Sladký zabiják

„Když jsem potřetí otěhotněla, ocitla jsem se v šoku. Ne kvůli těhotenství. Důvodem bylo, že mi lékaři diagnostikovali těhotenskou cukrovku.“ Tady začala pětiletá cesta dokumentaristky Andrey Culkové, na jejímž konci stál nejen film Sugar Blues, ale i zásadní změna v životním stylu její rodiny i dalších lidí.
Sladký zabiják
13.7.2016 17:00 |

Uvědomila jsem si, že dítě, které čekám, je ohroženo na zdraví a v krajním případě i na životě. Rozhodla jsem se s tím něco udělat, protože není nic silnějšího, co člověka žene k činům, než strach o vlastní dítě. Tématem cukru a jeho vlivu na lidské zdraví jsem se začala intenzivně zabývat a hned od začátku jsem o tom začala točit film (www.sugarbluesfilm.com). Cítila jsem, že to je důležité téma, ale nikdy mě nenapadlo, že u toho zůstanu pět let. Nezabývala jsem se pouze tím, jak cukr škodí zdraví, ale v průběhu natáčení jsem se dostala i k překvapivým zjištěním, jak závažnou roli hraje cukr coby součást velké politiky, byznysu a lobbingu.

O škodlivosti cukru se ví dlouho, ale vždy se bagatelizovala s tím, že nadměrná konzumace cukru znamená maximálně pár kilo navíc a zkažené zuby. Jenže cukr ovlivňuje zdraví člověka komplexně a narušuje celý jeho metabolismus. Zejména kvůli tomu, že ho konzumujeme v tak neuvěřitelném množství, na které náš organismus není stavěný. Člověk dnes v průměru zkonzumuje přes 40 kilo cukru ročně. Cukr nutí tělo zbavovat se důležitých látek, a tím ho oslabuje. Má vliv na slinivku, játra, stojí za vznikem cukrovky, kardiovaskulárních nemocí, onemocněním imunity, ale má také negativní dopady na mozek. Cukr se podepisuje na vzniku ADHD i na Alzheimerově chorobě či schizofrenii. Děti, které nejsou nadopované cukrem, se lépe soustředí, mají prokazatelně lepší výsledky ve školách i v testech. Je rozhodně v zájmu rodičů i škol, aby děti měly kvalitní snídani, svačinu a oběd a nebyly závislé na blbostech, které nabízejí školní automaty.

Závislost na cukru se dá směle přirovnat k drogové závislosti. Je to i tím, že při jeho konzumaci funguje spirálový efekt. Když sníme cukr, okamžitě se nám dostane do krve. Tělo zareaguje tak, že pošle vysokou dávku inzulinu, aby vysoký krevní cukr srazil. Hladina cukru pak prudce poklesne, ale pod normální úroveň. Takže pocítíme slabost a únavu a potřebujeme další dávku cukru. Cukrová spirála se rozjíždí jako horská dráha.

Cukr není jen sladký nepřítel těla, ale má i značné hospodářské, sociální a politické souvislosti. Již od 70. let se ví, že cukr je škodlivý. Tehdy vyšla v USA kniha Sugar Blues a řada lékařů i vědců se začala zajímat, co cukr vlastně způsobuje. Cukr se dostal na projednávání ve FDA, instituci, která povoluje nebo zakazuje látky používané v potravinářství. To vyvolalo vlnu odporu ze strany potravinářského průmyslu. Potravinářské firmy si najaly jednu z nejlepších PR agentur a ta přišla s geniálním nápadem, že k boji využije vědce.

Oslovily šéfa katedry výživy na Harvardu Fredericka Starea. Je důležité zdůraznit, že katedru výživy na Harvardu založily a sponzorovaly právě potravinářské firmy. Frederick Stare se tak od začátku cítil povinen potravinářskému průmyslu vyhovět. Sestavil tisícistránkovou studii Cukr ve výživě člověka, na níž pracovali pouze příznivci cukru. Nebyl přizván jediný kritický hlas. Tenhle v podstatě PR materiál byl pak rozeslán všem specialistům na výživu a lékařům nejen v USA, ale i po celém světě.

Postupně se ale tento problém začíná skutečně řešit. Řada lidí u nás i ve světě už má zkušenost, že když ze své stravy vyloučili cukr, začalo jim být mnohem lépe. A neřeší se to jen na úrovni jednotlivců. Kromě mnoha států se zapojila i Světová zdravotnická organizace, která si uvědomuje, že nebude dostatek prostředků na lékařskou péči pro miliony lidí, kteří onemocněli kvůli nadměrné konzumaci cukru.

A jak se dá začít žít sugar free život? Cukr z ledničky a spíže vymetete vcelku snadno. Mnohem zásadnější a obtížnější je naučit se vybalancovat jídelníček tak, aby vám cukr nechyběl. A to je běh na velmi dlouhou trať. Důležité je postupně snižovat sugar bliss point, bod cukrové rozkoše. Autorem termínu je slavný americký inženýr chutí Howard Moskowitz, který si na něm udělal obrovskou kariéru a pro potravinářské firmy vydělal miliardy. Dokázal optimalizovat chuť nově vyvíjené potraviny tak, aby měla nejlepší sladkou chuť a co nejlépe se prodávala. Prodávat se musí ale znovu a znovu, proto jsou potraviny stále sladší a náš sugar bliss point je výš a výš. Natolik, že už nedokážeme ocenit přirozeně sladkou chuť.

Nejjednodušší způsob, jak svést boj s bodem rozkoše, je na týden vysadit cukr. Dejte pryč všechno, co je uměle doslazované, a uvidíte, co se stane. Kromě toho, že budete chvíli trpět, nastane velký zázrak. Poprvé v životě začnete cítit, jak potraviny, které jíte, doopravdy chutnají a jaká je jejich přirozeně sladká chuť. Dokážete si vychutnat sladkost fermentovaného obilí, ovoce či zeleniny.

Naučit se nakupovat a vařit bez cukru je ale skutečně dlouhá cesta. Myslím, že nám to trvalo asi tři roky. A je to neustálý a nekončící proces. Jediným klíčem je vařit. Vařit z přirozených potravin, které prošly co nejmenším průmyslovým zpracováním, ideálně od lokálního zemědělce, kterého znáte. Jedině tak můžete získat jistotu, co do těla dostáváte, protože 90 % potravin, které se nabízejí v supermarketech, není k jídlu, ale jsou to mrtvoly v krabici. Potřebujete i čas naučit se sestavit si vyrovnaný jídelníček, kde nechybějí celozrnné obiloviny, luštěniny a zelenina. Na konci cesty ale před vámi bude stát talíř, kde budou všechny chutě a barvy a vám bude dobře.


ANDREA CULKOVÁ

Filmová režisérka, tvůrčí umělkyně, pedagožka a matka tří dětí. Vystudovala dokumentaristiku na FAMU a pedagogiku na PedF UK. Věnuje se natáčení dokumentárních filmů, například Život zabité žábě, Krásná Praha olympijská, Svoboda ve škole i tvorbě televizní, např. Celnice: Uzdravme Česko! či Rok jinak. V celosvětově úspěšném dokumentu Sugar Blues investigativně zkoumá naši závislost na cukru a sladkém životě i možnosti žít bez této drogy.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor článku: Andrea Culková
Zdroj: časopis Moje Psychologie

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění