Hypoglykémie a její příznaky

Množství cukru v krvi je za normálních podmínek udržováno ve velmi úzkém rozmezí. Inzulín umožňuje vstup cukru z krve do buněk. Cukru v krvi při tom ubývá. Co se ale stane, když hladina cukru v krvi poklesne pod dolní hranici normy?
Hypoglykémie a její příznaky
30.7.2009 0:00 |

V buňkách je cukr přeměněn na energii. Některé buňky neumí jako využívat jiné zdroje energie než cukr, například buňky nervové. Ty jsou hypoglykémií zasaženy nejvíce.

Hypoglykemií nazýváme stav, kdy hladina cukru v krvi poklesne pod dolní hranici normy, tj. pod 3,3 mmol/l.Za závažnou považujeme hypoglykémii pod 2,5mmol/l, kdy se začne projevovat nedostatek cukru pro nervové buňky.

Hypoglykémie a její příznaky


Hypoglykémie vzniká při nerovnováze mezi koncentrací cukru (glukózy) v krvi a množstvím inzulínu v těle. Ohroženi jsou hlavně diabetici léčení inzulínem nebo léky, které zvyšují produkci inzulínu slinivkou břišní. Někdy i diabetici, kteří užívají léky blokující účinky hormonů působících proti inzulínu (glukagon) nebo zabraňující novotvorbě cukru v játrech.

Tělo se příliš velkému úbytku cukru brání vylučováním hormonů, které mají opačné účinky než inzulín. S tím souvisí první příznaky, které se objevují při nízké hladině cukru v krvi. Za ty je odpovědný hlavně adrenalin vylučovaný nadledvinami. Ten způsobí bušení srdce, zblednutí, pocení, třes rukou, neklid, pocity úzkosti. Často pacient pocítí náhle velký hlad. Někdy jsou tyto příznaky málo vyjádřeny nebo mohou zcela chybět. U některých diabetiků se začnou ztrácet po určité době trvání diabetu, případně se člověk k nim stane méně vnímavý.

Jak bylo řečeno již dříve, glukózu potřebuje naše tělo jako stálý a pohotový zdroj energie pro každou činnost. Většina buněk v našem organismu umí využívat i jiné zdroje. Buňky mozku a některé další buňky našeho těla jsou ovšem závislé výhradně na energii získané z glukózy.

Příznaky, které se při pokračujícím poklesu hladiny cukru v krvi projeví, mají původ přímo v mozku. Patří sem zmatenost, poruchy vidění, vrávoravá chůze, závrať, špatná spolupráce, odmítání pomoci, případně agresivita. Pokud není stav včas rozpoznán, mohou se objevit křeče a nemocný upadá do bezvědomí. Je bezprostředně ohrožen jeho život. Pacient vlivem narušené funkce mozku nebývá v této fázi schopen správně posoudit svoji situaci. Změny v jeho chování si obvykle povšimne jeho okolí.

Rizika a ohrožení


Z tohoto důvodu je účelné poučit o příznacích hypoglykémie a zásadách první pomoci nejen své blízké ale i spolupracovníky nebo spolužáky a jiné lidi, s kterými se nemocný častěji stýká.

Dále je třeba nosit s sebou řádně vyplněnou průkazku diabetika, diabetický deník nebo jiný doklad o léčbě diabetu inzulínem nebo výše zmíněnými léky. Tento doklad je nejvhodnější nosit na jednom místě s průkazem zdravotní pojišťovny a cukrem. Hypoglykémie se u každého pacienta projevuje jinak.

Uvedené příznaky jsou však typické a objevují se u většiny lidí. Zvláště nebezpečná je hypoglykémie v nočních hodinách, kdy ji může nemocný „zaspat“. Jestliže dojde k velkému úbytku cukru v krvi během krátké doby, nemocný bude cítit příznaky hypoglykémie, přestože naměřená hladina cukru v krvi bude normální, např. při nesprávném zvýšení dávky inzulínu.
 
Opakované těžké hypoglykémie mohou vést k poškození mozku a mentálních funkcí. U starších lidí může výrazný pokles hladiny cukru v krvi vyvolat mozkovou mrtvici nebo srdeční infarkt.

Hypoglykémie mívá obvykle tyto příčiny:
1.Příliš mnoho inzulínu či výše uvedených léků
2.Málo jídla
3.Nezvykle velká fyzická zátěž
4.Alkohol či některé léky snižující hladinu cukru v krvi nebo maskující příznaky hypoglykémie (některé léky proti bolesti, léky ke snížení krevního tlaku)

Také časté lehké hypoglykémie mají také svá úskalí. Mohou totiž vést u pacientů k nárůstu tělesné hmotnosti, pacient se musí opakovaně dojídat. Má takzvaný vlčí hlad. Zejména u diabetiků 2.typu, ale nejen u nich, vzniká bludný kruh, čím více se snaží o dobrou kompenzaci cukrovky, tím častěji u nich dochází k hypoglykémiím, tím více potravy přijmou a tím více se zvýší jejich hmotnost a také jejich inzulínová rezistence (odpor tkání vůči účinků inzulínu). Zároveň se paradoxně zvýší hladiny cukru v krvi a vše se opakuje.

Pokroky v medicíně a nové způsoby léčby


Zdá se, že novou nadějí pro tyto pacienty je skupina léků, které byly v České republice nedávno povoleny k použití, léky ovlivňující inkretinový systém.

Inkretiny jsou vylučovány střevními buňkami jako odpověď na příjem sacharidů potravou. Mají regulační účinek na činnost slinivky břišní. Modifikují vstřebávání sacharidů ze střeva a jejich využití ve svalech, játrech a tukové tkáni, tedy v orgánech, které mají významný vliv hladinu cukru v krvi. U cukrovky 2. typu je účinek inkretinových hormonů snížen. Proto
léky, které pozitivně ovlivňují inkretinový systém, bývají určeny hlavně pro léčbu diabetiků 2.typu.

Jedná se o dvě skupiny látek.
První z nich působí v lidském těle stejně jako inkretiny tělu vlastní. Patří sem například exenatid. Předlohou pro tento lék je látka, exendin-4, pocházející ze slin ještěra korovce jedovatého. 

Významně ovlivňuje glykémii po jídle (postprandiální glykémii). Při této léčbě bývá nízké riziko vzniku hypoglykémie. Vede k mírnému snížení tělesné hmotnosti. Exenatid je doporučován pro pacienty s diabetem 2.typu, kteří špatně reagují na základní léčbu a jejich choroba netrvá příliš dlouho. Protože se při podání ústy nevstřebává musí být podávány injekčně, obvykle ve dvou denních dávkách, nejlépe před jídly.

Druhou skupinou jsou látky blokující odbourávání inkretinů tělu vlastních-gliptiny, například sitagliptin.
Výhodou těchto nových léků je velmi nízký výskyt nežádoucích účinků. Hypoglykémie se při podávání sitagliptinu v monoterapii objevuje jen zřídka. I při kombinační léčbě se vyskytuje jen v malém procentu případů. Při kombinaci s deriváty sulfonylurey dojde k hypoglykémii asi u každého desátého pacienta. Při kombinační léčbě spolu s glitazony byla hlášena hypoglykémie asi u každého stého pacienta.

Proto bude možné podávat sitagliptin široké skupině nemocných. Jejich podání se nedoporučuje pouze při prokázané alergii na některou ze složek přípravků.

Velmi vhodné je také to, že jejich účinky v lidském těle, vstřebávání a vylučování téměř neovlivňuje současné podávání dalších léků. Zejména diabetici druhého typu užívají obvykle i další léky, například k léčbě vysokého krevního tlaku, ke snížení hladiny tuků a cholesterolu v krvi, ke snížení hladiny kyseliny močové atd. Na závěr je však třeba zdůraznit, že i při léčbě sitagliptinem musí nemocný dodržovat diabetickou dietu, udržovat si optimální tělesnou hmotnost a snažit se o přiměřenou pohybovou aktivitu.

Prezident Diabetické asociace ČR profesor Milan Kvapil o léčbě sitaglitinem říká: „Bohužel, nenahradí inzulin, a u pacientů, kteří inzulin užívají, není podání sitagliptinu ještě povoleno. Co je však nejdůležitější, sitagliptin pomáhá pacientům dosáhnout a udržet normální hodnoty krevního cukru, nicméně dokáže to pouze u těch nemocných, kteří dodržují základní pravidla životosprávy předepsané lékařem. I když by si to řada nemocných přála, sitagliptin nenahradí dietu a pohyb. Podle dosavadních zkušeností se zdá, že je to lék bezpečný, u nějž právě přestřelení účinku a snížení cukru pod hodnoty zdravého člověka neohrozí.“


Zdroj: Diabetická asociace ČR
30. července 2009

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění