jak z toho ven?


Jako vždy – pomalu, ale jistě. Krok za krokem. Zjistěte, co je pro vás nejhorší. Každého z nás provokuje k luxování ledničky něco jiného. Náš poslední společně vytvořený seznam bude obsahovat všechny podněty, které vás pudí k jídlu.

Máte? Zvolte si pro vás tu nejjednodušší položku. Pokuste se dokázat, aby tento podnět nebyl nikdy doprovázen (spojován s) jídlem. Napovím – pro mě byl odrazovým můstkem pro změnu svého jídelního chování rozhodnutí odolat svodům čerstvě upečených koblížků ve výše zmíněné pekárně. Řešení? Do práce chodím jinudy, vybavena snídaní již z domova. A co vy? Potřebujete jíst, když čtete svou oblíbenou knížku? Zkuste na čas čtení omezit, anebo si knížku berte ven do parku, kde nemáte na dosah ledničku plnou drobností. Buďte kreativní – určitě přijdete na nějaké rozumné řešení.

Jasně, že to nebude lehké. Ne nadarmo se říká, že zvyk je železná košile. Ale slibuju vám, že s každým dalším dnem to bude už jenom lehčí.

Příště zabrouzdáme do historie. Podíváme se, jak se postupem času vyvíjel ideál krásy.

3. května 2011
Autor: Lucie Černohorská

Související články:
Abeceda hubnutí: A jako anonymní (ne)jedlíci

Abeceda hubnutí: B jako BMI aneb opravdu potřebujeme zhubnout?
Abeceda hubnutí: C jako cesta za vysněnou postavou
Abeceda hubnutí: Č jako čas
Abeceda hubnutí: D jako důvody pro hubnutí
Abeceda hubnutí: Ď jako ďobání
Abeceda hubnutí: E jako energie
Abeceda hubnutí: F jako finta
Abeceda hubnutí: G jako glykemický index
Abeceda hubnutí: H jako hlad




KAŽDÝ DEN NOVÉ SLEVY NA JEDNOM MÍSTĚ!


Autor článku: Lucie Černohorská
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění