Naučte se plavat na vlnách stresu

Život se dnes podobá žonglování mezi prací, rodičovstvím, partnerstvím… Chceme být i krásné a vzdělané, mít atraktivní koníčky. Chceme toho hodně a výhledově ještě více. Není divu, že si ve svých extrémně zrychlených životech připadáme jako bárky na rozbouřeném moři. Pokud se nenaučíme stresu čelit a proplouvat mezi jeho vlnami, půjdeme ke dnu. Kdy to začalo být takto zdrcující a jak to zastavit?
Naučte se plavat na vlnách stresu
10.3.2015 17:00 |

Pro zajímavost – zeptejte se svých přátel a kolegů, jak na tom jsou. Tipuji, že všichni se cítí podobně: jsou přetížení a neustále zaneprázdnění. Mluví o stresu a každodenních situacích, které je do vypjatých stavů mysli dostávají.

„Mám hrozný stres“ je věta, která se stala naší obvyklou odpovědí na dotaz, jak se nám vede. Stres se stal běžným tématem našich konverzací i životů.

ZBĚSILÁ RYCHLOST ŽITÍ

Kamarádka nedávno pozvala svou rozvětvenou rodinu a spoustu přátel na víkendovou oslavu svých pětatřicátin. Přestože všichni, včetně bratra s manželkou a třemi malými dětmi, kteří na oslavu mířili z Bruselu, přijeli včas, ona dorazila o celý jeden den později. Potřebovala být v sobotu v práci, kde řešila nečekaný problém. Většinu ze zbytku víkendu pak strávila pracovním telefonováním. Jiná přítelkyně, manažerka střední firmy a matka dvou malých dětí, se mi nedávno svěřila, jak si konečně odpočinula, aniž by po ní někdo něco chtěl. Jak se jí to povedlo? Na lyžích si zlomila kotník a dopřála si nečekaný luxus v podobě několika dní v posteli.

Práce, která bere stále více energie a času, domácnost, děti, vztahy, starost o to, jak člověk vypadá, zda toho dost zvládá a ovládá, jak aktivně dokáže trávit draze vykoupené minuty volného času… Máte někdy pocit, jako byste se v tom topili? Já ano.

Nenovější studie říkají, že počet pracovních dní, kdy propadáme stresu, se za posledních pět let zvýšil o celou čtvrtinu! Podle názorů odborníků, kteří se specializují na problematiku pracovního vytížení, celé dvě třetiny zaměstnanců propadají pocitu, že nestíhají svou práci, a celých 94 procent pracujících si stěžuje, že jsou obvykle tak přehlceni informacemi, že ztrácejí schopnost se na svou práci vůbec koncentrovat.

Psychologové to vysvětlují tím, že lidé dnes žijí doslova ve zběsilé rychlosti a nemají energii a bohužel často už ani motivaci udělat krok zpět a hledat jinou životní alternativu.

Přitom je zajímavé, že většina z nás nepracuje déle než předcházející generace. Nejenže pracujeme kratší dobu než třeba naši rodiče, ale také máme více volného času. Sociologové tvrdí, že jde v průměru o třicet hodin týdně. Což není málo. Problém se ukazuje v tom, že chceme volný čas beze zbytku vyplňovat různými aktivitami a dostáváme se – do stresu. Protože kromě práce už „nestíháme“ ani své vlastní volno.

STRES JAKO ODZNAK CTI

Zajímavé je ohlédnout se, jak to měli se životní vytížeností (a tedy stresem) naši předci. Do konce 19. století byla zahálka vítaná a byla vnímána jako privilegium bohatých. V 50. letech minulého století, v době poválečného boomu, západní ekonomové dokonce předpovídali, že přijde „doba zahálení“. Věřili, že zhruba v dnešní době budeme pracovat pouhé čtyři dny v týdnu a do důchodu půjdeme v osmatřiceti letech!

Ale v 80. a 90. letech nás neplánovaně převálcovala doba dlouhých přesčasů. Ekonomická situace ve většině vyspělých zemích tehdy způsobila, že mzdy začaly stagnovat, ceny však rostly. Navzdory tomu všudypřítomná (a bouřlivě se rozvíjející) reklama podsouvala lidem představu, že potřebují stále nové a nové věci. Tak se zrodil brutální cyklus: práce–utrácení–práce– utrácení. Odborníci tvrdí, že přesně tehdy začaly být zaneprázdněnost a hektický život ve stresu vnímány jako „odznaky cti“, které se rovnaly moci a úspěchu.

MOŽNOST VOLBY

Do toho všeho vtrhla technologická revoluce, která v mnoha ohledech práci zjednodušila. Podobně jako byla kdysi pračka příslibem svobody pro další generace žen, notebooky a Wi-Fi slibovaly osvobození od pracovních stolů. Nepředpokládalo se ale, že přinesou třeba i neustálé nutkání průběžně sledovat vlastní práci a e-maily. A také nové stresové situace. Všeobecně se totiž očekává, že každý je dnes neustále on-line. Takže pak stačí, když jste pár dní během dovolené bez možnosti připojení, a už trnete, co vše se vám hromadí v e-mailové poště a co jste kvůli tomu prošvihli.

Mobilní telefony, tedy možnost být neustále v dosahu a všem k dispozici, a také například příchod čtyřiadvacetihodinového zpravodajství, z něhož se na vás dnes a denně hrnou headliny jako terorismus, ebola, pád letadla… To vše jsou detaily a okolnosti, které váš stres rozhodně nezmírní. Pokud si chcete uchovat svou duševní kondici v normě, jako nejjednodušší první pomoc funguje, když mobil, internet či televizi občas prostě vypnete.

Odborníci, kteří studují vztah stresu a zpráv s nepříjemným či šokujícím podtextem, přicházejí s varovným zjištěním: neustálý přísun depresivních informací může mimo jiné způsobit zkraty ve vnímání, kvůli kterým začneme posléze vnímat svět pouze v negativním světle.

A to může významně ovlivnit i naše zdraví. Cítíme-li se ohroženi, naše tělo vnímá nebezpečí a vylučuje stresový hormon kortizol. Ten oslabuje imunitní systém, což uvolňuje cestu nejen běžným infekcím, ale i daleko závažnějším chorobám. Třebaže bychom neměli ignorovat svízelnou situaci ostatních a ignorovat světové dění, život v neustálém strachu a napětí nám rozhodně neprospěje. Vnější tlaky nás psychicky drtí. To je neoddiskutovatelný fakt. Přesto máme možnost volby, jak se k tomu postavit. Protože do toho největšího stresu nás obvykle nedostane neustále zvonící mobil, televizní reportáž z právě probíhající války ani přeplněný pracovní diář. Jsme to my sami, kteří si v sobě stres vytvoříme.

ČAS SE NADECHNOUT

Jako ve většině věcí v životě, i v případě stresu máme na výběr: buď mu podlehneme, nebo s ním budeme bojovat. I když máme pocit, že se ve stresu doslova topíme, existuje spousta možností, jak se znovu nadechnout. V naší rubrice Rady měsíce (MP 1/2015, str. 4 - pozn. red.) právě o tom mluví spisovatel Tomáš Baránek. Věnuje se mindfulness meditaci, která pomáhá vytvářet pozitivní přístup k životu a redukovat důsledky stresu. Podstatou mindfulness je schopnost soustředit se na přítomný okamžik. Nebývá jednoduché se to naučit, ale s pomocí různých metod a technik to stojí minimálně za pokus.

Nejosvědčenější je začít s minutovým základním cvičením: Sedněte si v klidu na podlahu, zavřete oči, položte si nohy na zem a soustřeďte se na své tělo, především na dýchání. V okamžiku, kdy se vaše myšlenky začnou rozbíhat, udělejte to znovu.

Stresové situace v práci obecně vzato eliminujeme, pokud necháme na chvíli odpočinout mozek. Takže například místo toho, abyste si objednali pizzu do kanceláře, zajděte si na oběd. A mozek na chvíli přepněte z pracovního do úplně jiného módu. Uvidíte, jak to pomůže… Stres ve vás také nebude narůstat, pokud se naučíte odcházet z práce včas a bez pocitu viny. Když odcházíte z práce, přestaňte řešit, co jste neudělali, a zaměřte se na to, co budete dělat – sejdete se s přáteli, povečeříte s rodinou, pustíte si oblíbený film…?

NAUČTE SE PLAVAT

Odborníci tvrdí, že stresu lépe odolávají lidé, kteří mají větší sebedůvěru. Jejich přístup k životu se prý opírá o tři konstanty: o schopnost odlišného a samostatného myšlení, o pozitivní myšlení a o klidné věcné myšlení. Tento přístup jim přináší větší vnitřní svobodu a jistotu, že se vždy mohou spolehnout sami na sebe. Heslo „myslet jinak a samostatně“ předpokládá, že se člověk vymaní ze schematického uvažování. Naučí se používat tu část mozku, kde sídlí intuice, tvořivost a fantazie.

Současně to představuje schopnost odpoutat se od konformismu a nebrat ohledy na to, co tomu řeknou ostatní. „Myslet pozitivně“ dokáže člověk, který se umí zbavit negativních myšlenek, a tedy lépe vycházet se svým okolím. „Myslet klidně a věcně“ je umění myslet v souladu se svědomím a hodnotami, které uznáváme. Tento přístup nám dá sílu nepodléhat vnějším tlakům, nepokládat se z vypjatých situací a od životních událostí si uchovat odstup.

DRŽTE SE NAD HLADINOU!

Je naivní si představovat, že ze života vytěsníme rizikové faktory pro vznik stresu. Naopak je třeba si přiznat, že se neustále prohlubují. To, co začalo v posledních dvaceti letech, nabírá na obrátkách. Ze začarovaného kruhu práce–utrácení jsme se nevymanili, ba naopak. Technologie jsou stále sofistikovanější, a ač nám na jedné straně život usnadňují, na straně druhé si na ně až příliš často vytváříme závislost.

Stejně tak jako závislost na práci, na pocitu pracovní vytíženosti (a vlastní nepostradatelnosti), tedy vlastně na stresu jako takovém. Utéct před ním úplně nelze, a proto je lepší ho vnímat jako přirozenou součást života. Nikoli ovšem dominantní, převažující, a především ne válcující. A jak dalece si ho pustíme k tělu (a hlavně k mysli), to do značné míry závisí na nás.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Zdena Líkařová
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění