Jak poznáte, že hubnete správně?

Všeho s mírou, říká se. A tak by mělo mít i vaše snažení o menší konfekční velikost nějaké hranice, určité tempo či intenzitu. Zbývá jen otázka – víte jakou?
Jak poznáte, že hubnete správně?
4.6.2012 8:00 |

Pustit se do hubnutí je velká zodpovědnost. Vůči sobě, svému zdraví, vlastnímu tělu. Proto pořád všude čtete, jak je nezbytné se na to pečlivě připravit, proč si musíte nejdřív všechno do detailu promyslet, sestavit plán stravování, pohybu i relaxace. Ale pak jako by návody, jak dál správně hubnout, snad ani neexistovaly. Jenže člověk pořád potřebuje povzbuzovat a také si být jistý, že jde správně.

I proto je důležité, aby vám konečně někdo řekl, co to znamená hubnout správně – v optimálním tempu, zdravě, ohleduplně, efektivně. A také jak se dopátráte toho, jak se zachovat, když něco nejde nebo jde moc rychle a podobně. Toužíte vědět právě tohle?

Počáteční informace

Jestliže jste se do hubnutí pustila sama, bez konzultace s odborníky, ochudila jste se o poměrně zásadní informace. Na počátku hubnutí je totiž ideální vědět, v jakém stavu je vaše fyzická kondice, metabolismus, kolik procent vašeho těla tvoří tuky, svaly, voda, jaké míře stresu jste vystavována, zda u vás nedochází k překyselení organismu a podobně. To všechno jsou dnes už takřka běžná vyšetření, z nich výživoví specialisté, dietologové a obezitologové na počátku hubnutí dokážou sestavit něco jako váš hubnoucí plán. Nebo prostě jen načrtnout vaši aktuální situaci i budoucí vývoj hubnutí, který se dá právě pomocí opakování výše zmíněných vyšetření skvěle ohlídat. Pravda, jejich počáteční konstatování vás nemusí potěšit, ale vycházet z nich pak bude všechno – nové složení jídelníčku, sportovní plán, stejně jako odhad toho, kolik kilogramů byste asi měla nebo mohla zhubnout a v jakém tempu.

Co je rychlé, není dobré

„U hubnutí samozřejmě platí, že nic se nemá uspěchat. My sice skutečně dokážeme odhadnout rychlost, s jakou půjdou kila dolů, ale ono se to i přes doporučení WHO (Světové zdravotnické organizace), které říká, že optimální je hubnout maximálně 1 kg za týden, hodně mění. Člověk od člověka, metabolismus od metabolismu. Je důležité, jestli před námi stojí člověk, který ještě nikdy nedržel dietu, nebo ten takzvaný věčný dietář, jehož metabolismus je poničený a bude primárně nutné se zaměřit právě na jeho nápravu, nikoli na hubnutí,“ vypočítává Mgr. Adela Marečková, výživová poradkyně z týmu Petra Havlíčka, a pokračuje: „Jiné tempo hubnutí čeká člověka, který nabral rychle – například vinou nemoci, úrazu, léků. A jiné zase toho, který průběžně nabíral od puberty. Jiné očekávání by měli mít ti, kteří mají sotva pár kilo navíc, a jiné zase ti, kteří k nám přicházejí s vědomím, že jim nadváha a obezita začaly již komplikovat život po zdravotní stránce. V každém případě, v poslední době můžeme s úlevou konstatovat, že už se nesetkáváme s nereálnými očekáváními, co se rychlosti i množství zhubnutých kilogramů týče.“

Váha patří do sběru

Když tedy podstoupíte všechna ta počáteční měření, vážení a vyšetření, nastává okamžik, který vám změní život. „V tu chvíli se všem svým klientům a pacientům snažím vysvětlit, že nejdou do hubnutí, ale do změny životního stylu. Že se nelze jen dívat na váhu, ale na celkové změny, které nastanou, jakmile se adaptují na nový jídelníček, pohybový plán a začnou si užívat i pravidelnou relaxaci. A že by vůbec bylo ideální, aby osobní váhu vyměnili za metr nebo lepší pocit, který budou mít den za dnem v oblečení, které jim před změnou životního stylu bylo těsné nebo dokonce malé. A každodenní vážení nebo vážení několikrát za den, to už vůbec nemá žádnou výpovědní hodnotu. Hmotnost kvečeru stoupá, v těle dochází k přesunům vody, jednou jste vyprázdněná a napitá více, jednou méně,“ vysvětluje obezitoložka MUDr. Alexandra Moravcová a Mgr. Adela Marečková s ní souhlasí: „Vážení je stresující faktor. Při změně životního stylu se totiž daleko spíše než hmotnost mění složení těla, poměr svalové hmoty na úkor tuku, což jsou změny, které váha nezaznamená, ale obyčejný krejčovský metr vám prozradí, že jste zhubla. V pase především, protože v oblasti břicha se nachází ten nejnebezpečnější typ tělesného tuku, takzvaný viscerální, který obaluje a ohrožuje vnitřní orgány. A zrovna ten by měl při správném hubnutí mizet jako první.“

Kontrolní vyšetření

V průběhu změn životního stylu se toho ve vašem těle bude měnit spousta, což vám umožní sledovat, jak hubnutí postupuje. Ale raději to sledování nechte odborníkům. „Ideálně po šesti, nejdéle po deseti týdnech chceme klienty vidět znovu. Opět je podrobíme vyšetřením, která odhalí složení těla – nejčastěji se provádějí na přístrojích BodyStat nebo InBody – a podle průběžných výsledků, úbytků a nárůstů hodnotíme účinnost nastaveného hubnoucího programu. Mluvíme o tom, co dělá klientovi potíže, s čím zápasí, čemu nerozumí a podobně. Tato zpětná vazba je nedocenitelný kontrolní mechanismus pro nás i pro hubnoucí,“ konstatuje na rovinu Mgr. Adela Marečková s tím, že rozhodně je lepší, když se po takovém kontrolním měření ukáže, že klient shodil za šest týdnů „jen“ dvě kila – ale byla to dvě kila tuku, zatímco svaly neubyly. „Horší jsou případy, kdy zmizí dvě kila tuku a s nimi i dvě kila svalové hmoty. To pak víme, že klient něco zanedbal, možná nepochopil nebo se v těle děje ještě něco jiného, o čem nevíme a co je potřeba začít řešit.“

Očima lékaře

Jsou totiž zdravotní potíže, které vám mohou hubnutí komplikovat, brzdit nebo vám v něm úplně bránit. Jsou ale i takové, jež shazování naopak urychlí – až si toho nelze nevšimnout. A když se něco takového stane, je čas na lékařské vyšetření. Nejvyšší čas! Protože i k němu byste se měla odhodlat už v samém počátku, aby vás nic nepřekvapilo, či dokonce neohrozilo. „Často se stává, že přicházejí pacienti či klienti s tím, že se jim hubnutí zastavilo. Jako první krok je poprosím, aby dali na papír své redukční chování uplynulých dní. Už tam můžeme samozřejmě odhalit chyby, vše napravit a vrátit hubnutí do optimálního tempa. Jsou ovšem případy, kdy zádrhel skutečně není v jídelníčku ani v pohybu.
A pak hledáme příčiny v duševním rozpoložení. Hubnutí totiž často brzdí stres a duševní nepohoda. Jsou sice tací, kteří při extrémní psychické zátěži hubnou, ale ani to není správně. Daleko spíše ovšem lidé stresem přibírají. A oba případy je nutné řešit,“
vyjmenovává MUDr. Alexandra Moravcová.

„Někdy nicméně ani v tom chyba nebývá. A pak už musím doporučit vyšetření štítné žlázy a někdy i dalších endokrinologických parametrů, podle aktuálního zdravotního stavu,“ dodává obezitoložka s tím, že ten se většinou v průběhu správné změny životního stylu samovolně zlepšuje, srovnávají se hladiny inzulinu, kyseliny močové v krvi, optimalizuje se hypertenze neboli vysoký krevní tlak… „To všechno jsou ukazatele, které průběžně sledujeme a jež prozrazují, zda pacient hubne správně!“ zdůrazňuje ještě jednou MUDr. Moravcová.

CHCETE MÍT SVÉ HUBNUTÍ POD KONTROLOU? PAK SI PAMATUJTE, ŽE…
  • …rychlost hubnutí, která neuškodí vašemu zdraví, je Světovou zdravotnickou organizací stanovena na 0,5–1 kg týdně
  • …každodenní stoupání na váhu je hloupost a zbytečný stres, raději se važte s odstupem alespoň jednoho týdne
  • …když se budete měřit, musí vám ubývat hlavně obvod přes bříško, méně přes boky – to totiž signalizuje, že vám mizí ten nejnebezpečnější, tzv. viscerální, tuk obalující vnitřní orgány
  • …pokud se hubnutí zastaví, je třeba jít se poradit: například si mohlo vaše tělo zvyknout na nový režim a užuž se chystá udržovat si váhu, které jste zatím dosáhla, takže to chce nový impulz!

…jestliže se vaše hubnutí naopak rozjelo jako o závod, ani to by vás nemělo potěšit, ale nahnat ideálně rovnou do ordinace lékaře, protože v takovém případě hrozí riziko závažných zdravotních komplikací

  • …je lepší spokojit se s pomalým, pozvolným, ale stálým a pravidelným tempem hubnutí, než se skokovými „úspěchy“, které rychle a neslavně skončí
  • …nejlepší kontrolu nad vaším hubnutím budou mít vždycky specialisté, proto choďte pravidelně na konzultace či kontroly, ptejte se do detailů na všechno, co vás zajímá, a do posledního puntíku se řiďte doporučeními
  • …pokud hubnete správně, stabilizuje se váš zdravotní stav: vysoký tlak klesá, mění se hladina cukru a tuku v krvi, stabilizuje se hladina inzulinu, překyselenost organismu mizí (to vše prozradí lékařská kontrola), lépe se cítíte, lépe se pohybujete, více rozumíte signálům svého těla, máte lepší náladu (to poznáte sama)

Proměnlivé tempo

I v hubnutí je to jako v životě: jednou jsi nahoře, jednou dole. Jednou zhubneš kilo za týden, jednou se dva týdny nezmění ani ťuk. A navíc ani neplatí, že nejprve vám půjde hubnutí rychleji a později začne stagnovat. Ono to má totiž pořád spoustu záludností, specifik a komplikací. Tak třeba – tempo hubnutí záleží na tom, za jak dlouho jste nabrala. Nebo na tom, jestli jste začínala hubnout z extrémní obezity (pak můžete zhubnout třeba i sedm osm kilo za měsíc, doporučení nedoporučení), nebo jestli hubnete deset kilo nadváhy (kdy to jde spíše krůček za krůčkem).

„Záleží na tom, kolik vám je let, protože s přibývajícími roky se zpomaluje metabolismus, tedy i hubnutí. Zohlednit musíme i pohlaví a říct, že muži to zase budou mít snazší a zhubnou rychleji než ženy. A tak dále a tak dále,“ naznačuje obezitoložka, že parametry, které je třeba u hubnutí hlídat a zohledňovat, snad ani laik pojmout nemůže a měl by je raději nechat na odborníkovi a lékařích. „Přesto ale není nutné panikařit, když se vám na chvíli tempo zeštíhlování zastaví. Může to být jen známkou toho, že si tělo na nový životní styl již zvyklo a potřebuje popohnat další změnou. Pak musíte jen přijít opět za svým odborníkem a nechat si – zjednodušeně řečeno – novou změnu doporučit. Ono se dá zase všechno do pohybu,“ specifikuje ještě Mgr. Adela Marečková.

Pomalu, prosím!

Nikdy na sebe ale při hubnutí nespěchejte. Musíte si přece zvyknout na tolik věcí! A to, že je hubnutí správné, optimální, poznáte také podle toho, že vám nový režim dělá stále méně a méně potíží. Že z toho i ze sebe sama máte dobrý pocit. A ten nepřijde rychle. Spíš pozvolna. Postupným sžíváním se a rozumným přístupem. „Nejlepší je v tomto případě kooperace, protože pokud člověk dodržuje redukční jídelníček, tak pracuje především na svých tucích. Zároveň je ale potřeba zachovávat i svalovou hmotu v optimálním poměru k tukové zásobě, aby mělo ten tuk co nést a také spalovat, protože tuk spálíte jedině při vylepšování svalové hmoty,“ rozklíčovává další zákonitosti správného hubnutí Mgr. Adela Marečková s tím, že všechno má svůj čas, důvod i význam.

A že není třeba s ničím spěchat. „Kromě jiného má pozvolná a všestranná redukce klady pro psychiku. Je tu přece jistota, že to sice jde pozvolna, ale jde to pořád. Rychlé hubnutí jednou skončí, a co vy s tím pak? Přijde stres, s ním touha vrátit se do starých kolejí, a bude všechno špatně. Kdepak, raději pomalu a důkladně zvykejte své tělo na změny, všímejte si těch, které vám dává za odměnu, a radujte se z každého dílčího úspěchu, který přijde. Navíc, protože vám při hubnutí jde určitě i o vylepšení fyzického vzhledu, pomalé hubnutí je vhodnější i z tohoto důvodu. Kůže má čas se přizpůsobit, využít své elasticity a přizpůsobit se novým, menším rozměrům, což při rychlém hubnutí nedokáže. Pozvolné hubnutí je prostě i přirozenější, dlouhodoběji udržitelné. Víc už snad ani není třeba dodávat,“ shrnuje Mgr. Adela Marečková.

Hlavně pozor na zdraví

Ještě zbývají ty informace, které přece jen pomohou sledovat sama sebe a své hubnutí, které vás naučí hlídat se a nepropásnout okamžik, kdy by mohl hrozit nějaký zdravotní průšvih. „Základem je samozřejmě vědomí, že hubnout se má zhruba kilogram týdně. Jestliže se hýbu více, může to být trochu více, ale při standardním jídelníčku i pohybovém plánu vám rychlejší, výrazněji rychlejší hubnutí signalizuje, že je něco nutně špatně. Náhlým váhovým úbytkem se totiž může projevit například diabetes mellitus 1. typu – to je ten typ, kde inzulin chybí a musí se tělu dodávat. Toto onemocnění se projevuje žízní, častým pitím a močením, únavou až nevolností, může končit až nebezpečným kómatem. Druhým onemocněním, kde může dojít k rychlému váhovému úbytku, je hypertyreóza neboli zvýšená činnost štítné žlázy, která začne produkovat více svých hormonů. Ty pak způsobují katabolismus provázený váhovým úbytkem, únavou, třesem prstů a víček, vnitřním neklidem, nervozitou, pocením, horkokrevností, průjmy atd. Obě onemocnění jsou závažná, v plně rozvinuté formě život ohrožující, takže už v začátcích příznaků je třeba jít k lékaři, který většinou odešle pacienta ke specialistovi,“ říká na adresu nebezpečí rychlého hubnutí MUDr. Alexandra Moravcová.

Další rizika

Když to jde zkrátka moc „hrrr“, je to zlé. O moc víc, než když se trápíte s tím, že hubnutí stagnuje. Cílené pokusy zrychlit vedou k daleko horším komplikacím. Jako první se objevují pocity podrážděnosti – jednoduše z hladu. Může se objevit větší únava, slabost, nenálada. Ani ty raději nepřecházejte. „Jakmile totiž opominete tyto počáteční signály a budete dlouhodobě v nepohodě a tělo podvyživené, dojde ke snížení bazálního metabolismu. A u disponovaných jedinců – především mladistvých – se může dokonce rozvinout až porucha příjmu potravy ve smyslu mentální anorexie nebo bulimie se všemi jejich vážnými důsledky,“ varuje obezitoložka na závěr.

Autor článku: Jana Potužníková
Zdroj: Dieta

Komentáře

Tereza | 4.6.2012 11:34

Správný jídelníček

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění