Dojídání zbytků

„Co s tím?“ ptá se většina obézních matek, šetrných hospodyní, starostlivých babiček i ekologicky smýšlejících lidí. Vzápětí si sami odpovídají: „Přece tonevyhodím, byla by to škoda!“
Dojídání zbytků
25.6.2007 0:00 |

Že je škoda zbytečně tloustnout a riskovat různé zdravotní komplikace, jim v této souvislosti nedochází. S ironií, humorem nebo výčitkou se často sami připodobňují k rodinné popelnici, vysavači. Mají pravdu, tam by měla většina odpadků končit. V pozadí jejich zlozvyku dojídat všechno, co mají oni nebo jejich rodina na talíři, bývá šetrnost, napjatý rodinný rozpočet, zkušenost z dětství, tradice, ale i obavy ze světa přeplněného odpadky.

Na prvním místě je však vždy, jako u každého zlozvyku, nutkání chovat se (v tomto případě jíst) určitým navyklým způsobem. Mnoho rodin má svoji „popelnici“, která se stará o zbytky. Automaticky se jí předkládá tlusté z masa, kosti na obrání nebo zbytky pečiva. „On to má rád,“ říká se bez ohledu na jeho zdraví a tělesné proporce.

Zbytky jsou nebezpečné nejen proto, že většina potravin má svoji omezenou životnost, ale především proto, že vám umožňují nekontrolovaný příjem potravy. Často ani neregistrujete energetickou hodnotu zbytků masa, pečiva nebo kaše dojídané po dětech, která může převyšovat hodnotu vašeho normálního jídla. Zbytkem je i to, co musíte dojídat nad svoji běžnou porci a přes pocit sytosti. Neplýtvat, rozumně hospodařit s jídlem lze i jiným, méně nebezpečným způsobem.
Všimněte si, že mnoha obézním lidem je líto nějaký zbytek nechat. To často souvisí s jejich návyky z dětství, kdy se učili, že nesmějí nechávat nedojedené talíře. Proto ani vy nepodporujte u svých dětí závody ve vylizování talířů. Když nemají hlad a jsou syté, mohou nechat zbytek na talíři. Přirozeně, že už pak nedostanou moučník, ani čokoládu nebo zmrzlinu. Když budou mít hlad, stačí kousek suchého chleba nebo ovoce. To platí samozřejmě i pro vás.

Svoje zlozvyky se snažte překonávat. Jezte společně s rodinou a nečekejte na to, co zbude. Kupujte si a připravujte jen přiměřené porce -raději méně než více. Vařte jen tolik, kolik k obědu nebo k večeři skutečně potřebujete (žádné “… kdyby náhodou“). V zásobě mějte vždy chleba a zeleninu. Zbytky od jídla okamžitě vyhazujte.

Když vám zůstane koláč, několik palačinek nebo kus kuřete, nechejte si je na druhý den, důkladně je zabalte a dejte do ledničky. Nevařte na několik dnů dopředu, pokud si nechcete zmrazit jednotlivé porce. I většinu zbytků, které ještě chcete využít na přípravu jiného jídla, lze zmrazit. To, co se nesní ani další den, nemilosrdně vyhazujte. I když vám bude líto zničeného jídla nebo vyhozených peněz, uvidíte, že se tak nejlépe naučíte šetřit a odhadovat správné porce.

Ani z ekonomického hlediska to, co sníte navíc, neušetříte, protože riskujete nadváhu nebo zdravotní obtíže. Změna šatníku, dietní přípravky a nepohyblivost mohou být dražší než vyhozené zbytky potravin. A cenu zdraví vám nikdo nevyčíslí.
Prohlédněte si svoji ledničku. Jestliže je přeplněna různými „drobnostmi“ v miskách a papíru, děláte někde chybu. Udělejte si inventuru a zbytky vyhoďte. Přirozeně, že nebudete vyhazovat načaté máslo nebo dva dny starý sýr ve vhodném obalu.

Ani na návštěvě nebo v restauraci se nenechejte nikým nutit k dojídání. Část vnuceného jídla můžete předem, než začnete jíst, oddělit stranou nebo dát na jiný talíř. Svým dětem dávejte menší porce, ať si raději přidají, než abyste po nich museli dojídat.

Se zbytky měla problémy i Milada:
„Odmala jsem byla vychovávána k tomu, že se má dojídat a nenechávat nic na talíři. Takže když se mi narodilo dítě, samozřejmě jsem po něm dojídala kašičky. Nemohla jsem se to odnaučit. Když přibylo druhé dítě, bylo to na mně znát. Potom jsem přišla do jiného stavu potřetí a obě děti onemocněly neštovicemi, které jsem sama ještě neměla. Řekla jsem si, že mi ten kousek jídla nestojí za to, abych sama onemocněla a ještě ohrozila to maličké. A tak jsem poprvé vyhodila zbytek krupicové kaše, kterou miluji. Vždy, když něco zbude, vzpomenu si na tento okamžik a místo do žaludku putuje zbytek do koše. Nebylo to zadarmo, zhubla jsem a musím si teď pořídit nový šatník.“

Zdroj: Sos nadváha, Iva Málková, František D. Krch, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.czc

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění