Antikoncepce? Ne, děkuji.

Hormonální antikoncepci jsem začala brát v šestnácti. Stejně jako většina mých spolužaček. Byla jakýmsi potvrzením dospělosti. Po letech užívání se však přidaly obavy, že tahle pilulka má i vážné vedlejší účinky.
Antikoncepce? Ne, děkuji.
10.6.2016 17:00 |

Tenkrát na střední škole nebylo nad čím přemýšlet. Antikoncepci braly i ty, které ji nepotřebovaly kvůli prevenci početí. Kromě jistoty, že předčasně neotěhotníme, nám zajistila i lepší pleť a pravidelnější menstruaci.

Od té doby jsem z různých důvodů vystřídala sedm gynekologů a gynekoložek. Šest z nich nemělo problém s tím, mi hormonální antikoncepci předepsat. Učinili tak, aniž by mi předtím nechali udělat jaterní testy. Sedmý lékař mi nic nepředepsal jen proto, že jsem nechtěla. Ubezpečoval mě však, že jde o bezpečnou metodu a že rizika, o kterých se ve spojitosti s hormonální antikoncepcí píše, jsou přeceňovaná. Skupina žen, jejichž zdraví může ohrozit, podle něj sice existuje, ale prý je jich jen docela zanedbatelný počet.

VYSADIT? MOŽNÁ ZA PÁR LET

Podle dostupných statistik u nás hormonální antikoncepci užívá více než polovina žen v plodném věku. Počet těch, které polykají „pilulku“, se pozvolna snižuje, zatímco těch, které mají zavedené nitroděložní tělísko, mírně přibývá. Bylo by zajímavé zjistit, kolik žen v poslední době antikoncepci vysadilo jako reakci na debatu o jejích negativech, která probíhá posledních pár let. V mém okolí takových bylo hned několik. Z kdysi žádaného doplňku vytoužené dospělosti se stalo možné zdravotní břemeno a riziko, které zkrátka nechtějí podstupovat. Jiné ženy se bez hormonální antikoncepce dokázaly obejít zcela.

„Nepřipadá mi v pořádku do sebe několik let cpát hormony. Když jsem byla mladší, chvíli jsem nad tím uvažovala. Doktor by mi býval prášky ochotně předepsal, ale nakonec z toho sešlo. Dneska jsem za to ráda, přijde mi, že rizika jsou často bagatelizována,“ říká jednatřicetiletá Jana, která je v současnosti na mateřské dovolené.

To třiadvacetiletá Karolína bere prášky od svých devatenácti. „Doktor mi žádné testy před předepsáním nedělal. Možná rizika jsme sice prošli, ale jen rychle, letem světem. Žádné vedlejší účinky na sobě nepociťuju.“ O vysazení Karolína zatím neuvažuje, prý možná za pár let. „Možných rizik se nebojím. Jsem nekuřačka a nepředpokládám, že budu brát prášky dalších dvacet let. Četla jsem sice některé texty, které dávají hormonální antikoncepci do souvislosti s neplodností, ale třeba moje sestra vysadila prášky a do tří měsíců byla těhotná.“

NEOCHVĚJNÁ PRO I PROTI

Nejvíc mě zneklidňuje naprostá jistota, se kterou svoje názory prosazují obě strany sporu – zastánci i odpůrci antikoncepce. Neochota některých lékařů připustit, zvážit a kriticky zhodnotit možné negativní dopady hormonální antikoncepce je minimálně zvláštní. Argumentačních faulů se však dopouštějí i někteří její kritici, z nichž nejhlasitější je v současnosti nejspíš gynekoložka Helena Máslová. Ta ve svém dva roky starém vystoupení na TEDx tvrdí, že masové užívání hormonální antikoncepce vede nejen k neplodnosti, ale dokonce k epidemickému výskytu rakoviny prsu. Jenže takhle radikální výroky jsou značně problematické. „Ani dnes ještě nikdo pořádně neví, co přesně rakovinu způsobuje.

Nejpravděpodobnější je možnost, že se jedná o kombinaci několika různých faktorů. Svou roli hraje genetika, životní styl, a velmi důležitý je také psychický stav,“ vysvětluje lékařka Miroslava Skovajsová, která se mamodiagnostice věnuje od roku 1988.

Hormonální antikoncepce ale představuje i ekologické riziko. Dokumentaristka Tereza Tara natočila už v roce 2007 krátký film s názvem Hormonální akvárium, ve kterém zkoumá, jak se látky z moči žen užívajících hormonální antikoncepci dostávají do vody, kde způsobují neplodnost rybích samců. Každopádně, debata o rizicích hormonální antikoncepce by neměla být ovládnuta hlasitějším táborem. Zatím se však zdá, že jsme více ochotni naslouchat lékařům, kteří se rizik nebojí. Je to pochopitelné, lékař coby „bůh v bílém plášti“ musí mít pravdu, a autoritám se neodporuje. Těžko si připouštět, že lékaři mohou být ovlivněni i jinými faktory, než je starost o zdraví, třeba pohodlným myšlenkovým schématem či vlivnou farmaceutickou lobby.

Jenže právě v takovém zpochybnění leží první krok k odpovědi na otázku, proč je právě v Česku hormonální antikoncepce předepisována nejčastěji z evropských zemí. Proto se ptejte svého lékaře a nenechte se odbýt jeho případným chlácholením, že hormonální antikoncepce je takřka neškodná.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Klára Kolářová
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění