Jak jsem zhubla 3. (pohyb)

Do třetice všeho dobrého, už jsme probrali změnu životního stylu, jídlo a teď je na řadě sport.
Jak jsem zhubla 3. (pohyb)
4.8.2006 0:00 |

Jak už jsem psala ve dvou článcích (Jak jsem zhubla 1.a 2., rubrika Hubnutí), podařilo se mi zhubnout a vůbec dostat se do formy změnou životního stylu, začala jsem žít zdravě, jíst zdravě a hýbat se. Ty první dvě věci jsme už probrali a tak chci nakonec říct ještě něco o pohybu.

Sport jsem vždycky nesnášela…no, to je možná trochu silný výraz, ale prostě mě to nebavilo a taky s těmi kily navíc se mi prostě hýbat nechtělo. Vždycky to skončilo tak, že jsem se třeba i někam vydala cvičit, jenže jsem si tam připadala trapně, všude samé štíhlice a pak já, funící při každém pohybu, s propocenými koly v podpaží, no prostě jsem si připadala trapně, takže jsem toho vždycky nechala. Stejně jsem si říkala, že mám tak mizernou kondici, že by mi to nešlo, navíc jsem v posilovně nevěděla, který stroj jak použít, když jsem cvičila doma, taky to nemělo žádnou koncepci, prostě jsem jen ledabyle odcvičila pár cviků a nechala toho. Jenže háček je v tom, že jsem tu kondici měla tak mizernou proto, že jsem se právě žádnému pohybu nevěnovala. Jenže hubnutí opravdu bez pohybu nejde, to jsem si uvědomila hned na začátku svého snažení, takže jsem nastudovala co se dalo a došla jsem k závěru, že potřebuju aerobní sport, tedy takový, při kterém se spalují kalorie a pak posilování a cvičení, které mi bude tvarovat postavu. Jako ideální aerobní sport mi přišlo běhání -kromě bot nepotřebujete žádnou investici, dá se provozovat kdekoli a kdykoli, třeba i na dovolené, nestojí to žádné peníze, kromě úsilí. No a v tom úsilí byl největší kámen úrazu. Ještě si dobře vzpomínám na svůj první běh…plna elánu jsem si obula boty, venku jsem se protáhla, abych zahřála svaly a pak jsem vyběhla…běžela jsem asi 30 vteřin a pak jsem totálně odpadla…nemohla jsem ani dýchat, v boku mě píchalo, byla jsem prostě úplně vyřízená, tak jsem se zase otočila a odplížila jsem se domů. Tak hrozný výsledek jsem nečekala, na druhé straně ale co jsem si myslela, když jsem léta seděla na zadku a nehýbala se?

Pátrala jsem po dalších informacích, protože jsem se vážně nechtěla vzdát a pak jsem to praktikovala takto- půl minuty běhu- ale velmi, velmi pomalého, pak půl minuty chůze a tak se to střídalo, přidávala jsem postupně půl minuty podle toho, jak se mi zlepšila kondice, pak už jsem přešla jen na běh…no zkrátím to, teď uběhnu v kuse 5 kilometrů, ale než jsem toho docílila a kondice se mi zlepšila natolik, že jsem toho byla schopna, uplynulo dlouhých 7 měsíců. Ale jde to, ty začátky jsou prostě fakt příšerné, ale pokud vydržíte první tři měsíce, bude vaše tělo tento druh pohybu samo chtít a začne vás to samo i bavit. Nejlepší na tom celém je, že se vám upraví metabolismus tak, že klidně můžete polevit i v jídelníčku, snadno spalujete kalorie a objeví se to na vaši váze. Běh je opravdu jeden z nejlepších sportů pro hubnutí a kondici, musíte jen překonat ty první měsíce, kdy s tím chcete praštit. A ještě jedna důležitá věc, běhejte velmi pomalu, výsledek má vypadat tak, že byste se do hodiny po běhání měli cítit odpočatí a ne totálně mimo. Takže, já jsem si naplánovala běh co druhý den a také jsem co druhý den chodila běhat…později, když jsem si zlepšila fyzičku, už jsem nemusela chodit tak často, hlavně je důležité nedělat mezi tím velké pauzy, protože byste pak začínali znovu od začátku. Přesně si určete dny a hodiny, ve kterých budete běhat a jděte za každou cenu. V zimních měsících se dá taky běhat, pokud není moc sněhu, pokud je, tak to nahraďte rotopedem nebo běžícím pásem v posilovně.

Pak tu byla ještě posilovna a cvičení doma. Cvičila jsem 4 x týdně, 2x v posilovně, 2x doma. Vždycky jsem si doma pustila večerní zprávy a u toho procvičila hlavně ty části jako zadek, stehna, břicho, dívala jsem u toho na zprávy, takže to rychle uteklo. Posilovnu jsem měla hlavně o víkendech, nechala jsem si od trenéra poradit jak a co cvičit, jinak by to nemělo ten efekt, chodila bych ledabyle od přístroje k přístroji a to je nanic. Pokud nemáte možnost jít do posilovny, cvičit se dá vážně i doma, chce to jen mít prostě cvičící návyk…ještě jednou se budu opakovat, ale když vydržíte ty začátky, kdy vám to nejde, nebaví vás to a vztekáte se u toho, pak už to jde samo, začne vás to těšit a hlavně uvidíte výsledky na svém těle, takže vás to bude hnát dál, protože budete mít strach, že se vrátíte ke své staré postavě, která se vám nelíbila.

Pohyb je taky balzám na duši, ten pocit, když doběhnete domů a jste příjemně unavená, ten fakt stojí zato. A co teprve ten pocit, že jste konečně sama se sebou začala něco dělat, že jste překonala svoji lenost, to je vážně něco, začne se vám zvedat sebevědomí, budete vyrovnanější, klidnější, ve větší pohodě a hlavně spokojená. Spokojená s tím, že váš život konečně žijete a ne jen přežíváte.

Související články:
Jak jsem zhubla 1.
Jak jsem zhubla 2. (jídelníček)

Autor článku: Redakce
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nina | 11.8.2011 21:47

dieta

Antonio | 7.4.2010 23:22

Svaly

romca | 15.5.2007 11:00

hezky clanek

Stan | 6.5.2007 07:46

WOW

ivetka | 27.4.2007 12:56

cviceni

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění