Sexistické narážky na pracovišti: Neškodný folklór, nebo problém?

O sexuálním harassmentu se u nás moc nemluví. Sexistické narážky jsou takřka národním folklorem a téměř nikdo se nad nimi nepozastavuje. Tedy dokud se netýkají nás osobně… Jak s nimi naložit, radí Iveta Sigmundová.
Sexistické narážky na pracovišti: Neškodný folklór, nebo problém?
20.10.2011 16:00 |

V práci trávíme o mnoho více času než doma. Proto náklonnost kolegů vůči ženským protějškům nemusí být vždy jen zdvořilostní a formální. Naše kultura je v oblasti sexuálních narážek či obtěžování stále dost benevolentní. Jako extrém je obvykle předkládána Amerika.

Pokud se kolega pochvalně vyjádří o naší postavě či jiné ženské přednosti, většinou to bereme pozitivně. A ruku na srdce, mnoho žen to potěší. V Americe by z toho klidně mohl být skandál, který by dotyčného dostal až před soud. Avšak všeho s mírou. Kde je ona pomyslná hranice, kdy lze brát různé narážky na ženy s nadhledem a s rezervou a kdy už překračují meze škádlení a slušnosti? Záleží jen na nás, kam až to necháme dojít. Pokud jsou však nemravné návrhy spojené i se zneužitím moci či funkce v rovině nadřízený/podřízená, jde o sexuální harassment a je dobré nebrat to na lehkou váhu. Jak se můžete bránit v pozici obtěžované ženy?

Jak se můžete bránit?

Kamarádka má ověřenou metodu a na různé narážky reaguje slovy: „Děkuji za poklonu, avšak tyto mé přednosti dokáže nejvíc ocenit můj přítel, kterého moc miluji. Nemám tedy potřebu ani zájem poslouchat je od někoho dalšího.“ Vůbec přitom nehraje roli, že přítel je v daný okamžik virtuální postavou.

Kamarádka tím většinou dosáhne svého – vezme dotyčnému vítr z plachet a on si už nic podobného nedovolí. Pokud zažíváte totéž a poznámky kolegů jsou vám nepříjemné, stojí za to se razantně ozvat. Pokud reagujete mlčením, červenáním se nebo dokonce klopením očí, berou to muži jako výzvu k pokračování. Když však dostanou jasnou odezvu a reakci, přestanou. Žena by měla mít pořád na paměti, že muži jsou lovci a pokud jim oběť nedává hranice, nevidí důvod, proč to nezkoušet dál. Jak se však zachovat v situaci, kdy narážky přesáhnou úroveň harassmentu? Doporučuji okamžitě to řešit s nadřízeným nebo personálním oddělením. Agresor by měl mít odezvu i ze strany třetí osoby, že jeho chování je nežádoucí a měl by být upozorněn na následky. Důležité však je mít v rukou důkazy – esemesky s nevhodným obsahem, e-maily, svědectví někoho z kolegů. Je to nepříjemné, ale důkazy vždy musí předkládat ten, který usvědčuje. Další možnou radou je změnit místo. Tuto variantu však vidí většina lidí jako krajní řešení vzniklé situace.

Nicméně už i v České republice máme případy, kdy zpočátku nevinná hra může skončit u soudu. Sexuální harašení totiž může být vnímáno i jako diskriminační, tedy s následky nerovného zacházení na pracovišti. Výsledkem je obvykle okamžité propuštění agresora, ale často i nemalý finanční postih pro firmu, pokud se celá věc dostane až k soudu. Je tedy v zájmu zaměstnavatele, aby měli lidé na pracovišti důstojné podmínky pro svou práci.

Rada na závěr: na sexuální obtěžování reagujte už od začátku. Dejte najevo, že se vám to nelíbí a nenechte situaci dojít zbytečně daleko. Vaše reakce musí být asertivní, profesionální, a hlavně pozor na úsměvy – ty si opravdu nechte pro partnera doma. Pokud reagujete na sexuální narážky odmítnutím, musíte mít kamennou tvář bez náznaku úsměvu či podtextu k další výzvě.

Autor článku: Iveta Sigmundová (Moje Psychologie)
Zdroj: Maminka

Komentáře

karel | 4.11.2011 14:58

Debilní

Další weby Mladé fronty

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění