Čočka není obyčejná

Časopisy nebo internetové stránky, které se věnují zdravé výživě, často přinášejí přehled nejzdravějších poživatin. V žebříčcích se na prvním místě střídají tu sója, jindy jogurt nebo elixír života kim­či. Když se podíváme na místa další, málokdy na nich chybí čočka.
Čočka není obyčejná
16.10.2013 18:00 |

Spolu s hrachem patří čočka k nejstarším kulturním luštěninám, které člověk pěstoval v oblasti takzvaného úrodného půlměsíce už někdy před 9–10 tisíci lety. Zde také Ezau prodal své prvorozenství za mísu čočovice…

Odtud se šířila dál a pochopitelně i do střední Evropy, kam se spolu s obilím mohla dostat asi tak ve starším neolitu. Středověké Čechy čočku řadily k základům vaření spolu s hrachem, pohankou, jáhlami nebo třeba kroupami. Z čočky se připravovala nejen obyčejná slaná jídla, ale i sladká a slavnostní.

Kupodivu vůči čočce panovaly určité předsudky, měla třeba „kazit krev“ a také „škodit plicím“. Nicméně se v české kuchyni usadila natrvalo a je jen k naší škodě, že mnozí si ji dopřejí pouze na Nový rok, kdy má podle pověry zajistit konzumentovi dostatek financí na celý následující rok.

Zbraň proti kardiovaskulárním chorobám

Na rozdíl od ostatních luštěnin není čočka až tak náročná na přípravu. To je první a v naší uspěchané době s diktátem fastfoodů velká výhoda. Výzkumy, které se zaobírají vztahem mezi zdravím populace a způsobem stravování, uvádějí, že právě čočka má velmi dobrý vliv v prevenci kardiovaskulárních onemocnění.

Je to způsobeno dostatečným množstvím vlákniny, které pomáhá v boji s obezitou, a také významným podílem kyseliny listové a hořčíku v čočce. Kyselina listová pomáhá odbourávat v krvi homocystein, což je nervový a cévní toxin zvyšující pravděpodobnost kardiovaskulárních onemocnění, mrtvice a je také spojován s některými vrozenými vadami. Hořčík zase patří k látkám, které blokuji kalciové kanály, tedy snižují tok vápníku přes buněčnou membránu a pozitivně ovlivňují stažlivost hladkého svalstva.

Čočka také pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a zároveň představuje dostatečnou, pomalu se uvolňující zásobu energie. Zároveň je vhodnou položkou jídelníčku pro všechny, kteří se potýkají s nedostatkem železa nebo potřebují zvýšit jeho příjem, jako třeba menstruující či těhotné a kojící ženy, dospívající a vůbec všichni, kdo jsou vystaveni zvýšené tělesné námaze.

V čočce jsou v nezanedbatelném množství přítomny i další důležité prvky jako selen, fosfor nebo draslík. Je také významným zdrojem rostlinných bílkovin (po sojových bobech a konopí třetí nevyšší poměr v obsahu), vitaminů B1 a B6 i sacharidů. Díky obsahu nutrientů čočka v nezanedbatelné míře pomáhá snižovat cholesterol a s pomocí vlákniny působí i proti zácpě. Vše je ještě potencováno v případě, že budeme konzumovat čočku klíčící, tedy mungo. Tato podivuhodná luštěnina také podporuje hubnutí, rychle nasytí a zároveň pomáhá odvádět vodu z těla.

Není čočka jako čočka

Největším pěstitelem čočky je Kanada, následovaná Indií, kde je také nejvyšší spotřeba čočky na hlavu. Čočka ale není představována jen těmi šedozelenými lentilkami, na něž jsme zvyklí z většiny obchodů. Vyskytuje se ve více formách, z nichž každá je něčím zvláštní. Díky zvýšenému zájmu našich spotřebitelů si můžeme koupit i dříve nevídané varianty.

Černá čočka, zvaná Beluga (nebo také „kaviár“), si i po uvaření dobře zachovává tvar. Je drobnější a její zemitější chuť se výborně hodí jak do salátů, tak i do různých nádivek a polévek. Znalci ji používají také jako přílohu k různým rybám či drůbeži. K nám se dováží z Kanady. Hnědá čočka (pardina) má asi půl centimetru v průměru, je sice pevnější, ale rozvařuje se, vnitřek přechází do světlejší hnědé až do žluta a vyznačuje se jemnou oříškovou příchutí, s níž zpestří každý salát.

Tmavě zelená čočka, která pochází z Francie (také francouzská Puy nebo Berry čočka, podle oblasti původu), bývá drobnější a její vyloženě zemitá chuť ji předurčuje jako výborný doplněk k masům, převážně červeným a především ke zvěřině. Je nutné ji vařit déle a nemusíme se bát, že by se rozvařila. Slonovinově bílá je čočka, které v Indii (kde je obzvláště oblíbená) říkají urad dal. Je to vlastně čočka černá, ale oloupaná. Získává tak jemnější chuť a strukturu, díky níž ji lze používat k zahuštění polévek, omáček a krémů. Připravují se z ní také (společně s rýží) knedlíčky vařené v páře nebo koláčky.

Čočka žlutá nebo také zlatá má velmi nízký obsah tuku, zato více bílkovin a ve vegetariánské kuchyni může být hlavní náhražkou za maso. V Indii ji s oblibou připravují s kari kořením a podle ájurvédy podporuje trávení i zrak. Červená čočka je čočka loupaná (zelené zbarvení slupky), díky tomu má jemnější chuť a zároveň je její příprava vařením kratší. Je také lépe stravitelná a nezpůsobuje nadýmání.

Možná si teď vzpomenete na jediný recept, který nabízely školní jídelny – čočka na kyselo s uzeným, volským okem a okurkou. Vězte však, že existuje mnoho dalších způsobů jak si na ní pochutnat.

Článek vyšel v časopise Moje zdraví

Autor článku: Ivan Verner
Zdroj: časopis Moje Zdraví

Komentáře

Adam | 12.9.2017 12:49

Re:

janca.pok85@seznam.cz | 18.10.2013 12:10

řekla bych, že luštininy jsou u nás dost podceňovaná surovina, velký obsah bílkovin, vlákniny, žádný tuk, jen kdyby se tak dlouho nevařily :-(, ale o víkendu asi bude čočka s vajíčkem :-)

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění